17. 2. 2005

Když se v roce 2003 chýlila ke konci stockholmská arbitráž, věnovala tomu Česká televize několik hodin svého vysílání. Aby zdůraznila odpovědnost Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za škodu více než 10 miliard korun, kterou Česká republika musela CME zaplatit, očerňovala radu opakovaně jak ve zpravodajství, tak v publicistických pořadech. Když byla rada 2. 4. 2003 odvolávána, odvysílala Česká televize iniciativně z mimořádné schůze poslanecké sněmovny onen památný několikahodinový přímý přenos, který ukončila přesně v okamžiku, kdy slovo dostal předseda rady. A aby nebylo mýlky, kdo že je tím zločincem, který zavinil, že každý z občanů musí zaplatit tisíc korun (ano, přesně takhle to na Kavčích horách rozpočítávali), zařadila ČT ještě 7. 4. a 14. 4 2003 dvě hodinové besedy s „nezapomenutelnou“ Danielou Drtinovou v roli moderátorky.

Takřka po dvou letech nyní ukončila činnost parlamentní komise zřízená k vyšetření okolností prohrané arbitráže se CME. Z její závěrečné zprávy předložené poslanecké sněmovně jednoznačně vyplývá, že Rada pro vysílání viníkem prohrané arbitráže není a za více než desetimiliardovou škodu odpovědnost nenese.

Česká televize tomu 16. 2. 2005 věnovala 30 vteřin na samém konci Událostí. Redaktorům to nestálo ani za obrazový šot. Čtená zpráva ze studia měla všeho všudy těchto 76 slov:  

Za škodu CME kvůli Nově stát nemohl. Stockholmská arbitráž Českou republiku poškodila. Vyplývá to ze závěrečné zprávy sněmovní vyšetřovací komise, která důvody prohrané arbitráže od roku 2003 zkoumala. Zprávu dnes schválili poslanci. Česká republika se ale přesto podle ní dopustila několika chyb. Třeba, že její orgán, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání porušila své závazky v oblasti ochrany zahraničních investic. Rozhodnutí arbitráže, která státu nařídila zaplatit CME deset miliard korun, bylo ale podle této zprávy nespravedlivé.

A propos: Že se ono pochybení rady odehrálo již v roce 1993, tedy v době udělení licence, kdy nikdo z o deset let později odvolaných radních ještě v radě nepůsobil, zůstalo divákům samozřejmě utajeno.

Co k tomu říci? Je to jen malá ukázka toho, jakými metodami Česká televize manipuluje s diváky. Tu se na politickou objednávku podílí na denunciačních kampaních, tu cenzuruje skutečnosti nezapadající do virtuální reality, kterou sama pomáhala vytvořit. Závěr o tom, zda a jakým způsobem Česká televize naplňuje svoje veřejnoprávní poslání, nechť si každý učiní sám.