18. 12. 2004

Jako téměř každá jiná událost má i návrat CME do televize Nova své klady i zápory. Zastavme se nejdříve u negativ.

Do nejsilnější české soukromé televize se vrací investor, který si v minulosti nikdy nedělal příliš těžkou hlavu s českými zákony. Pokud mu nevyhovovaly, v lepším případě je obcházel, v horším přímo porušoval. A nebo se je ruku v ruce s Vladimírem Železným ovlivňováním legislativního procesu snažil ohýbat ku svému prospěchu.

Obdobným způsobem společnost CME přistupovala k jednání s regulátorem elektronické mediální scény Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Kdykoli jí něco nešlo pod nos, zákon nezákon, radu prostě obešla. Přímo ukázkovým příkladem byl vstup CME do rádia Alfa.

Rozhodně také nelze zapomenout na způsob, jakým společnost CME navyšovala své základní jmění v České nezávislé televizní společnosti, tehdejší servisní firmě televize Nova, či na akce typu Český plán, kterým se Novy chtěla po rozchodu se Železným zmocnit. Dlužno dodat, že nezákonným způsobem. V tomto výčtu by se dalo pokračovat.

Během návštěvy tehdejšího českého premiéra Miloše Zemana v USA Ronald Lauder zveřejnil  v největších amerických denících celostránkové inzeráty, které varovaly před investováním v České republice. Na českých zákonech se od té doby nic zas až tak zásadního nezměnilo, a přesto se nyní CME do republiky vrací. Jednoznačně z toho vyplývá, že tehdejší inzeráty byly ryze účelovou propagandou.

Bylo by ale nesmyslné vést dál války, které již skončily, ať už si o jejich výsledku a metodách myslíme cokoli. Podívejme se proto raději na pozitiva návratu amerického investora do Novy.

Návrat CME do Novy je dobrou zprávou pro česko – americké vztahy. Však se také americký velvyslanec William Cabaniss dal v tomto smyslu okamžitě slyšet: „Akvizice majoritního podílu v TV Nova společností CME je největší americkou přímou investicí v historii České republiky a je potvrzením obnovené důvěry investorů ve stabilitu a investiční příležitosti v této zemi.“ Americké politiky totiž nikdy nezajímaly skutečné příčiny a právní pozadí nováckého sporu. Oni jen tvrdě hájili obchodní zájem svého krajana. Možná, že by nebylo na škodu, kdyby se čeští politici uměli v tomto smyslu poučit a vzít si příklad.

Za dobrou zprávu lze návrat amerického investora považovat i v souvislosti s tím, že jedinou další variantou byl vstup německé RTL. Samozřejmě, nic proti německému kapitálu, ale  vezmeme-li v potaz, že většina českých printů je v rukou německých majitelů, rozhodně není na škodu, že se nejsilnější privátní televize ubírá jiným směrem.

V neposlední řadě pak nelze nevidět, že v osobě Michaela Garina přichází jiná CME, než byla ta z časů Freda Klinkhammera. „Dřevorubec“ Klinkhammer totiž měl vskutku lví podíl na tom, že válka o Novu se takovým způsobem vyhrotila. Není nic charakterističtějšího, než že za svého nejbližšího českého spolupracovníka si vybral milovníka zpravodajských her Jana Vávru. To prostě nemohlo nemít dopad na vztahy s některými politiky. Vávra nikdy nebyl chápán jako politicky indiferentní osoba. Vím přesně, o čem hovořím. Sám jsem na to Klinkhammera předem upozorňoval. Marně.

Nejvíce natěšení na stínání hlav na Nově a na příští politickou vendetu jsou ti čeští novináři, kteří nepokrytě  kolaborovali s Michalem  Donathem a jeho PR agenturou, které si Klinkhammer na počátku sporu v roce 1999 (navzdory Donathově několikanásobné přítomnosti v Cibulkových seznamech) vybral k mediálnímu zastupování CME. Právě jim by proto neměla uniknout informace, že jedna z prvních věcí, které Garin udělal, bylo zrušení smlouvy s Donathem.

A možná by také nebylo na škodu, kdyby naši žurnalisté dohlédli dál než za první roh a zamysleli se, zda některé personální změny, které změna majitele Novy jistě přinese, daleko více nesouvisejí s řešením sporů současných, než těch minulých. Ale to asi chci po našich mistrech pera moc. Koneckonců logika ve stylu „zabili jste mi strejčka, tu máte přes držku“ má v českých zemích tradici.