TV 3: Když dva dělají totéž, není to totéž

 

 

 

Kauza TV 3 se na první pohled jakoby podobá kauze televize Nova. Po podrobnějším prozkoumání však zjistíme, že se ve skutečnosti zásadně odlišuje. Podobnost je v tom, že i zde máme co do činění s bezskrupulózním zahraničním investorem, který svoje vlastní omyly a podnikatelské chyby svaluje na orgány státu. Evidentní byla také jeho snaha parazitovat na dílčím výroku stockholmské arbitráže. Za tím účelem si najal P. R. agenturu Jiřího Hrabovského. A pan Hrabovský se skutečně činil, co mu síly stačily. (Stejně jako o pár týdnů později, když pro změnu žehlil mediální průšvihy autobazarů AAA Auto.)

Díky pánům Jiřímu Hrabovskému a Milanu Šímovi se také poprvé v televizní historii uskutečnila píárová akce v podobě teatrálního vypnutí jedné televize (TV 3) v přímém přenosu jiné televize (ČT). Pánové, kteří se velmi dobře znají z dob, kdy oba byli redaktory komunistické Československé televize, to sesynchronizovali do Šímova diskusního pořadu Naostro, ve kterém jsem byl hlavním hostem a Hrabovský jedním z oponentů. Namísto normálního programu TV 3 naskočil na obrazovce titulek, který evokoval “černou obrazovku” z doby krize ČT a svaloval vinu na radu. Jen tak mimochodem – za tuhle prasárnu by v normálních poměrech byl odpovědný redaktor nejen okamžitě vykázán z veřejnoprávní obrazovky, nýbrž i navěky ze světa slušných novinářů. V našem mediálním Kocourkově někteří novináři Šímovi dokonce tleskali (viz článek Pátá kolona v kapitole Novináři všech zemi, spojte se!).

Kauzu TV 3 také odlišuje postoj Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Zatímco v případě TV Nova se rada – naprosto správně – nikdy nenechala vtáhnout do řešení obchodního sporu dvou soukromých subjektů, jež přísluší soudům, v případě TV 3 většina radních neuvěřitelnému tlaku médií (pan Hrabovský se opravdu překonával) a politiků celého (!!!) politického spektra podlehla. Bylo před Vánoci (2001) a politici chtěli mít klid. Co jim bylo do nějakého malého českého podnikatele z Hradce Králové, když tolik křičela slavná americká pojišťovna Prudential. Výsledkem bylo odejmutí licence Martinu Kindernayovi. Pouze tři radní se postavili proti: zlínský filmový historik Jiří Novotný, advokát a docent Právnické fakulty Univerzity Karlovy Daniel Novák a já. Správnost našeho stanoviska za několik měsíců potvrdil soud, když Kindernayovi licenci vrátil. Nevím, jak pro Martina Kindernaye, ale pro mě to byla po tom všem mediálním a politickém smýkání satisfakce obrovská.

Pro lepší orientaci ještě několik vysvětlivek: Prudential (USA), Argus Capital (USA), EMV (Lucembursko), TV 3 a. s. (ČR) jsou jedna strana sporu, Martin Kindernay druhá. Lucemburská KTV formálně patřila Kindernayovi, ale ve skutečnosti v ní a o ní rozhodovala druhá strana. TV 3 cz bylo označení programu, který Kindernay přebíral od TV 3 a. s.

 

 

 

TV 3 – faktografie

 

 

(Pozn. 2003: Předem čtenáře varuji, následující text je stoprocentní “úředničtina”. Kdo se jím však prokouše, má šanci pochopit všechny časové a právní nuance spolupráce Martina Kindernaye s TV 3 a. s. Nikdo z novinářů to nikdy neudělal.)

 

Vzhledem k tomu, že se v poslední době objevují zkreslené či nepřesné informace o “kauze” TV 3, nebude na škodu připomenout základní právní a věcné údaje:

  1. Licenci k lokálnímu terestrickému televiznímu vysílání v Hradci Králové obdržel Martin Kindernay jako fyzická osoba v roce 1996. V té době společnost European Media Ventures, S. A. (EMV) se sídlem v Lucembursku, která později investovala do společnosti TV 3 a. s., poskytující Martinu Kindernayovi služby, ještě neexistovala a nemohla mít tudíž jakýkoliv vztah k licenci.
  2. Společnost EMV, S. A. nebyla investorem TV 3 a. s. ještě ani v době rozšíření licence Martina Kindernaye o 11. kanál v Praze v roce 1999. Ani v tomto případě tedy nemohla mít k licenci žádný vztah.
  3. Provozovatelem vysílání s licencí k lokálnímu televiznímu vysílání v Praze (TV 3 Praha) a Hradci Králové (TV 3 Hradec Králové) byla od jejího udělení až do 9.10.2001 fyzická osoba Martin Kindernay.
  4. Společnost TV 3 a. s. je jakožto držitel satelitní registrace provozovatelem televizního vysílání programu s názvem TV 3 cz prostřednictvím družice a kabelových systémů na celém území republiky.
  5. Licence Martina Kindernaye kombinuje původní a převzaté vysílání. Martin Kindernay v časech mimo vlastní původní lokální a metropolitní vysílání je podle licenčních podmínek povinen přebírat program TV 3 cz provozovatele TV 3 a. s.
  6. Investoru v TV 3 a. s., společnosti European Media Ventures, S. A. (EMV), jejímiž hlavními podílníky jsou investiční fond Argus Capital, Peter Gerwe a Jan Obrman ale nikdy nevznikl právní nárok na žádnou licenci pro pozemní televizní vysílání a nemohl tedy nikdy mít ani kontrolu nad licencí Martina Kindernaye.
  7. Provozovatel televizního vysílání s licencí Martin Kindernay se rozhodl požádat radu o převedení licence z fyzické na právnickou osobu. Učinil tak mj. i v souladu se smlouvou, kterou uzavřel s EMV, S. A. dne 22. 6. 2001. Tato smlouva ukládá Martinu Kindernayovi požádat o převedení licence na právnickou osobu KTV, S. a r. l. se sídlem v Lucembursku, nebo – v případě neschválení tohoto převodu radou – na právnickou osobu, kterou podle dikce vysílacího zákona a dané smlouvy založí či převezme v ČR. Převedení licence z fyzické na právnickou osobu, vlastněnou 100% původním držitelem licence umožňuje nový zákon o rozhlasovém a televizním vysílání č. 231/2001 Sb. ve svých přechodných ustanoveních.
  8. Dne 28. 8. 2001 na návštěvním dnu informoval Martin Kindernay spolu se zástupci EMV, S. A. (George Collins, Peter Gerwe, Jan Martinek) o dvou variantách převodu licence, a to jak na lucemburskou, tak na českou právnickou osobu. Poté téhož dne požádal Martin Kindernay o převedení licence na lucemburskou společnost KTV, S. a r. l. Tato žádost byla radou zamítnuta 11. 9. 2001, a to na základě znalosti právního a smluvního pozadí věci. Správní rozhodnutí ve věci bylo žadateli doručeno dne 18. 10. 2001 a ten je plně akceptoval svým dopisem.
  9. Po zamítnutí převodu na společnost KTV, S. a r. l. proto Martin Kindernay v souladu se shora zmíněnými ujednáními mezi ním a EMV, S. A. požádal o převedení licence na společnost RTV Galaxie, a. s. se sídlem v České republice. Rada této žádosti vyhověla dne 9. 10. 2001, správní rozhodnutí bylo žadateli doručeno dne 23. 10. 2001.
  10. V obou společnostech (KTV, S. a r. l. i RTV Galaxie, a. s.) má Martin Kindernay 100% majetkovou účast tak, jak to požaduje § 68, odst. 6 vysílacího zákona. Správnost postupu rady v této věci paradoxně potvrdila i žaloba společnosti KTV, S. a r. l. na radu, podaná k Městskému soudu v Praze dne 8. 10. 2001. Radu totiž žaluje společnost, kterou stoprocentně vlastní Martin Kindernay. Ten však radě písemně potvrdil, že správní rozhodnutí ve věci bezvýhradně přijímá a nebude je nijak napadat. Z uvedeného proto vyplývá, že ve společnosti  KTV, S. a r. l. nerozhoduje 100%ní majitel společnosti, a proto tedy nemůže mít ani jako provozovatel zákonem stanovenou kontrolu nad vysíláním. Pokud by rada převod na KTV, S. a r. l. schválila, musela by za tohoto stavu věcí jako další krok ihned zahájit správní řízení o odnětí licence. (Pozn. 2003: Podle stanov KTV, existují ve společnosti ředitelé “A”, kteří rozhodují o všem, a ředitelé “B”, kteří nerozhodují o ničem. Kindernay je v postavení ředitele (jednatele) “B”. Jako stoprocentní vlastník by tedy před naším mediálním zákonem zodpovídal za něco, co vůbec nemůže ovlivňovat.)
  11. Správnost postupu rady ve věci výkladu ustanovení § 68 odst. 6 zákona o vysílání potvrdilo i stanovisko Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky ze dne 29. 10. 2001.

 

Na základně uvedených skutečností lze konstatovat, že:

  1. Společnost KTV, S. a r. l. nebyla poškozena rozhodnutím rady, protože na převod licence není právní nárok.
  2. Společnost TV 3 a. s. a společnost EMV, S. A. neměly nikdy v držení licenci na pozemní televizní vysílání na území ČR, stejně tak ani podíl na licenci nebo kontrolu nad licencí
  3. Rada proto nemohla svým rozhodováním poškodit zákonné zájmy společností EMV, S. A. či KTV, S. a r. l. Rada naopak ve věci rozhodovala se znalostí smluvního pozadí i právních aktů, které tyto společnosti v nedávné minulosti uzavřely s držitelem licence Martinem Kindernayem,
  4. České republice nehrozí riziko prohry v případném mezinárodním arbitrážním řízení. Investor v tomto případě vložil prostředky do společnosti TV 3 a. s., a nikoli do provozovatele vysílání s licencí. K licenci M. Kindernaye investor nikdy neměl a dosud nemá žádný vztah. Změna tohoto stavu, umožněná novým vysílacím zákonem a rozhodnutím rady, je nyní záležitostí obou stran sporu. Jakákoli analogie s případem TV Nova (a souvisejícími arbitrážemi) je vzhledem ke shora uvedenému bezpředmětná.

 

(listopad 2001)

 

 

(Pozn. 2003: Tuto faktografii odsouhlasila RRTV a lze ji považovat za její dokument.)

 

 

 

TV 3 nejvíce ohrožuje její vlastní management

 

Problém TV 3 není na pólech tohoto sporu, tedy u majitele licence Martina Kindernaye na straně jedné a amerického investora Argusu (Prudentialu) na straně druhé. Problém je v českém managementu TV 3. Tedy v lidech, které si američtí investoři najali, aby hájili jejich zájmy, a oni se zatím – jak to tak vypadá – nejvíce postarali sami o sebe.

Kde je oněch 600 milionů proinvestovaných korun? Má TV 3 nějakou budovu, techniku, rozsáhlou knihovnu atd.? Má vytvořenou vlastní zpravodajskou redakci? Nikde nic. Většina těch peněz je v kapsách právě těchto lidí. Za americké peníze si pro sebe udělali dobrý kšeft a někteří za ně dokonce rozehráli svoje polické hry. Konkrétně Jan Obrman. Jiní přes třetí společnosti prodávali TV 3 dráže to, co si mohla levněji koupit přímo.

Hrát si na celoplošnou plnoformátovou televizi, mám-li pokrytí v Hradci Králové a Praze a sledovanost nula celá něco, je čiročiré bláznovství, které lze provozovat pouze dočasně. Tenhle “večírek” by skončil karambolem i bez konfliktu mezi Kindernayem a investorem.

Proti “stratégům” z managementu TV 3 a jejich politickým poradcům se teď obrací i jejich dlouhodobá poťouchlá snaha zbavit majitele licence jakéhokoli vlivu. Tlačen ke zdi udělal Kindernay jediné možné. Nedal se.

Původní projekt TV 3 (v okamžiku rozšíření do Prahy) přitom měl šanci na úspěch. Jenže to by televize musela jít spíše cestou původní hradecké Galaxie, tedy cestou levné, doplňkové televize, a ne megalomanskou a neufinancovatelnou hrou na něco, čím není a ani nemůže být. Takhle ji ovšem nenasměroval Kindernay, nýbrž Obrman a spol. Dával to tušit už opulentní startovní “mejdan” na kbelském letišti. Takhle hogo fogo se nechoval Železný ani v dobách své největší slávy.

Jako členu RRTV mi do obchodních věcí nic není, ale být na místě amerického investora udělal bych si na prvním místě pořádek v tom, kdo a jakým způsobem hájí v Česku mé zájmy. Možná by onen investor zjistil, že jeho problém není v obchodním partnerovi – vlastníku licence, nýbrž v jeho vlastním domě.

Umanuté trvání managementu TV 3 na lucemburské variantě převodu licence spíše než s čímkoli jiným ve skutečnosti souvisí s vypsanými cílovými prémiemi právě těchto lidí za realizaci převodu licence na lucemburskou KTV. Jedna ze zákulisních informací – a poctivě dodávám, že neověřených – říká, že právě v Lucembursku by byla TV 3 obratem prodána dál. Není obtížné si domyslet, která televize tam má své domovské sídlo.

 

(listopad 2001)

 

 

 

Tichý konec kauzy TV 3

 

Za naprostého nezájmu médií spěje ke svému konci kauza TV 3/Galaxie. Na ambiciózní společnost TV 3 a. s., která ještě nedávno vyhrožovala mezinárodní arbitráží, byl prohlášen konkurs. Policejní vyšetřování Martina Kindernaye, vyvolané jeho bývalými partnery v čele s Janem Obrmanem, se pomalu obrací proti samotným iniciátorům a naopak Kindrnaye postupně očišťuje. Znechucený Kindernay televizní podnikání raději opouští a svůj majetkový podíl ve společnosti RTV Galaxie prodává skupině GES Holding. Jana Obrmana, pod jehož manažerským vedením přišli američtí investoři o 600 miliónů korun, lze vidět, jak se po pražských ulicích prohání v těch nejdražších automobilech a na luxusních motorkách.

Předposlední dějství obstaraly soudy. Jeden vrátil Martinu Kindernayovi, respektive jeho firmě RTV Galaxie odejmutou licenci. Druhý neshledal nic závadného na postupu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, která nejdříve zamítla převod Kindernayovy licence na lucemburskou společnost KTV a poté její převod povolila na českou firmu RTV Galaxie.

Kdo si ještě vůbec vzpomene, že na stranu Američany vlastněné TV 3 se doslova skandálně postavili někteří vládní představitelé v čele s místopředsedou vlády Rychetským a ministrem kultury Dostálem? Kdo si vzpomene, že jim k tomu posloužilo účelově a za peníze TV 3 vypracované právní stanovisko doc. Mikuleho, člena Legislativní rady vlády? Kdo si vzpomene, že správnost postupu rady naopak již předtím potvrdila právní expertiza Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky? A konečně – vzpomene si někdo, kdo od začátku až do konce tvrdil stále to samé, a častokrát skoro jediný proti všem? A že správnost mé právní argumentace a postojů nakonec vždy potvrdil soud?

Poslední dějství je nyní na radě pro vysílání, která musí ještě vyslovit předběžný souhlas s majetkovým převodem RTV Galaxie.

Co zbývá dodat? Nezájem médií je zvláště zarážející ve srovnání s tím, jakou pozornost této kauze někteří novináři věnovali po jejím vypuknutí. Přímo se tak nabízí otázka, zda tito žurnalisté pracují v zájmu svých čtenářů, posluchačů a diváků, nebo ve prospěch či přímo v žoldu P. R. agentury najaté jednou stranou sporu. Tentokrát to byla agentura Jiřího Hrabovského. Kdo bude dalším zákazníkem našich nezávislých novinářů?

 

(červenec 2002)

 

 

                                            zavřít okno