10. 1. 2005

S blížícím se ukončením činnosti poslanecké vyšetřovací komise k prohrané arbitráži se společností CME se objevují spekulace, co bude obsahovat její závěrečná zpráva. Lidové noviny na toto téma 6. ledna 2004 přinesly poměrně rozsáhlý materiál (Za arbitráž s CME nebude asi nikdo stíhán; Papír, který rozhodl. Nebo nerozhodl?; Skončili jsme, zapomeňte ...). Mimo jiné se tu píše:

„Už nyní je podle informací LN jasné, že v závěrečné zprávě nebude přímo pojmenován žádný konkrétní viník, ať už z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), z ministerstva financí, nebo z právní kanceláře Clifford Chance, která Česko zastupovala. Stejně tak členové poslanecké komise policii nenavrhnou, aby někoho trestně stíhala.“

Obvyklý novinářský závěr z toho je, že podobné vyšetřovací komise jsou k ničemu. Jenže ona to není úplně pravda. Nechci hodnotit práci jiných parlamentních vyšetřovacích komisí, ale tuhle jsem sledoval opravdu pozorně. A musím konstatovat, že mě vlastně příjemně překvapila. Ona totiž mechanismus prohry České republiky skutečně rozmotala. A není ani pravda, že se v jejích závěrech neobjevují viníci. Objevují. Jenomže trochu jiní, než kdekdo očekával.

Lidové noviny také citují nejmenovaný zdroj: „V zájmu ČSSD je, aby vyšetřování neukazovalo na pochybení ministerstva financí. ODS zase nechce připustit, že mohla pochybit RRTV, kterou vždy hájila. Je proto nepsaná dohoda, že v závěrečné zprávě má být kompromis, který spíše pojmenuje děje, ale neoznačí konkrétní chyby osob.“

Kdyby skutečným viníkem prohrané arbitráže byla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, před půl druhým rokem nemilosrdně odvolaná a denunciovaná většinou médií, asi by ji žádné politické dohody neochránily. Jenže nejenom několika právníkům z vyšetřovací komise, ale i všem jejím laickým členům je po prostudování příslušných materiálů jasné, že zničení zahraniční investice (CME) asi těžko mohla způsobit rada tím, že jednomu českému „eseróčku“ (CET 21) vydala předběžný souhlas k navýšení základního jmění, které se navíc nakonec stejně nekonalo. Podobně se rozplynul i klíčový důkaz o spolčení rady se Železným. Dnes už je nade vší pochybnost jasné, že onen „zápis nezápis“ je zfalšovaný podvrh. Víc toho na radu prostě není. A vyčítat radě, že dodržovala zákony České republiky, jako to udělali stockholmští arbitři? To by asi byla příliš silná káva.

Řada stop naopak vede na ministerstvo financí a k jím vybrané advokátní kanceláři Clifford Chance. Když se to řekne mírně: zdaleka neudělaly všechno pro vítězství České republiky. Když se to řekne natvrdo: prohrály to naschvál, leccos napovídá tomu, že dokonce na objednávku. Dovedete si ovšem představit politickou vyšetřovací komisi, které předsedá sociálně demokratický poslanec, že na plná ústa pojmenuje vinu ministerstva financí řízeného sociálně demokratickým ministrem? Stanislav Křeček je prostě ve velmi delikátním postavení.

Ano, je pravda že vyšetřovací komise má své (politické) limity. Jen těžko můžeme očekávat, že ukáže na konkrétní lidi. Jenže v tom okamžiku by měly nastoupit orgány činné v trestním řízení. Ty jsou – nebo by alespoň měly být – nezávislé. Důvodů, aby se o celou věc začaly zajímat, je víc než dost. Více než 10 ztracených miliard je hodně velký balík peněz.

Kolik že to dostal sparťanský Petr Mach za údajný daňový unik, který byl o čtyři řády nižší?