Během své svědecké výpovědi před Křečkovou parlamentní vyšetřovací komisí, jsem předložil řadu písemných dokumentů, z kterých průkazně vyplývá, že jedinou motivací Rady pro vysílání, proč vedla správní řízení s ČNTS, byla snaha uvést organizační strukturu Novy do souladu s českým právním řádem. Jestliže Landová tvrdí cosi o snaze Rady pomoci pánům Kršákovi či Železnému a poškodit investici Ronalda Laudera, je to doslova a do písmene křivé svědectví. Už jsem napsal, že jsem Landovou poznal jako chytrou, pracovitou a velmi schopnou úřednici. Také v arbitráži zvolila efektivní metodu. Většinou neříká vyložené lži, ale šikovné polopravdy. Myslím, že lze s úspěchem pochybovat o nezištnosti jejího konání. Na vlastní oči jsem viděl dokument, kterým se mi v květnu 1999 její manžel Jiří Koubek vykazoval pověřením jednat jménem CME. A co o svědectví Maríny Landové říkají některé další zainteresované osoby? Takhle se o něm na mé požádání písemně vyjádřili někteří kolegové z Rady. RNDr. Josef Musil, CSc., místopředseda a člen RRTV v letech 1994 – 2003: Předpokládám, že soudný čtenář je schopen si utvořit vlastní názor na základní postoj a angažovanost dr. Landové v předmětné kauze. Pokud jde o věcné detaily, je snad vhodné upozornit, že Landová pozoruhodně důsledně rozlišuje pravdu v právním smyslu od nějakého jiného popisu skutečnosti, který nelze nazvat jinak než jako její vlastní vidění věci. Při takovém přístupu se nelze divit, že neuvádí jediný faktický argument oproti věcnému obsahu svědeckých výpovědí, zato ale přičinlivě mění logickou interpretaci faktů – které nebyla schopna nijak vyvrátit – to právě na základě vlastní optiky: „všichni jsme to brali tak“, „podle toho co vím“ (= typické svědectví z doslechu), „RRTV si uvědomila, až když se rozhodla“, „i když nejsem právničkou, zdálo se mi velmi jasné“. Podrobná právní analýza dokumentu může říci o kvalitě argumentů i o kvalitě jejich posuzování v průběhu řízení samozřejmě mnohem více. Pokud byla takováto metoda zjišťování skutečností také metodou arbitrů, nedivím se ani výsledku stockholmské arbitráže. Zůstává však jedna zásadní věc, která k podivení je: Pouze dr. Landová dostala možnost prostudovat si výpovědi dalších svědků a vyjádřit se k nim, ať už na základě vlastní žádosti nebo z jiného popudu. V každém případě vzniká otázka, zda lze přístup arbitrů k oběma stranám sporu považovat za rovný. A to je věc, která mě udivuje a znepokojuje daleko nejvíce. Josef Josefík, předseda a člen RRTV v letech 1992 – 2000: Odmítám přistoupit na názor, že CEDC byla přímým účastníkem licenčního řízení. Vždy jsem CEDC chápal jako budoucího investora a ne jako žadatele o licenci, což ostatně žádost o licenci jednoznačně dokládá. CET 21 podala žádost o licenci samostatně. Ostatně CEDC nebyla jediným investorem, dalším byla Česká spořitelna. Tvrzení Landové vztahující se např. ke snaze Rady pomoci panu Kršákovi jsou naprosté spekulace. Mohu hovořit jen za sebe, ale jednoznačně se distancuji od domněnky, že bych jako člen Rady měl záměr podporovat některého ze společníků CET 21 nebo jiný privátní subjekt. Podle mých vzpomínek bylo řízení s ČNTS zahájeno zcela v souladu se zákonem o vysílání kvůli důvodnému podezření z vysílání bez oprávnění. Landová nikdy nebyla členkou Rady a nemůže směrodatně hovořit o smýšlení Rady nebo motivech jejího jednání. Výrazy jako „my všichni jsme si mysleli“ nebo „každý na Radě chápal“, v nejlepším případě znamenají, že „Landová si myslela“. Právě na této spekulativní rovině, vydávané za důkazy, byla vystavěna celá stockholmská arbitráž. Ing. Martin Muchka, předseda a člen RRTV v letech 1997 – 2003: Nejsem jistě sám, kdo po přečtení obdivuje ryzí charakter dr. Landové, která hned v úvodu svého Prohlášení akcentuje jako leitmotiv svého konání snahu „napomoci, aby nedošlo k omylu“. Stejně tak jsem hluboce přesvědčen, že její snaha napomoci byla zcela nezištná a motivována výlučně lidsky srozumitelnou těžko zvládnutelnou touhou konat dobro. Jen zatím neumím identifikovat, pro koho. S přihlédnutím k logice věci mi ale nějak nejde do hlavy, proč tehdy dr. Landová nenabídla svoje služby zcela nezištně v zájmu zabránění omylu oběma stranám sporu? Červ pochybností hlodá dál a jako občan ČR se ptám, proč občanka téhož státu, navíc tehdy ještě státní úřednice, svědčila proti svému státu, když náš právní řád umožňuje nepoškodit svědectvím třeba jen své blízké? Nemohu se vyjadřovat k událostem z doby, kdy jsem ještě nebyl členem RRTV, tj. před prosincem 1997. S okolnostmi udělení licence CET 21 a dalším průběhem kauzy do konce roku 1997 jsem ale měl možnost a pracovní povinnost se seznámit nadstandardním způsobem z dokumentace archivované v Úřadě RRTV. Mohu prohlásit, že můj subjektivní obraz a hodnocení průběhu událostí, získaný studiem více než tisíce stran dokumentů, s výkladem dr. Landové nekoresponduje. Vysvětlení postojů dr. Landové mi ale v tomto případě usnadňuje a logicky nabízí jednoduchá analogie se známým českým příslovím, kde se jedná o chlebu a zpěvu písně. Mgr. Petr Žantovský, člen RRTV v letech 2000 – 2003: Marina Landová je typický „nezainteresovaný“ jedinec, jakými se kauza CME vs. ČR jen hemží. Nezaujatě vyprávěla o svých neblahých zkušenostech se zločinným „volejte-ředitelem“ do České televize v době, kdy arbitráž ve Stockholmu ještě nerozhodla, takže se každý argument ve prospěch žalující strany (CME) samozřejmě hodil. Stejně nezávisle chodila v podpaždí s Janem Vávrou po kuloárech Sněmovny vždy, když se poslanci radili na dané téma. Samozřejmě nechyběla ani 2. dubna 2003 při odvolávání minulé vysílací Rady, čekání na verdikt trávila aktivně: přátelskými rozpravami s poslanci US-DEU, KDU-ČSL a některými z ČSSD. O čem si tak mohli povídat, co myslíte? Nově „objevený“ dokument s jejím Prohlášením jen vychází z této praxe. Mně osobně na něm k dokonalosti chybí jen číslo účtu a specifický symbol. A ještě jedna drobná pikantnost. Pan Jakobec, zmiňovaný v Prohlášení Maríny Landové, není nikdo jiný než Mgr. Milan Jakobec, bývalý člen Federální rady pro rozhlasové a televizní vysílání a v době udělení licence CET 21 zaměstnanec Úřadu Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání. Pokud je pravdivé tvrzení Landové, že to byl právě on, kdo přišel s myšlenkou rozdvojené konstrukce Novy, pak se historický kruh s potměšilostí sobě vlastní dokonale uzavřel. Po odvolání (Muchkovy, chcete-li Štěpánkovy) Rady v roce 2003, byl právě Milan Jakobec coby kandidát US-DEU zvolen Špidlovou vládní koalicí za člena nové Rady. Asi aby napravoval, co předchozí Rady pokazily.
Ale ani „správně“ interpretovaná verze všech událostí, ani svědkyně ochotná potvrdit prakticky cokoli („aby nedošlo k omylu“) by k úspěchu CME možná nestačily. Bylo třeba předložit ještě „předmět doličný“. A tak se jednoho dne ve spisu CET 21 zničehonic objevil i klíčový důkaz: „zápis“ ze Železného návštěvy na Radě 2. března 1999. Vladimír Železný o tom 14. listopadu 2003 před vyšetřovací komisí vypovídal takto: ... v arbitrážním spisu se však nachází podivuhodný dokument. Stránka z počítačové tiskárny, kterou může kdokoli z vás vyrobit na vašem počítači během deseti minut. Bez podpisu, bez autorizace, bez autora! Tento papír je v arbitrážním spise vydáván za zápis z „inspekčního dne RRTV“, jak hrozivě to zní, ve kterém je volně, velmi nepřesně a s věcnými chybami sledován průběh návštěvního dne 2. 3. 1999. Náhle, jako čertík z krabičky, zde vyskočí vsunutá věta, ve které dr. Železný z ničeho nic sděluje Radě, že hodlá poškozovat ČNTS nebo CME. A světě, div se! Rada na to nijak nereaguje, klidně a téměř přátelsky pokračuje v předchozím dialogu o předpokládaných změnách ve struktuře kolem televize Nova. Konečně je na světě jediný a tedy klíčový důkaz, že Železný měl intenci poškodit CME a také jediný a tedy klíčový důkaz, že Rada svojí nečinností – nebo dokonce aktivně – s ním byla ve spiknutí. Myslím, že není pochyb, že autorkou tohoto „zápisu“ je bývalá vedoucí Úřadu Rady PhDr. Helena Havlíková. Desítky otázek vzbuzují jiné věci. Jak je možné, že její soukromé poznámky jsou v nálezu arbitráže vydávány za zápis Rady? Jsou její poznámky autentické, nebo je někdo ještě dodatečně upravil? Jak se mohly soukromé poznámky ocitnout ve složce CET 21 na Radě, tj. v šanonech s oficiální dokumentací držitele licence Novy? Kdo je tam zařadil? Jak je možné, že právě tento zápis si protistrana, tedy CME, vyžádala spolu s dalšími dokumenty, aby byly předloženy arbitrážnímu tribunálu? Kdo jí o tom řekl? Proč soukromé poznámky zůstaly v balíku materiálů, které někdo na Radě kompletoval k odeslání advokátní kanceláři Clifford Chance? Jak je možné, že „profesionálové“ z Clifford Chance ani zástupci Ministerstva financí neodhalili kukaččí vejce ukryté v materiálech, které předávali do Stockholmu? Jak je možné, že při jednání ve Stockholmu připustili jejich hrubou desinterpretaci? Suma sumárum: Jak je možné, že klíčový důkaz proti České republice vnesla do arbitráže sama Česká republika, respektive její právní zástupci? Kdo za to nese odpovědnost? A ještě jednou Železný před vyšetřovací komisí: Původně jsem z výroby tohoto podvrhu, když jsem ho až po skončení arbitráže poprvé viděl, podezíral CME. Náhle však přišlo prohlášení pana Donatha, mluvčího CME v České republice, ve kterém s jemnou jedovatostí uvedl, že tento důkaz přece vnesla do arbitráže obhajoba České republiky. Jak by ne, když rozvíjela tezi o zločinném Železném, a když klíčový důkaz chyběl, náhle se tedy objevil! Kancelář Clifford-Chance možná ani nedohlédla, jak obratně s tímto padělkem naloží druhá strana. Anebo že by předem věděla, jak naléhavě ten kus papíru druhá strana potřebuje? V pracovní verzi zprávy Křečkovy vyšetřovací komise z června 2004 se píše: Tento dokument předložila arbitráži česká strana a z provedených důkazů nejsou okolnosti tohoto předložení zcela zřejmé. Pokud např. svědek L. Zelinka (náměstek ministra financí) ve svém písemném vyjádření tvrdí, že se tak stalo „podle nařízení Tribunálu z 22. 12. 2000 (viz Order No. 6), podle kterého byla Česká republika povinna předložit dokumenty uvedené v Revused Reques for Dokuments včetně záznamů nebo jiných poznámek z jednání mezi dr. Železným a Radou ze dne 2. 3. 1999“, lze vyslovit vážnou pochybnost, že by česká strana byla povinna předložit i soukromé neidentifikovatelné a nikterak neověřitelné a neověřené poznámky všech účastníků. Takový dokument se však v obsáhlé písemné dokumentaci nálezu nenachází. Order No. 6 – Nařízení č. 6 – je ze dne 16. 4. 2002 a vůbec se této problematiky netýká! Ale i kdyby se tak stalo a česká strana byla, podle nařízení arbitráže a na žádost protistrany, povinna předložit i takové záznamy, zůstává nezodpovězena otázka, jak se vůbec druhá strana dozvěděla, že takový soukromý záznam existuje, jak se dozvěděla jeho obsah, aby mohla požádat arbitráž o nařízení jeho vydání protistranou a jak ta věděla, že obsah tohoto soukromého záznamu je pro ni příznivý a dokládá její tvrzení. Tyto skutečnosti vzbuzují vážné pochybnosti o úrovni důkazního řízení ... V dalším textu vyšetřovací komise vyjadřuje zásadní pochybnost o tom, že by Vladimír Železný takto otevřeně, před členy Rady, vyjadřoval v podstatě zákon porušující názory, když bylo zřejmé, že několik členů Rady není jeho záměrům ... příznivě nakloněno, respektive pochybnost o tom, že by tito členové Rady (Milota, Trojan) ponechali takové záměry bez povšimnutí, a ty by „vyšly na světlo“ až při arbitrážním řízení. Ohledně obsahu tohoto zápisu byla svědkyně Havlíková dotazována i Komisí, ale její výpověď nejen že skutečný obsah zápisu – natož pak okolnosti jeho vzniku – neobjasnila. Vypověděla, že obsah zápisu „v mnohém připomíná“ to, co skutečně napsala, ale současný text, který je obsahem dokumentace arbitráže, nemůže ani potvrdit, ani vyvrátit. Podle svědectví dalších osob, které se arbitráže účastnily (L. Zelinka) však svědkyně autenticitu zápisu při svém slyšení před arbitráží potvrdila. K dalším podrobnostem se svědkyně před Komisí odmítla vyjádřit a odvolala se na závazek mlčenlivosti. To je další velmi zajímavý moment. Ministerstvo financí již v průběhu arbitráže zavázalo všechny své svědky mlčenlivostí. Pokud arbitráž běží, má to svoji logiku. Už méně pochopitelné je, že mlčenlivosti svědky dodnes nezbavilo, dokonce ani když probíhá vyšetřování. Proč asi? (Pozn. po uzávěrce: Havlíková byla mlčenlivosti zbavena až v listopadu 2004. Potvrdila, že tzv. „zápis“ je zfalšovaný.) A co si o tom o všem myslím já? Rada 2. března 1999 přijala statutárního zástupce držitele licence, tedy jedinou osobu oprávněnou jednat za Novu. Vyslechla informaci o reálných aktuálních problémech v největším soukromém médiu v zemi. Souhlasila, že v obecné formě zrekapituluje závěry předchozího správního řízení. Zkrátka normálně pracovala. Interpretace, že se toho dne Rada s Vladimírem Železným spolčila, aby zničila investici Ronalda Laudera – a ještě k tomu za přítomnosti členů, kteří měli k Železnému dlouhodobě velmi kritický vztah, kupříkladu Stanislava Miloty –, je tak dokonale absurdní, že mi nad tím zůstává rozum stát. RRTV podala v souvislosti s podvrženým klíčovým důkazem trestní oznámení. Těsně před svým odvoláním o tom ještě 1. dubna 2003 rozhodla Rada, ve které jsem zasedal, zrealizovala to Rada, která přišla po nás. Není mi známo, že by se od té doby něco dělo a že by orgány činné v trestním řízení cokoli šetřily. Skoro to působí dojmem, jako by se obávaly, že na něco opravdu přijdou.
|
Opakovaně jsem pročítal některé odstavce (539 – 544) stockholmského nálezu a spíše podvědomě cítil, že je na nich něco divného, že mi na nich něco strašně vadí. Jenže stále jsem nemohl přijít na to, co. A pak mě to najednou trklo: přímé řeči v uvozovkách. Klíčové odstavce arbitrážního nálezu obsahují kurzívou přepsané a uvozovkami ohraničené promluvy Vladimíra Železného z návštěvy na Radě 2. března 1999. Jenže poznámky Havlíkové, tedy onen počítačový soubor, který arbitři Kühn a Schwebel vydávají za zápis a který mám k dispozici, nic takového neobsahují. To jsou skutečně jen více či méně stručné poznámky, občas pouze heslovité. V nálezu jsou ale citovány Železného promluvy, jako by se jednalo o přepis nějaké nahrávky. Žádný odkaz na takový zdroj tu však není. Co tedy arbitři citují? Havlíkovou, nebo něco jiného? Pak jsem si ony „citace“ srovnal s originálem poznámek Havlíkové a zjistil, že si jsou sice podobné, ale v některých věcech se dost podstatně liší. Otázka je, zda je to způsobeno pochybnými překlady z češtiny do angličtiny a zase zpátky, nebo jako zdroj sloužilo něco jiného? Pokud ano, co? Nějaký předchůdce agenta Gazely? O Gazele bude řeč už za chvíli. A jsou tedy citované výroky skutečně autentické? Nebo je to jenom přibližný přepis toho, co Železný říkal? Nebo jsou to spíše domněnky zapisovatelky o skutečném významu Železného slov? Kde se v arbitrech vzala ta jistota, že přesně takhle a s významem, který tomu připisují, to 2. března 1999 na Radě skutečně zaznělo? Vzhledem k tomu, že tahle hra se slovíčky stála Českou republiku posléze 10 miliard korun, není to zas až tak nepodstatná věc. V poznámkách Havlíkové se kupříkladu píše: Když bude Železný poškozovat zájmy ČNTS... V českém překladu stockholmského nálezu je pro změnu tato formulace: Pokud dojde k porušení zájmů ČNTS ... Kolem správného překladu tohoto klíčového „důkazu“ byly spory už i u londýnské arbitráže. Podle písemného vyjádření náměstka ministra financí Ladislava Zelinky pro vyšetřovací komisi „došlo během arbitrážních jednání ke sporům o skutečný význam jednotlivých slov v angličtině (např. zda „poškozovat“ znamená „to cause lasting harm“ apod.). Patřím mezi třináct přímých účastníků jednání z 2. března 1999. V místnosti sedělo 11 radních, vedoucí Úřadu a Železný. Nikdo z účastníků, ani ti, co byli vůči šéfovi Novy vždy hodně kriticky naladěni, však neinterpretují schůzku jako arbitři Kühn a Schwebel. Neinterpretuje ji tak ani třetí stockholmský arbitr Jaroslav Hándl. Neinterpretovali ji tak ani tři londýnští arbitři. Vykládá ji tak pouze Ronald Lauder, kterému se to evidentně hodí do krámu, a spolu s ním dva jmenovaní pánové. Mohu potvrdit, že Železný Radu skutečně informoval o svém problematickém postavení. Mohu potvrdit, že skutečně řekl, že sedí na dvou židlích, které se rozjíždějí. No a co? Vždyť to byla pravda! Vždyť realitou skutečně bylo, že se zájmy CET 21 a ČNTS/CME začaly rozcházet. CME byla v obrovských finančních potížích, které chtěla řešit fúzí s SBS, jinými slovy svým prodáním se konkurenci, de facto svojí likvidací. Držitel licence CET 21 se tím cítil ohrožen. Je snad něco divného nebo nepřípustného na tom, že o tom hovořil před regulačním orgánem? Naprosto zásadním způsobem ale vylučuji, že by Železný před Radou říkal cokoli, co by se dalo vyložit jako snaha poškozovat nebo dokonce zničit investici Ronalda Laudera. To je čiročirá fantazmagorie. Navíc: on existuje ještě jeden „zápis“! Do svého poznámkového bloku si ho pořídil tehdejší člen RRTV Jiří Novotný. Tenhle „zápis“ je – na rozdíl od toho podvrženého a vyjetého z počítače – dokonale identifikovatelný. A vzhledem k tomu, že se nachází uprostřed tlustého vázaného sešitu s tvrdými deskami a je psán rukou, je prakticky nefalšovatelný. Teorii o spolčení Rady se Železným za účelem zničení investice pana Laudera nepotvrzuje. Tenhle „zápis“ si však nikdo nevyžádal. Podle pánů Kühna a Schwebela však zřejmě smí svůj podnikatelský zájem hájit pouze americký občan. Českému občanovi je to zapovězeno. Jenže, pokud se zájmy CET 21 a ČNTS/CME začaly rozcházet, pak je logické, že když Železný hájil své zájmy, „poškozoval“ tím ČNTS. To samé ovšem platí i obráceně. Jestliže Lauder hájil zájem svůj, „poškozoval“ tím zase Železného. Ale i kdyby Železný slovo „poškozovat“ nebo nějaké obdobné před Radou skutečně užil, znamená to snad něco protizákonného, tak jak to nakonec vyložili dva arbitři v nálezu? Ať už to bylo jakkoli, ať už Železný tohle nebo nějaké podobné slovo vyslovil nebo nevyslovil – ono je to vlastně úplně jedno – to se opravdu pánové Kühn a Schwebel domnívají, že povinností českých podnikatelů je zahodit vlastní zájmy a hájit obchodní zájem zahraničního partnera? Jak arbitři nakládali se slovy a jejich významy, dobře ilustruje i jiná věc. V odstavci 540 je Železnému do úst vloženo toto: „Jako jednu z listin by potřeboval nově datovaný příslušný dokument. Společníci považují za vhodnější na něj nereagovat a neriskovat tak trestní postih, pokud by okamžitě pravdivě neinformovali o provedených změnách (dodatku) ...“ Vzbuzuje to zdání, že Železného společníci chtěli něco zatajit. A arbitři pak skutečně v odstavci 555 jako fakt sdělují: Dopis ze dne 15. března 1999, oficiální dopis regulačního orgánu pro vysílání, byl vykonstruován v tajném dorozumění mezi dr. Železným a Radou pro rozhlasové a televizní vysílání za zády ČNTS (TV Nova), aby poskytl CET 21 nástroj pro podrytí právního základu investice CME. Jenže v poznámkách dr. Havlíkové je něco úplně jiného: Potřeboval by jako podpůrnou věc relevantní dokument s novým datem, pro partnery je pohodlnější to nevnímat a nevystavit se trestnímu postihu za to, že nereportovali korektně o změnách (novela). Železný vůbec nemluvil o svých společnících z CET 21, nýbrž o obchodních partnerech ze CME. A zmiňoval je v negativní souvislosti s jejich lživými reporty pro americké úřady a vlastní akcionáře. To však arbitři s klidným svědomím přehlédli jako krajinu. Vždyť by to nepotvrzovalo jejich verzi celého sporu. Podobných příkladů značně „kreativního“ nakládání arbitrů Kühna a Schwebela s významy slov lze v jejich nálezu nalézt celou řadu. Když to sečteme a podtrhneme, vyjeví se v plné nahotě pracovní metoda stockholmské arbitráže: překrucování faktů, vkládání nepřesných a nepravdivých citací do úst aktérů sporu, záměrné posunování významu slov, nepřesné překlady. Neříká se něčemu podobnému za jiných okolností podvod?
Pro širší veřejnost tahle informace vždycky zůstala utajená, takřka jistým faktem nicméně je, že Lauderova společnost CME si uvnitř Rady platila svého informátora. To je kriminální čin. V příslušných materiálech informátor figuruje jako agent Gazela. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání podala v této souvislosti trestní oznámení. V zápise ze zasedání Rady konaného 16. květně 2000 se lze pod bodem 23 dočíst: Rada jednomyslně souhlasí s odesláním trestního oznámení na neznámého pachatele Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 10. Termín: ihned. Rada souhlasí s odesláním informace a materiálů předsedovi Stálé komise PSP dr. Ivanu Langerovi. V souvislosti s arbitrážním řízením R. Lauder vs. Česká republika Rada souhlasí s poskytnutím informací a materiálů Clifford Chance a Ministerstvu financí. V tentýž den Rada vydala tiskovou zprávu tohoto znění: Vladimír Železný (jednatel společnosti CET 21, spol. s r. o.), který vede mezinárodní arbitrážní spor se společností CME, oznámil členům Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, že při ústním jednání před arbitrážním orgánem zástupci společnosti CME předložili zápisy podrobných informací z řádných zasedání Rady s tím, že společnost CME byla pravidelně o probíhajících jednáních Rady informována. Na základě této ústní informace pak Vladimír Železný zaslal následně Radě ukázku několika „reportů“, které naznačují, že někdo z členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání bez jejího souhlasu předává důvěrné informace ze zasedání Rady, které nejsou určeny ke zveřejnění. V. Železný dále uvedl, že v týdenních platbách CME právní kanceláři Dewey & Ballantine jsou pravidelně fakturovány položky „Výdaje na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání“ v řádu desítek až stovek tisíc korun. Rada jako celek se důrazně distancuje od podobných praktik, neboť v souladu se svým dlouhodobým stanoviskem odmítá být zatahována nejen do obchodních, ale i mediálních a zpravodajských sporů. Informace však Rada považuje za natolik závažné, že na dnešním zasedání rozhodla je okamžitě poskytnout orgánům činným v trestním řízení... S jakým nasazením české policejní orgány tuto kauzu šetřily, se lze jenom dohadovat. Vladimír Železný si před parlamentní vyšetřovací komisí každopádně v této souvislosti položil následující řečnickou otázku a hned na ni také odpověděl: Proč zcela zmizela ze světa trestní kauza „Gazela“, kterou mohla při obhajobě činnosti Rady česká strana v arbitráži užít? I tady jde o případ, který má původ v paměťovém médiu, zaslaném neznámým zrádcem z řad CME do právního oddělení CET 21 a které bylo „včas“ zabaveno a zmraženo českou policií. Na význam tohoto důkazu... byly orgány, které reprezentovaly Českou republiku jako klienta, upozorněny. O jaký důkaz šlo? Mezi sděleními, která americké vedení ČNTS odesílalo do centrály CME v Londýně a New Yorku se pravidelně objevují reporty, které vypracoval a dodal tajný informátor pod krycím jménem „Gazela“. Jedná se o velmi přesné, detailní zprávy z průběhu zavřených zasedání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání České republiky. CME tedy mělo svého agenta, který pronikl do našeho orgánu státní správy a prováděl tam špionážní činnost. Mimochodem aktivita, kterou přísně zapovídají americké zákony a pravidla vydaná americkými kontrolními úřady. Už jen vyšetřování tohoto případu, které měla Česká republika iniciovat ve Spojených státech, by významně měnilo klima arbitráží a poukazovalo by na fakt nezákonného chování investora na území České republiky. Pokud jsem byl správně informován, pak po zveřejnění některých reportů „Gazely“ podala Rada nebo její Úřad trestní oznámení na neznámého pachatele. Vyšetřovací orgány, zřejmě zcela pohlceny prací na desítkách trestních kauz dr. Železného, které všechny byly vyvolány CME, však v průběhu arbitráže nedospěly k žádnému závěru a ani mi není známo, že by české orgány upozornily na nezákonné chování Lauderovy skupiny příslušné orgány americké. S kolegy z Rady jsme svého času vedli nesčetné úvahy, kdo z našich řad by mohl být oním informátorem. Někteří kolegové tehdy nejvíce podezírali Zdenu Hůlovou, ale spíše v souvislosti s jejími některými vlastnostmi, než že by k tomu měli jakékoli faktické důkazy. Uměl bych vůči Zdeně zformulovat některé výhrady, ale názor, že by právě ona byla „Gazelou“, nesdílím. Mnohem dál zašel 29. března 2003 ve Volejte řediteli Železný, když se pustil do spekulací o bývalé vedoucí Úřadu RRTV. Nevím, nechci Heleně Havlíkové křivdit, ale některé věci do sebe opravdu až překvapivě zapadají. Jakoby na ráně (myšleno v podezření) byli vždy pouze členové Rady, faktem ale je, že vedoucí Úřadu se v rámci činnosti Rady účastní spolu s radními úplně všeho. Ba dokonce je to právě on (ona), kdo má – narozdíl od radních – přístup do archívu, tedy i ke složce CET 21. Radní mohou po úřednících Úřadu Rady naopak něco požadovat pouze jeho (jejím) prostřednictvím. Volný přístup do archívu vůbec nemají. Lze mít za prokázané, že právě Havlíková je autorkou onoho problematického „zápisu“, který nakonec posloužil jako klíčový důkaz proti České republice. Otázkou je, zda tento zápis byl později ještě zfalšován, respektive náležitě „vylepšen“. Havlíková se k tomu však během vyšetřování nikdy jednoznačně nevyjádřila a odvolávala se na závazek mlčenlivosti, který v souvislosti s arbitráží podepsala Ministerstvu financí. Nevím, jestli u kompletování materiálů ze složky CET 21 pro advokátní kancelář Clifford Chance, které si arbitři prý vyžádali, byl ještě někdo jiný, vedoucí Úřadu Rady Havlíková však u toho byla stoprocentně. Zařadila tam svoje soukromé poznámky, vydávané později arbitry za zápis, jenom z hloupé úřednické pilnosti, nebo v tom byl nějaký záměr? Nevím. A pak si vedoucí Úřadu vzala roční neplacené volno a odjela na zahraniční stáž. Kam? Do Spojených států amerických. Neodvažuji se ukazovat prstem, ani si netroufám tvrdit, že všechny ty věci, které do sebe opravdu docela dobře zapadají, přímo souvisejí také s „Gazelou“. Také netvrdím, že je stoprocentně jisté, že Gazela musela nutně být ženského rodu. Ale stín pochybností o roli dr. Havlíkové v duši mám.
|
přidat k oblíbeným
