4. 4. 2003

(Tento článek byl napsán pro deník Právo. Měl vyjít v úterý 1. 4. 2003, v den kdy začínala řádná plenární schůze poslanecké sněmovny, jež se nakonec kvůli neschválení programu neuskutečnila. Nakonec vůbec nevyšel, prý po zásahu ministra kultury Pavla Dostála. Článek byl napsán týden před odvoláním Rady pro rozhlasové a televizní vysílání na středeční mimořádné schůzi sněmovny 2. 4. 2003.)

Pohádku o tom, jak zlý český podnikatel Železný okradl hodného amerického miliardáře Laudera převyprávěla české média už tisíckrát. Proč však všichni začínají až od poloviny příběhu, tedy až od 5. srpna 1999, kdy Železný odstěhoval Novu na Barrandov? Vždyť Železného odstoupení od smlouvy s ČNTS předcházel Lauderův pokus prodat licenci Novy, která mu však vůbec nepatřila. A když se Železný, coby tehdejší většinový vlastník licence k vysílání, vzbouřil, začali  Lauderovi lidé plánovitě vytvářet situace jak Železného vystavit do autu, aby o licenci přišel. Pochopitelně s motivací ji sami získat. Má český podnikatel právo bránit se zvůli a podrazům zahraničního partnera? Nebo musí přistoupit na diktát „silnějšího“?

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) v průběhu let vyžaduje po všech provozovatelích vysílání, aby dodržovali české zákony. Po celou dobu uplatňuje stejný metr na domácí i zahraniční investory. Stejné správní řízení, které mělo dát (v letech 96 – 97) do pořádku nezákonné poměry v organizačním uspořádání Novy, vedla kupříkladu také s televizí Prima (Premiéra), která ovšem má české vlastníky. Nebo snad pro zahraniční investory české zákony neplatí?  Právě oni si často stěžují na náš „divoký východ“, ale ve skutečnosti jej právě oni svým přezíravým postojem k našim zákonům vytvářejí. Lauderova CME vstoupila na český trh v rozporu s našimi zákony. Podvodným způsobem navýšila základní jmění v servisní ČNTS, její vstup do Novy (ČNTS) byl také protiprávní. Nikdy k němu nezískala souhlas RRTV, v té době potřebný. Proč na tyto skutečnosti nikdy adekvátně nereagovaly nejrůznější orgány ČR? Rada pro vysílání na to opakovaně upozorňovala. Ke stockholmské arbitráži by vůbec nemuselo dojít a Lauder by měl navíc ještě mezinárodní ostudu. Vždyť není vůbec těžké prokázat nejenom to, že porušoval naše zákony, ale kupříkladu i to, že opakovaně lhal svým vlastním akcionářům.

Rozum zůstává stát, kolik českých novinářů (Žák, Plesl, Ciglerová, Potůček, Šídlo, celý Respekt a Literární noviny a dokonce veřejnoprávní Česká televize i mnozí další) ani na okamžik nepochybuje o pravdivosti nejrůznějších tvrzení pánů Klinkhammera a Vávry, jako by to bylo slovo boží. A automaticky zpochybňuje, případně rovnou denunciuje, každého, kdo se odváží postavit za zájmy a na obranu České republiky. To opravdu nejsou s to dohlédnout, že v tomto sporu vůbec nejde o nějakou „spravedlnost“, nýbrž o tak obrovskou sumu peněz, že se vymyká představám normálního občana. Ano, Lauderovým lidem jde o nepředstavitelné peníze a vypsané prémie, těm druhým pouze o vlastní čest. Dělají to naši novináři pouze z nedozírné naivity, nebo na objednávku? Vždyť přece není žádným tajemstvím, že na „mediální“ zastupování si pan Lauder najal (dle seznamů ministerstva vnitra) bývalého několikanásobného agenta StB Michala Donatha. A dlužno dodat, že pan Donath svoji práci dělá opravdu dobře. Postup CME vykazuje všechny znaky dobře vedené zpravodajské hry včetně manipulace veřejného mínění. Titulky z našich novin a hloupé výroky našich politiků používají Lauderovi právníci hned druhý den ve svůj prospěch u soudu: „Podívejte se, vážení soudci, vždyť i čeští politici a média nám dávají za pravdu.“

K čemu je nám politická reprezentace, která špiní orgány a občany vlastního státu? K čemu jsou nám ústavní činitelé, kteří předem sebemrskačsky vytvářejí viníky tam, kde žádná vina neexistuje, a vědomě tak oslabují pozici České republiky u odvolacího soudu? Proč se do toho zapojují i někteří ministři, ač to byla právě vláda, kdo se ke švédskému obecnému soudu odvolal a obvinil dva stockholmské arbitry z podjatosti? Dělají to pouze z hlouposti, nebo volí na domácí scéně taktiku politického boje ve stylu „čím hůř, tím líp“? K čemu jsou nám politici, kteří slepě věří prokazatelným nesmyslům z výroku stockholmské arbitráže? Za klíčový důkaz je v něm vydáván „zápis“ z tajného jednání rady s Vladimírem Železným. Ve skutečnosti to údajné tajné jednání vůbec nebylo tajné, nýbrž šlo o standardní schůzku v režimu tzv. návštěvního dne, ze kterého se žádný zápis nikdy ani nepořizuje. To, co arbitři vydávají za zápis rady, je podvržený dokument, který ve spisu vůbec nemá co dělat. A klíčová věta v něm je lež jako věž. Jak je možné, že zástupci české strany ve Stockholmu vůbec připustili podobné „důkazy“?

Skutečně se všichni politici a orgány ČR ve sporu s panem Lauderem bili a bijí za vlastní zem dle svého nejlepšího vědomí a svědomí? Nebo podezřele vysoké procento z nich projevuje nadstandarní horlivost pouze tehdy, mají-li utřít českého spoluobčana, a zároveň zavírá oči před evidentními fauly bohatého a mocného zahraničního podnikatele. Proč?