Sociální demokracie vládne v České republice už více než šest let. Je to šest let podvodů. Podvodník č. 1 je Miloš Zeman. Lživou rétorikou o spálené zemi pobláznil tu část voličů, kteří rádi podléhají iluzi, že jejich osobní úspěch za ně zařídí někdo jiný. Nezařídil a nezařídí. Právě Zeman, který proslul Bambergem a kufříkem plným „tajných“ bezobsažných papírů, také poprvé vypustil z úst falešné obvinění o policejním státu. (Ano, o policejním státu, nikoli o náběhu na policejní stát, jak se později raději mírnil. Česká televize to má zaznamenáno v dokumentu o Zemáku. Nikdy to však znovu nepoužila. Kdoví, proč?) Zemanova akce „čisté ruce“ v očích obyčejných lidí na dlouhá léta fatálním způsobem a naprosto neodůvodněně zdiskreditovala celý podnikatelský stav, aby v ní nakonec uvízl prakticky pouze jeho vlastní ministr financí. Tradiční rozhazovačnost socialistů v Zemanově éře ještě jakž takž držela na uzdě opoziční smlouva. K jeho dobru lze přičíst, že alespoň ctil gentlemanské dohody. Podvodník č. 2 je Vladimír Špidla. Těsně před volbami v roce 2002 se začal tvářit, že on, který po čtyři roky jako první místopředseda vlády a posléze i předseda ČSSD z opoziční smlouvy profitoval, s ní vlastně nemá vůbec nic společného. Před volbami všem nasliboval všechno, po volbách nesplnil skoro nic. Jeho výrok, že zdroje tu jsou, vejde do historie. Koneckonců, Špidla si své zdroje našel. Bohužel, v peněženkách občanů, především těch, co mu nejvíce věřili. Bezuzdné drancování státní pokladny spojené s největším deficitem v dějinách země nazval reformou veřejných financí. Proslul též pročítáním svodek tajných služeb a odposlechů svých politických konkurentů. Podvodník č. 3 je Stanislav Gross. Svého předchůdce odstranil stranickým pučem, který nemá obdoby. Na stranickém ústředním výboru si nechal odhlasovat, že stojedničková koaliční vláda s KDU-ČSL a US-DEU nemá podporu, a když zaujmul Špidlovo místo, slepuje vládu na stejném půdorysu. Pokud má v sobě Vladimír Špidla alespoň kousíček sebeúcty, nikdy nemůže pro Grossovu stojedničku zvednout ruku. Za Grossovy éry na vnitru vzrostl počet odposlechů jako v žádné jiné civilizované demokratické zemi. Nepohodlný účastník předem rozhodnutého výběrového řízení může skončit v klepetech. Není náhodou, že lidová tvořivost si pro fungování policie na tento způsob našla svoje pojmenování: grosstapo. Pokud sociální demokraté chtějí mít ve svém čele holobradého mladíka, který normální život viděl v dospělosti pouze z oken parlamentu, je to jejich věc. Pokud ale má být pouze z jejich vůle (neboť žádné volby nevyhrál) tento technolog moci a kmotr klientelismu, jehož názory na zásadní otázky správy země, natož její zahraniční politiky ještě nikdo nikdy neslyšel, premiérem všech občanů, pak nás ostatní potěš Pámbu. Bylo by chybou v těchto souvislostech nevzpomenout ještě jednoho člověka. Byl to prezident Václav Havel, kdo před volbami v roce 1996 vystavil Zemanovu spolku čekatelů na moc, z podstatné části poslepovanému z převlečených komunistů nejrůznějších odstínů, průkaz totalitní bezinfekčnosti. Byl to Václav Havel, kdo po krachu jím hýčkané čtyřkoalice v roce 2002 na sklonku své prezidentské kariéry vsadil na Vladimíra Špidlu. Duchovní otcem stojedničky je bývalý prezident. Nyní tedy může spolu s námi pozorovat, jak podvodné dílo svých socialistických předchůdců rozvíjí Stanislav Gross. 13. 7. 2004
Ministři Špidlovy vlády ztrácejí poslední zbytky soudnosti. Zdeněk Škromach a Bohuslav Sobotka si vzali na mušku prezidenta Václava Klause a kritizují ho, že se jednoznačně nevyjádřil, jak bude hlasovat v referendu. Dokonce ani poté, co svůj hlas vhodil do volební urny, neprozradil, jak hlasoval. Škromach a Sobotka se tak přidali do šiku některých našich nesvéprávných spoluobčanů, kteří se zřejmě neobejdou bez svého guru, vůdce či řídícího orgána. Asi nemají svoji vlastní hlavu a potřebují být někým postrkováni. Husákem, Moskvou, Havlem, Bruselem. Co jiného si myslet o jejich nářcích, kterými hned při pondělku zaplavili noviny. Někteří se zbláznili docela a vyzývají prezidenta, aby odstoupil. Jenže prezident má být přece prezidentem všech občanů. Těch, kteří horují pro Evropskou unii, těch, kteří jsou zásadně proti, těch, kterým je to jedno, i těch, kteří v tom nemají jasno a rozhodnutí nechali na ostatních. Převedeno do čísel: při 55 procentní účasti reprezentuje oněch 77 procent pro vstup do EU ve skutečnosti pouhých 42 procent voličů. Tedy vlastně menšinu. Dalších 58 procent občanů – voličů, tedy většina, bylo buď proti nebo se nevyjádřili. Z tohoto pohledu se prezident Václav Klaus zachoval naprosto seriozně a korektně. Nikoho neurazil, nikoho neprotěžoval, nikomu nic nevnucoval, ba dokonce jako jeden z mála projevil skutečnou důvěru v samostatný úsudek a svéprávnost každého ze svých spoluobčanů. Možná, že by pan Škromach udělal lépe, kdyby namísto nemístných invektiv vůči hlavě státu trochu zapracoval na své fyzické kondici. To, že nedokončil propagační pochod ke vstupu do EU, je pro ostudu. S takovými vůdci, kteří odpadnou na osmém kilometru, dojdeme nikoli do Evropy, nýbrž do… 16. 6. 2003
|
Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu. To, co současná vládní garnitura již řadu měsíců předvádí s obsazením postu eurokomisaře za Českou republiku, skutečně nemá obdoby. Dokonce se to vymyká i z průměru této zoufalé vlády. A to je skutečně co říct! Pokud se chcete stát nejlépe placeným politikem naší země, tedy eurokomisařem, měli byste splňovat svérázná kritéria. Můžete to vzít na tři způsoby. Varianta první, systém Kužvart: Staňte se ve své vlastní politické straně rebelem. Navzdory své školní angličtině se tvařte jako polyglot. V rámci řešení vnitrostranických problémů vás uklidí do Bruselu. Varianta druhá, systém Telička: Buďte synkem z rodiny komunistického prominenta. Staňte se v mládí perspektivním svazákem a sametovou revoluci přivítejte jako mladý komunista. Pak se vzhledem k rodinným stykům a faktické znalosti cizích jazyků staňte kariérním úředníkem a diplomatem. V žádném případě však na sebe neprozraďte, jaké jsou vaše vlastní politické názory. Varianta třetí, systém Špidla: Staňte se z vůle svého předchůdce předsedou politické strany. Pak ho při první příležitosti hanebně podtrhněte. Splácejte chatrnou nesourodou stojedničkovou vládní koalici, která to za dva roky vládnutí dotáhne k fatální prohře v eurovolbách, ačkoli právě eurooptimismus byl jejím hlavním jednotícím prvkem. Sražte volební preference vlastní strany o dvacet procent. Staňte se obětí stranického převratu, který smete i vaši vládu. Buďte zkrátka neúspěšným premiérem. Ať už zvolíte kteroukoli ze tří nabízených variant, budete mít velkou naději pobírat půl miliónu eurokomisařské měsíční gáže. A to se vyplatí! 23. 7. 2004
Datluji drásavé dojmy, duchaplný dokument divoké doby. Designované děcko dostalo drtivé doporučení delegátů dělat dirigenta, defacto dona. Diskuse docela dobrá. Dosavadní dorost doufá důvěře. Dirigentova disertace disgustovala doktory. Duševně determinovaný doyen Dostál dřepí dál. Držgrešle dojí důvěřivé důchodce. Družstevní dryáčník doufá. Defraudantova družinářka dál dominou, doporučena docenty. Dozorce dozrává. Doprava, diplomacie, dálavy dál diplomaticky duchařům. Digitální Dvořák demobilizován. Dosluhující dramatikovi dárečci donekonečna děkují. Dovedně drancují dál. Dorostenci devastují dějiny. Delikventi dělají dohromady deficit. Dezertér disponuje deliriem. Dočasný diplomat dosluhuje. Dělal dost dobrý dojem. Diplomat deklasován dogmatickým diletantem. Diletant dříve demontován demisí. Dramatik dál doporučuje diletanta. Duch Dřevíče dokonává. Disidenti dosluhují, džentlmeni doufají, diskriminovaní demokraté dotírají. Distingovaný dobrosrdečný dóže dokonale disgustován. Dolar devalvuje. Dominátor doma. Důsledky? Dusno! Defenestrace? Domobrana? Doprdele! 2. 8. 2004 Tenhle komentář je s odstupem času nutné dovyprávět. Mám rád češtinu a občas si rád hraju se slovy. Co takhle napsat politický komentář (o sestavování Grossovy vlády a dobových aktualitách) třeba na samá D, napadlo mě. Když jsem to poslal ke zveřejnění, šéfredaktor si myslel – jak mi později přiznal –, že jsem ještě opilý. Ale na server to zavěsil. Za chvíli mu telefonovala jeho žena, právnička, která si to narozdíl od něho přečetla pozorně, ať mi vyřídí, že je to prý geniální. Pravda ale je, že když jsem se po měsících k tomuto textu vrátil, sám jsem občas musel dumat, kdo a co se za slovy od D vlastně skrývá. Doplnil jsem proto text raději číselnými odkazy a připojuji klíč. 1) Gross, 2) ÚVV ČSSD, 3) předsedu vlády, 4) Grossova žalostná diplomová práce, 5) právníky, 6) Sobotka, 7) Palas, 8) Kotrba z Komerční banky, 9) Buzková, 10) za její setrvání lobbovali někteří akademici, 11) poslanec Ibl, bývalý bachař, aspiroval na ministra vnitra, 12) lidovecké resorty, 13) lidovcům, 14) ředitel Primy se nestal ministrem informatiky, 15) Havlovi, 16) unionisté, 17) Grossův baby-goverment, 18) Kott, 19) eurokomisař Telička, 20) Špidlou, 21) Havel, 22) občanští demokraté, 23) Klaus, 24) Hašek
|