Špinavá hra

9. 8. 2003

Kolem války o televizi Nova se toho už napsalo tolik, že na její skutečnou příčinu a první výstřely, již kdekdo zapomněl. Připomeňme si to. Ve světle další arbitráže se to může hodit. V podání tvůrců naší mediální virtuální reality je to tak, že Železný se chtěl zbavit Laudera, a proto mu televizi ukradl. Jenže tenhle příběh nezačal odstěhováním televize na Barrandov. Předcházela mu snaha amerického investora zmocnit se kontroly nad licencí, která mu nikdy nepatřila. Cíleně proto začal vytvářet situace, které licenci CET 21 ohrožovaly. Pirátský vstup do vysílání, nedodání DVP – denního vysílacího plánu. To všechno byly akce, které měly demonstrovat, že CET 21 nemá licenci pod kontrolou. A to byl zákonný důvod k odebrání licence. Není těžké domyslet, kdo by se o volnou licenci přihlásil jako první.

Železný a spol. však předvedli něco nepředstavitelného. Odstoupili od smlouvy a během pár dní spustili novou Novu. Bez zahraničního partnera, který je ohrožoval. Nabízí se zcela zásadní otázka. Má nebo nemá vůbec český podnikatel právo bránit se zvůli zahraničního partnera?   

Připomeňme si, že celý spor na začátku vůbec nebyl tak zpolitizovaný, jako je dnes. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání držela neutrální pozici a do tohoto obchodního sporu pokud možno nezasahovala, koneckonců neměla k tomu ani kompetence. Kdyby tehdy do důsledku plnila své povinnosti, musela by zahájit správní řízení s ČNTS (Vávra) za pirátské vysílání. Což by bylo samozřejmě interpretováno, že se postavila na Železného stranu. Meritum sporu, tedy odstoupení od smlouvy, řešily soudy. A dospěly k pravomocnému rozhodnutí: CET 21 jednal po právu. Jenže ČNTS napadla rozsudek mimořádným opravným prostředkem a dovolala se k Nejvyššímu soudu. Ten rozsudek posléze zrušil a vrátil celý spor na začátek. Verdikt  Nejvyššího soudu se točí okolo nedodaného DVP – denního vysílacího plánu. Kupodivu dodnes se žádný soud neotázal rady nebo jejích členů, zda nedodání DVP byl či nebyl z jejich pohledu závažný důvod pro odstoupení od smlouvy, zda to ohrožovalo nebo neohrožovalo licenci CET 21.

Ronald Lauder to ještě neví, ale odstartováním další arbitráže se dopustil obrovské chyby. A je jedno, jestli je za tím ztráta soudnosti způsobená nenasytností či plnění dohod s částí naší vládní reprezentace, o čemž se také spekuluje. Podstatný rozdíl je v soupeři, který proti němu tentokrát stojí. Nejsou to plastelínoví státní úředníci, kteří zájem České republiky hájili s nasazením sobě vlastním. Tentokrát proti němu stojí jedna z nejsilnějších českých podnikatelských skupin. Udělá všechno pro to, aby ochránila svůj zájem i peníze. A v čem je ta hrubá chyba? Vedlejším efektem budou odhalení, jak nedůsledně, ba přímo vstřícně si v obdobném sporu počínal stát a jaké praktiky používala společnost CME.

Lauderův mediální kouzelník, bývalý estébák Michal Donath má kus pravdy, když tvrdí, že CME chce z požadovaných jednatřiceti miliard darovat šest České republice, protože si prý nechce nechat platit za jednu věc dvakrát. Opravdu je to jinak. Zkouší si ji nechat zaplatit již počtvrté (Amsterdam, Londýn, Stockholm a nyní Vídeň) a tentokrát sumu vyšroubovala na trojnásobek. Jak ušlechtilé!

Aktualizováno ( Pondělí, 29 Červen 2009 20:44 )