6. 11. 2003

Tuhle příležitost si nemůžu nechat ujít. Příležitost pochválit ministra kultury Pavla Dostála a vyjádřit souhlas s jeho názorem se mi, co se týká mediální problematiky, nenaskytla už několik let. V případě článku, který napsal pro deník Právo (Strach z médií?, 5. 11. 2003) o Faktech, termitech, malostranských palácích a amatérismu novinářů z České televize se však tentokrát dá vřele souhlasit s každou jeho větou. 

Ale abych Dostála nepřechválil. Je třeba dodat, že právě on nese přímou politickou odpovědnost za chaotický stav české mediální legislativy, za hrubý politický nátlak na mediální sféru, za politicky motivované a zpackané odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, které bude mít soudní dohru, či za zpolitizování mediálních rad do míry do té doby nevídané. Nelze také nezmínit jeho motivaci. Vesměs za ní jsou osobní nenávisti a osobní pomsty. Je to ostatně jeho výrok, kterým v záchvatu chvilkové pravdomluvnosti v rozhovoru s prezidentem Asociace provozovatelů soukromého vysílání Michalem Zelenkou vyjevil své skutečné motivy odvolání bývalé RRTV. Doslova řekl: „Je to krevní msta.“

Jestliže nyní Dostál na jednom příkladu vpravdě realisticky popsal diagnózu České televize, je třeba dodat, že právě on má lví podíl na postupné devastaci televize veřejné služby. Protože právě on byl jedním z politiků, kteří běsům, jež nyní kritizuje, poskytovali politické krytí a oporu.