Občas člověk z ničeho nic narazí na příběh nadmíru povedený. Tenhle je z roku 2000, takže vlastně ještě z minulého století, ba přímo tisíciletí. Přesto je stále aktuální. Zvláště pak, když zjistíte, že v něm spoluúčinkujete. Sice jen ve vedlejší roli, ale i to se počítá. A především, když se po šestnácti letech dozvíte pointu. To bylo tak:

Zrovna čtu memoárovou knížku Zdeňka Mahlera „...ale nebyla to nuda aneb Poznámky pod čarou života“. A najednou se nestačím divit. Na stránce 229 se Mahler mračí nad realitou a praxí naší politiky a ilustruje to mimo jiné touhle historkou, cituji: (15-03-2016)

Když existuje něco, čemu se říká pražská kavárna, existuje nepochybně i kavárna bratislavská. Být jejím návštěvníkem, půjdu si to raději hodit. Někdejší lídr slovenské pravice, Dzurindova SDKÚ-DS, získala zoufale ostudných 0,3 procenta a ve slovenské politice nepochybně končí. O to půvabnější je, kterak někdejší poslankyně téhle strany, bývalá herečka a diplomatka Magda Vašáryová, rozdává u nás v Česku rozumy, jak správně dělat politiku. Povedené! (06-03-2016)