Pokud se historie zdánlivě opakuje, pak určitě nikoli jako plnohodnotná repríza, nýbrž jako obyčejná fraška. Přesně z tohoto ranku jsou nadšené výkřiky mnoha voličů generála Pavla, že atmosféra zvolení nového prezidenta jim připomíná atmosféru sametové revoluce, jež vyvrcholila volbou Václava Havla prezidentem republiky. Nic směšnějšího a vzdálenějšího pravdě si opravdu nelze představit. Je tu totiž pár opravdu, ale opravdu podstatných rozdílů.

Zatímco Václav Havel ještě na jaře roku 1989 dřepěl v komunistickém kriminále, mladý nadějný komunista Petr Pavel se v ten samý čas pod kuratelou sovětské zpravodajské služby GRU připravoval, jak v roli komunistického rozvědčíka zakroutí krkem kapitalistickému nepříteli. A paní Olga, žižkovská holka otlučená životem, opravdu, ale opravdu nebyla komunistickou podplukovnicí a politručkou, jež se na svou budoucí roli první dámy připravila na Vojenské politické akademii Klementa Gottwalda.

 
Ergo: Pokud se dav na Staroměstském náměstí dojímá nad generálem a podplukovnicí, stojícími na pódiu, v domnění, že pravda a láska už tedy konečně vítězí nad lží a nenávistí, přesněji spíše, že Praha a láska vítězí nad vsí a nenávistí, a vůbec nejpřesněji, že pravda a láska vítězí lží a nenávistí, opravdu, ale opravdu to není opakování historie, nýbrž jen a pouze smutná groteska.

29.1. 2023