7. 9. 2003 Koukám na Sedmičku (Nova, 7. 9. 2003), poslouchám ministra financí Bohuslava Sobotku a nevěřím svým uším. Politik, který byl jedním z hlavních strůjců odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání najednou říká, že Česká republika byla ve stockholmské arbitráži poškozena a že tam s ní bylo špatně zacházeno. Na otázku, proč tedy byla rada odvolána, se pak pro jistotu rychle vrátil ke své tradiční argumentaci, že prý rada svojí činností poskytla protistraně důkazy. To bylo moc i na jeho spoludiskutujícího Miroslava Grebeníčka, který mu připomenul, že důkaz, o kterém mluví, byl podvržený dokument, který se do Stockholmu dostal hloupostí nikoli rady pro vysílání, nýbrž ministerstva financí. S plnou zodpovědností proto konstatuji, že český ministr financí je politický hochštapler skutečně mimořádného formátu. Jak dlouho ještě dopustíme, aby tu vládli podobní sedmilháři?
Aktualizováno ( Pondělí, 29 Červen 2009 21:09 )
15. 9. 2003 Zaujala mě informace, že britská televizní stanice Channel Five dosáhla poprvé ve své sedmileté historii zisku. Vybízí to ke srovnání. Velká Británie je země s nepřerušenou tradicí svobodného podnikání, nabízí proto investorům naprosto standardní podmínky a relativně nízká rizika. Televizní investice je tu považována za běh na dlouhou trať. Nikoho nepřekvapí, že na zisk z televizního podnikání je třeba si pár let počkat. Česká republika byla a je naopak země v transformačním procesu. Její právní řád i etické normy podnikání jsou zákonitě v pohybu. Investice v podobných zemích přinášejí zajímavé možnosti rychlého zhodnocení, ale zároveň v sobě ukrývají zvýšená rizika. Lze říci, že existuje ekonomická zákonitost, že rychlost vysokého zhodnocení investice je v přímé úměře se zvýšenými riziky daného teritoria. Chtít v transformující se zemi současně rychlé zhodnocení i bezrizikovost tradičních trhů je problematické. Případ Ronalda Laudera však ukazuje, že nikoli nemožné. Stačí být patřičně vykutálený a bezskrupulózní. Zatímco majitelé Channel Five čekali ve Velké Británii na svůj první zisk sedm let, Ronald Lauder se prvního zisku ze své investice do servisní firmy televize Nova České nezávislé televizní společnosti (ČNTS) dočkal v postkomunistickém Česku hned druhý rok. Přitom jeho investice byla doslova zlomkem z 10 miliard korun, kterých se později „zázračně“ domohl u stockholmské arbitráže. Jeho investice navíc byla – mírně řečeno – poněkud nestandardní. Jediný jeho skutečný vklad, kterým zvýšil množství disponibilního kapitálu na českém území, byly hotové peníze, které jeho lidé přinesli v kufru. Ano, opravdu, v kufru! Pak nesmíme zapomenout na „investici“ ve formě oné slavné „krabice od bot“ se všemi těmi letenkami, účty od obědů manželek a fakturami za projekty na televizi na Ukrajině, což bylo zapsáno jako navýšení základního jmění ČNTS. Samozřejmě, že v rozporu s českými zákony. Další část investice byl úvěr od českého bankovního ústavu a zbytek financování již obstarala sama televize Nova, neboť si na sebe – i na Laudera – proti veškeré logice televizního podnikání začala vydělávat už v druhém roce své existence. Malá odbočka s kontrolní otázkou: Myslíte, že se tak stalo díky majiteli kufru peněz, nebo za tím byla spíše práce šikovného českého managementu na čele s neméně bezskrupolózním Vladimírem Železným? Malinko napovím. Podobné kufry peněz jistě přistály i v okolních postkomunistických zemích, zlatým teletem se však stala jenom Nova. Ale zpátky k meritu věci. Co tím chci říct? Ani v nejmenším nezpochybňuji právo skutečných investorů na jejich zisk. Jen mi od Ronalda Laudera připadá nemravné, že využíval „divokého východu“ k nestandardně rychlému (srovnej s Channel Five) bohatnutí, přičemž aktivně zneužíval všech nedokonalostí zdejšího transformujícího se systému včetně účelového ovlivňování místní legislativy, a poté, co u partnera, jehož si sám vybral, vlastní hloupostí narazil, se domáhá ochrany, jako by své peníze investoval v londýnské City.
Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 00:04 )
|
19. 9. 2003 Když porovnáme kosmickou rychlost, s jakou vládní koalice svolala mimořádnou schůzi poslanecké sněmovny, aby odvolal Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, s hlemýždí liknavostí, s jakou vznikla a nyní (ne)pracuje vyšetřovací komise, jež by měla vyšetřit okolnosti prohrané stockholmské arbitráže, nemůže nás nenapadnout, že tu něco nehraje. Na oné mimořádné schůzi se střídali poslanci vládní koalice jak apoštolové na orloji a obviňovali nepřítomné radní, jejichž účast na vlastní „popravě“ a možnost obhajoby předtím „prozíravě“ zamítli, že zavinili stockholmskou arbitrážní prohru. Malá pikantní vsuvka. Ministr Dostál tu dokonce ve své bezmezné prostodušnosti v předvečer ukončení odvolacího švédského soudu odříkával „píárový“ materiál CME, který měl znectít českého arbitra Jaroslava Hándla, jednoho z hlavních svědků České republiky. Jediná zajímavá otázka v této souvislosti zní, jestli je Dostál opravdu jenom hloupý, nebo už zkorumpovaný. Ať tak či tak, obojí je katastrofa. Dál už to známe. Zřejmě v rámci svého tažení za tzv. odpolitizování mediálních rad poslanci vládní koalice navolili ke svému obrazu radu novou. Z dvanácti členů je sedm bývalých poslanců a senátorů. Hlavní pracovní náplní pak systematická buzerace Novy. Bylo vskutku zajímavé sledovat, jak mezi vládními politiky najednou začal opadat zájem celou věc řádně prošetřit. A aby také ne. Vždyť skoro všichni mohli být spokojeni. Ronald Lauder se napakoval několikanásobně víc, než kdyby dennodenně provozoval televizi. Vládní koalice ovládla mediální rady. Že to stálo deset miliard a že to zaplatí daňoví poplatníci? Detail. A k čemu nějaká vyšetřovací komise! Ještě by něco opravdu vyšetřila. Plamennou řeč lidovecké poslankyně a doktorky práv Vlasty Parkanové na téma, že není třeba nic vyšetřovat, protože viník je přeci znám a byl již potrestán, by měli studenti práv studovat, jako ten neodpornější příklad bezcharakterního politicky motivovaného křiváctví. Právnička velebí znásilnění práva. Před rozbouřeným veřejným mínění však nebylo možné utéct, takže sněmovna ustavení vyšetřovací komise nakonec 21. května přece jenom odhlasovala. Ta však po čtyřech měsících ještě prakticky nezačala pracovat a nevyšetřila vůbec nic. Prý kvůli tomu, že jí dosud nebyl přidělen policejní vyšetřovatel. Nastává paradoxní situace. Zatímco ti, kteří mají být vyšetřování, se nemohou dočkat, vyšetřující mají dost času a skoro to vypadá, že se nechtějí nic dozvědět. Vlastně se jim ani moc nedivím. Bude to vskutku zajímavé, až se vyvalí ten stoh pro vládu nepohodlných informací, před kterými nebude možné si ucpat uši. Třeba tohle: Rada, tedy onen již „popravený viník“, za čtyři roky od začátku sporu o Novu nikdy neměla na programu jeden jediný jednací bod, který by se týkal meritu tohoto sporu, totiž odstoupení CET 21 od smlouvy s ČNTS. Proč ho neměla? Protože k tomu neměla jedinou kompetenci. Kdo ji o tuto kompetenci připravil? Sama poslanecká sněmovna. A co z toho vyplývá? Teleministr Dostál zcela evidentně lhal, když na veřejnosti i před poslanci tvrdil, že rada Železnému dovolila odtrhnout se od Laudera. Nedovolila. On se jí na to vůbec nemusel ptát.
Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 00:06 )
24. 9. 2003 Každý protřelý právník, který zažil nějaké velké mezinárodní arbitrážní klání, vám potvrdí, že u arbitráže zdaleka nejde pouze o paragrafy. Argumenty, které zde zaznívají, nejednou odkazují nikoli na znění zákonů, nýbrž na to, co bylo napsáno v novinách, co kdy jaký potentát řekl. Uvědomíme-li si tento fakt, možná leckomu dojde, jakého neodpustitelného zločinu se během stockholmské arbitráže dopustily politické síly, jež se v současné době sdružují ve vládní koalici, a podstatná část našich médií. Dennodenně produkovaly výroky, které byly právníky protistrany okamžitě používány proti České republice. Možná také bude v tomto světle jasnější, proč si Ronald Lauder najal pro své mediální zastupování „píárového šamana“ Michala Donatha, přičemž mu vůbec nevadilo, že je to – dle otevřených zdrojů – dvojnásobný estébák. Zřejmě dokonce naopak, potřeboval přece člověka s praxí. Vždyť není nad to, když arbitráž doprovází ta „správná“ společenská atmosféra. O veřejné mínění je třeba pečovat. Teď se schyluje k další arbitráži, tentokrát vídeňské. Svérázný americký podnikatel Ronald Lauder se pokouší nechat si za totéž platit již po čtvrté. Pro osvěžení paměti: Poprvé to bylo v amsterdamské arbitráži s Vladimírem Železným, poté v Londýně a ve Stockholmu s Českou republikou. Nyní se ve Vídni domáhá dalších astronomických více než 30 miliard na společnosti CET 21, držiteli licence k provozování TV Nova. Vůbec se proto není co divit, že některé hlásné trouby už opět tlučou na tu „správnou“ strunu. Kam jinam také zařadit třeba onen fantazmagorický článek Jaroslava Spurného v Respektu, ve kterém semlel Novu, prezidenta Václava Klause a ruského podnikatele Alexandra Rebjonka. Cíl je jasný, vypouštět džina pochybností, vytvářet tu „správnou“ společenskou atmosféru. Peníze na druhý, barrandovský rozjezd Novy pocházely od ruské mafie, prsty v tom má i Klaus. Třeba se to ujme. Lauderovi právníci to posléze použijí. Přičtěme k tomu další souběžné děje. Nová Dostálova „odpolitizovaná“ Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zahajuje správní řízení a vydává televizi Nova upozornění na porušení zákona jak na běžícím pásu kvůli kdejaké prkotině vycucané z prstu. Lauderova CME radu zásobuje dalšími a dalšími stížnostmi na Novu. Předseda RRTV Petr Pospíchal se pilně schází s Janem Vávrou U černého orla. Když náhodou ministr financí Bohuslav Sobotka vypadne z role a v Sedmičce mu uklouzne, že stockholmská arbitráž neproběhla vůči České republice korektně, okamžitě následuje oběd s Fredem Klinhammerem. To by v tom byl čert, aby nějaká ta licence nakonec nebyla k mání. Ale třeba je to všechno jinak a já mám jenom velké oči a jsem zaujatý. Třeba Jaroslav Spurný už pro Respekt sepisuje další článek. Třeba tentokrát bude – v rámci oné tolik vzývané vyváženosti – o kufru hotových peněz, které posloužily jako investice k prvnímu rozjezdu Novy. Třeba v něm Spurný bude spekulovat na téma, že je Lauder neměl od maminky, nýbrž od americké či izraelské mafie. A zamotá do toho i prezidenta Václava Havla.
Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 00:08 )
|
přidat k oblíbeným
