<IMG SRC="nonflash.gif" width=490 height=92 BORDER=0>

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                            

 



 

 

Ukradená televize




 

 


Z KNIHY:

Ukradená televize

 

 

 

Ukradená televize – třikrát proč

Je to paradoxní, ale našim svobodným médiím se podařilo okolo nejznámějších televizních kauz vytvořit dokonalou virtuální realitu. Nedělám si žádné iluze, že moje publikační činnost na tom může něco zásadního změnit. Vyhrát nad lidskou blbostí se nedá. Ale vzdát se to nesmí.

Jsou tři důvody, proč spatřila světlo světa tahle knížka.

Důvod první: Čím více se vzdalujeme od doby nesvobody, tím menší prostor paradoxně poskytují noviny pro vyjádření názorů, které nekorespondují s hlavním proudem domácí žurnalistiky. Jako by se ono slavné voltairovské: “Nesouhlasím s vámi, ale udělám všechno pro to, abyste mohl říkat svůj názor,” polehoučku měnilo na: “Máte jiný názor? Tak vám zavřeme hubu!” Kdeže jsou ty doby fištejnovsko – steigerwaldovské redakce Lidových novin, kde jsem býval vítaným spolupracovníkem. Dokonce i v MF Dnes kdysi nešel žádný můj text pod stůl. Teď to obvykle u každého článku bývá handrkování na několik týdnů. S výsledkem nejistým. Schopnost příslušných redaktorů znechutit vám spolupráci je mistrovská. Nejsem zdaleka jediný, kdo na změněnou atmosféru narazil. Je sice pravda, že do kotelny již dnes nikdo nemusí, zato máme světový primát v podobě komentátora – politologa, kterého novinářská komunita vytlačila až do pornografického časopisu. Neosobuji si patent na jedinou pravdu, ale právo svobodně vyslovovat své názory a řídit se podle nich si nenechám vzít od nikoho. Postarat se však musím sám.

Důvod druhý: Internet je skvělá věc a prostor svobody, který nabídl, je nedocenitelný. V této souvislosti bych rád poděkoval Jaroslavu Berkovi (Česká média), Ondřeji Neffovi (Neviditelný pes), Janě Dědečkové (Virtually), Radku Dreslerovi (RadioTV), Janu Čulíkovi (Britské listy), Ivaně Haslingerové a Jiřímu Pancířovi (Fragmenty), na jejichž serverech se vždycky našlo dostatek místa pro jiné názory a myšlenky vybočující z šedivého mainstreamu. Jenže i tohle má své ale. Množství informací roztroušené po síti sítí je tak obrovské, že může zahltit nebo se naopak rozpliznout. Odtud motivace shromáždit všechny články, komentáře, glosy a další texty na jedno místo. Navíc – když je to všechno pěkně černé na bílém a ještě k tomu uchopitelné do ruky, má to svůj půvab i ve věku virtuálních elektronických kouzel.

Důvod třetí: Hlavní proud české žurnalistiky miluje selektivní výběr dat a informací. Co nezapadá do jeho oblíbených schémat, klišé a světonázoru, jako by neexistovalo. Jenže ono to existuje. A když je to takhle pohromadě, jen těžko lze předstírat, že to jsou neznámá fakta. Do knížky jsem shromáždil většinu svých textů publikovaných v posledních letech, ať už v printech či na Internetu.

Musím zmínit ještě jednu motivaci. Nový fenomén, který teprve čeká na seriozní vyhodnocení, je působení agentur public relations. Jejich vliv na realitu okolo nás je větší, než má běžný občan vůbec tušení. V této souvislosti je zajímavé, že mediální obraz nejvíce přetřásaných televizních kauz se diametrálně rozešel s jejich obrazem, jak ho lze vyčíst z úředních a právních dokumentů. To je varující! Není bez zajímavosti, že hlavní zákulisní “píárový šaman”, jehož si k prosazování svých zájmů najal Ronald Lauder, je dle otevřených zdrojů dvojnásobný agent StB. “Požár” TV 3 pro změnu hasil bývalý moderátor z komunistické televize, jenž dnes se svojí P. R. agenturou vyrobí svatého z kohokoli, kdo má dostatek peněz.

Odkud se vzal název Ukradená televize? Líbí se mi na něm, že v sobě ukrývá hned několik možných významů. Uvádím alespoň tři.

Význam první: Na přelomu let 2000 – 2001 si zaměstnanci České televize ukradli veřejnoprávní obrazovku sami pro sebe. Instituce, kterou si platí všichni občané a která má sloužit všem, se změnila v hlásnou troubu úzké zájmové skupiny. Způsobilo to největší otřes demokracie od Listopadu 1989.

Význam druhý: Televizi Nova prý také někdo ukradl. Ale kdo? A komu? Přesněji: Kdo komu? Podle našich médií (s trochou nadsázky) ukradl televizi zlý a zákeřný český podvodník hodnému, poctivému a ctihodnému americkému podnikateli. Řada faktů a indicií však naznačuje, že leccos je jinak, ba dokonce naopak. Obdobný spektákl se o něco později odehrál okolo malé televize TV 3.

Význam třetí: Všechny televize, co jich jen je, nám mohou být ukradené. Ale to není případ autora této knížky. Mám televizi rád. Je to skvělý společník pro opuštěné a zábavný a vzdělaný kamarád všech, co o něj stojí. Ale pozor, je jako oheň. Je to dobrý sluha (v tom nejlepším slova smyslu), ale zlý pán, pokud se utrhne ze řetězu zákonů.

Od úsvitu věků lidé usedali večer k ohni, aby si vyprávěli příběhy. Stejné je to i na začátku třetího tisíciletí. Ohýnek v podobě televizní obrazovky svítí v každé domácnosti a vypráví lidem tisíce příběhů. Přesto – jestli zjistíte, že na obrazovce (a v novinách) zase něco nebylo, vezměte pro změnu do ruky knížku. Třeba tuhle.

 

Petr Štěpánek

Hradec Králové, leden 2003

 

 

Obsah knihy

 

Války v souhvězdí Nova

TV 3: Když dva dělají totéž, není to totéž

Česká televize vás baví

Dobrá Rada nad zlato

Komická série umanutého Dostála

Není Svobodná Evropa jako Svobodná Evropa

Novináři všech zemí, spojte se!

Mladá fronta Dnes stejně jako včera

Karle, přepni to! aneb Politika pro každého

 

 

celá kniha je ke stažení zde >>

 

 

Knížku Ukradená televize pokřtil předseda ODS Mirek Topolánek

krestukradena.jpg (26793 bytes)

 

 

             

 

 

 

 

.

 

 

grafiky, webdesign JITA© 2005 http://computergraphics.cz

 

 

 

 

 

 

 

 

TOPlist