Špinavá hra

 

Kriminální historky z arbitrážního protektorátu

Ještě jednou o válce o Novu, soubor článků z let 2003 – 2008

Předmluva Ladislav Jakl

Obálka aTeo.cz

V roce 2008 vydalo nakladatelství Altyn

Objednávky ZDE 

Příslušnou kapitolu otevřete kliknutím na její titulek v obsahu. 

Obsah

001 Radek John o arbitráži se CME
002 Musím sníst mikrofon?
003 Proč Špinavá hra?

2003

004 Polemika o vině a trestu
005 Trapas Josefa Chuchmy
006 Podivná fakta poslankyně Marvanové
007 Veselé kousky Lauderovy páté kolony
008 Mají Češi ve své zemi nějaká práva?
009 Příběh téměř zpravodajský aneb Jak přijít k 10 miliardám
010 Zaorálkova právní negramotnost
011 Co MF Dnes zatajila a co nabídla
012 Václav Žák se – jako vždy – mýlí
013 Být Svěrákem spáchám sebevraždu
014 Alespoň jeden důkaz by nebyl?
015 Vláda chce, aby ODS ovládla mediální rady. Nesmysl? Nikoli!
016 Tisková konference členů odvolané RRTV
017 Kdo říká pravdu a kdo lže
018 Lauderova hrubá chyba
019 Lauder v roli povedeného číšníka
020 Když dva dělají totéž, není to totéž
021 Principál Dostál a jeho pimprlové divadlo
022 Politický hochštapler Bohuslav Sobotka
023 Lauderův zlatý důl na Divokém východě
024 Vyšetřování neproběhlo, zapomeňte!
025 Hlásné trouby v éře arbitráží
026 Svět pohádek a skutečností Václava Žáka
027 Dostál a RRTV, rovnější mezi rovnými
028 Smutná pochvala ministru Dostálovi
029 Skandál na spadnutí aneb Žádám přímý přenos
030 Mimořádná drzost poslance Jana Mládka
031 MF Dnes o Vladimíru Železném
032 Bývalí radní: Landová svědčila křivě
033 Soud dal za pravdu radě. Kdy odstoupí Fischerová?
034 Vyšetřovací komise a zapálení říšského sněmu

2004

035 Kdy ČT diváky klamala? Letos, nebo loni?
036 Pohodlné hnidopišství Milana Šmída
037 Komu patří Nova? aneb Když dva dělají totéž
038 Mathé má pravdu, ale ...
039 Nova podle Šmída
040 Jidáš Vávra promluvil
041 Otevřený dopis předsedovi KDU-ČSL Miroslavu Kalouskovi
042 Nejvyšší státní zástupkyně Benešová to má nějaké popletené
043 Různý metr na „porno“
044 Rozpaky nad výroční zprávou RRTV
045 Hloupost, nebo korupce?
046 Prohlášení k 1. výročí odvolání RRTV
047 Špidlovi utajení poradci aneb Vrána k vráně sedá
048 Postřehy z diskusního večera aneb Špidlova vláda nad médii
049 Česká televize mezi propagandou a cenzurou
050 Špidlův rok dlouhých nožů
051 Poslanec Mládek na titulní straně
052 Donathovi psavci v akci
053 Není arbitráž jako arbitráž
054 ČR prý neochránila investici. Opravdu?
055 Právo: Předvolební sci-fi ala ČSSD
056 Diag Human a CME: Není arbitráž jako arbitráž
057 Existuje ještě jeden „zápis“ aneb Byl, či nebyl návštěvní den?
058 Přestřelka v poslanecké sněmovně
059 Jak jsem byl „odsouzen“
060 Strategie jako tragedie
061 Kohák do Senátu. Co na to Sobotka?
062 Nova jako zrcadlo
063 Alespoň něco se udělat dá
064 Prohraná arbitráž: Kdo za to může?
065 Jen krůček od dokonalosti
066 Příběhy z arbitrážního protektorátu
067 Kdyby Plesl nebyl hlupák
068 Plusy a minusy návratu CME
069 Propagandistický škvár senátora Schwarzenberga
070 Ještě jednou o propagandistickém škváru
071 Petr Vrána žere psy

2005

072 Křečkova komise mechanismus arbitrážní prohry rozmotala
073 Proč se odvolaní členové RRTV soudí se státem
074 Česká televize manipulující a cenzurující
075 Probuzení Milana Jakobce
076 Dostál káže vodu a pije víno
077 Bude Vladimír Špidla rezignovat?
078 Sobotkovo putování od demagogie k realitě
079 Gross pošťákem, stejně jako Špidla
080 Kulturní „ýbrmenšové“ z FITES
081 RRTV: Od Mackové k Mackové
082 Veřejné oznámení o Martinu Janu Stránském
083 Nový člen gangu – Pan Medvěd
084 Příliš mnoho nesrovnalostí v obvinění Železného

2006

085 Milí internetoví recidivisté! aneb Souhrnná odpověď při novém roku
086 Cena města Zlína Jiřímu Novotnému
087 Drtinová inzultovala Železného
088 Členové RRTV uspěli u Nejvyššího správního soudu

2007

089 Chybné údaje na stránkách RRTV aneb Novináře probudí až prachy
090 Jak jsem málem plakal nad životopisem Ronalda Laudera
091 Langerova prorocká slova
092 K čemu je takové zpravodajství ČTK?
093 Cyril Svoboda – digitální zahradník, nebo kozel?
094 Hvížďalovy pitomosti a Cyrilova teorie

2008

095 Definitivní rozhodnutí
096 Na Topolánka vypadl Špidlův kostlivec
097 Informační blokáda ČTK?
098 Otázky pro Českou televizí
099 Arbitráž o TV Nova: selhání státu i médií
100 Ostudná justice aneb Hlava 22 na český způsob
101 Poslanci, kteří 2. 4. 2003 hlasovali pro odvolání RRTV

Přílohy

102 Rozsudek Městského soudu v Praze
103 Rozhodnutí předsedy vlády
104 Stížnost na Českou televizi – 1
105 Stížnost na Českou televizi – 2
106 Stížnost na Český rozhlas
107 Slovníček

Špinavá hra

21. 1. 2004

Milan Šmíd je jedním z nemnoha českých novinářů, píšících o médiích, který svá tvrzení opírá o studium dokumentů. Obvykle se pak staví do role jakéhosi neutrála, člověka nad věcí, jenž bývá kritický ke všem stranám. Tahle role se však stává poněkud problematickou, jestliže z jeho textu přímo sálá křečovitá snaha být v rámci své „neutrality“ kritický za každou cenu, a ještě k tomu pouze vůči jedné straně.

Naposledy to předvedl, když ve své Louči (19. 1.) reaguje na Nedělní rozhovor Radka Johna na Českých médiích. John totiž v odpovědi na otázku, týkající se prohrané arbitráže se společností CME, odpověděl: „Pochybení českého státu v celé kauze jsou opravdu neuvěřitelná. Až člověk pochybuje, jestli šlo opravdu jen o krystalickou neschopnost některých konkrétních lidí anebo už o zlý úmysl anebo dokonce dobře zaplacenou špinavost. A já skutečně žasnu, že se tím nezávislá média, která by nemohla být podezřívána z touhy cokoliv manipulovat nezabývají. Nějak to není v módě. Zřejmě až historici si jednou smlsnou a národ bude žasnout.“  

Šmíd na to reaguje těmito slovy: „Nepochybuji o nečistotě boje, který se ve sporu o televizi Nova vedl. Pro mě však nemají daleko ke špinavostem také tvrzení Vladimíra Železného, která přednesl ve své prezentaci před vyšetřovací komisi parlamentu ve věci arbitráže. Využívaje komplikovanosti případu a neznalosti nezasvěcených zde nejen neuvěřitelným způsobem mlží, ale přímo lže. Toto ostré tvrzení jsem schopen dokázat na základě archivu shromažďovaného po léta z veřejných zdrojů.“ 

Nic proti tomu, jenom by asi Milan Šmíd měl posléze uvést nějaký pádnější argument než onu kytici růží pro poslankyni Marvanovou za novelu vysílacího zákona. Železný se přeci nikdy netajil tím, že Američanům do jisté doby sloužil do roztrhání těla. Sám o tom hovořil již dříve a nepopíral to ani před vyšetřovací komisí. Ano, Železný s Lauderem ovlivňovali podobu mediálně legislativního prostředí ruku v ruce, častokrát svérázným způsobem. Deset miliard však poté, co se oba pánové rozhádali, od státu a za přispění některých politiků a úředníků zkasíroval Lauder, nikoli Železný. Od Šmída je hezké, že je na základě svého archivu schopen dokazovat „špinavosti Vladimíra Železného“. Jenže vzhledem k oněm deseti miliardám by bylo mnohem zajímavější, kdyby odborníci jeho formátu spíše nalezli odvahu popsat špinavosti Ronalda Laudera a jeho pomahačů.

Další Šmídovo tvrzení je dokonce zcela nepravdivé. V souvislosti s jinou věcí píše: „Nikdo si na Železného tenkrát netroufal a panáčkovala před ním i mediální komise. (Mám na mysli například jednání v Harrachově 1996).“ Všichni nepanáčkovali. Přesně v tomto období – a dokonce i v tom Harrachově – jsem s Vladimírem Železným vedl řadu polemik a upozorňoval jsem na právní nedostatky organizačního uspořádání Novy. Také díky této mé iniciativě došlo v RRTV i Poslanecké sněmovně ke znovuprověření celého procesu udělení licence a rozvolnění licenčních podmínek a posléze k postupnému uvedení celé struktury Novy do souladu se zákonem.

Pikantní na celé věci je, že čeští novináři tyto dávno vysvětlené a vyřešené (!!!) kauzy “objevili“ s pětiletým zpožděním, až když se na Železného houfně sesypali poté, co byl poprvé odvolán z funkce ředitele a pustil se do křížku s Lauderem. Přímo klasické pak je, že chudáci čtenáři jsou dodnes některými mediálními „odborníky“ masírováni mýty typu, že Nova vysílá v rozporu s předloženým programovým schématem. To však samozřejmě není případ Milana Šmída, to jsem si jen dovolil malou odbočku.

Proto zpátky ke Šmídovu článku. Na to, že vyšetřovací komisi leží na stole důkazy o naprosto skandálním přístupu odpovědných politiků a úředníků k prohrané neprohratelné arbitráži – a to je, oč tu běží a o čem mluví také Radek John –, se mediální expert Milan Šmíd věnuje svéráznému kritickému žabomyšímu hnidopišství! Právě od něho bych očekával více.

To už není neutralita, nýbrž pohodlné surfování na bezpečné vlně českého novinářského mainstreamu.

Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 09:56 )

 
Špinavá hra

30. 1. 2004

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání neví, komu patří televize Nova, prohlásil v Radiofóru na ČRo 1 v diskusi s autorem této glosy její předseda Petr Pospíchal. Respektive ví o vlastnické struktuře Novy úplně to samé, co věděla rada před rokem odvolaná, tedy ta, v níž jsem byl místopředsedou. Trvá tedy stav, kdy rada zná, kdo fakticky Novu ovládá a řídí, kdo a proč se o ni spoří, ale naprostou jistotu nemá a nemůže mít, dokud nejrůznější vlastnické spory nevyřeší soudy, včetně toho rejstříkového.

Kardinální rozpor je v něčem jiném. Zatímco stará rada byla za tento stav politiky i novináři dennodenně kritizována a posloužilo to jako jeden z argumentů pro její odvolání, na adresu nové rady nepadlo v této souvislosti jedno jediné kritické slovo. Pozoruhodné pokrytectví!

Když stará rada (po předchozí konzultaci s ministerstvem financí !!!) povolila Nově rozložení  dvousetmilionového správního poplatku za prodloužení licence do měsíčních splátek, hřímal ministr financí Bohuslav Sobotka v poslanecké sněmovně, že rada okradla stát a požadoval její odvolání. Když nová rada o několik měsíců později povolila to samé Primě, Sobotka ani nehlesl. Proč? Že by proto, že noví „nezpolitizovaní“ radní chodí na obědy s jeho stranickými kolegy Zaorálkem a Dostálem? Nebo proto, že pár měsíců předtím hlásal naprosté nesmysly?

Další záminkou k odvolání staré rady byla prohraná arbitráž. Nyní však vycházejí najevo neuvěřitelné věci, dokládající, že v celé věci je nejvíce namočena sama vláda, respektive ministerstvo financí. Poslední novinkou je, že se vynořily velmi zajímavé zápisy z vlády, které měly být skartovány (proč asi?), leč nebyly.

Každým dnem se blíží soudní projednávání žaloby, kterou na předsedu vlády a poslaneckou sněmovnu podalo šest bývalých radních a ve které se s poukazem na zjevnou nezákonnost svého odvolání domáhají satisfakce. Bohorovné pokrytectví vládních představitelů a jejich dvojí metr bývalým radním postupně přihrávají další a další zajímavé argumenty. 

Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 09:57 )

 
Špinavá hra

4. 2. 2004

U příležitosti 10 let televize Nova se rozepsal také bývalý generální ředitel České televize Ivo Mathé (Lidové noviny, 4. 2. 2004). Což o to, v lecčems má pravdu, ale některé věci je třeba dopovědět do konce. To Mathé nedělá.

Z toho, že Nova původně získala licenci na jiný program, se stal již mýtus. Zajímavé je ale něco jiného. Novináři si toho masově „všimli“ až šest let poté, tedy v roce 1999, když se v Lauderově (přesněji Donathově) režii pustili do Novy kvůli něčemu úplně jinému. V době, kdy to bylo aktuální, na to poukazovalo pouze pár jednotlivců.  Peter Kršák tím vymezoval svoje „výsadní“ postavení v CET 21. Petr Pleva na to poukazoval ve sněmovně a já v RRTV. Oba jsme se posléze zasadili o dvojnásobné přešetření všech skutečností spojených s udělením licence Nově i rozvolněním licenčních podmínek. Jedním z výsledků bylo zjištění, že po formálně právní stránce vše proběhlo v souladu se zákonem. Nova si o změnu formátu řádně požádala a Korteho rada vyhověla. K mému tehdejšímu překvapení o tom velmi smířlivě během naší debaty na ČRo6 – RSE hovořil mediální expert Milan Šmíd, který rozhodně nepatří do nováckého fanklubu. Nepopisoval to jako kdovíjak rafinovaný podvod, nýbrž jako oboustrannou obavu, aby se právě počaté soukromé televizní vysílání nenarodilo jako mrtvé dítě.

Také „předčasné“ vkládání reklamy do pořadů je Mathého oblíbené téma. Čistě faktograficky má pravdu, ale smlčuje společenský kontext. V době, kdy RRTV „protizákonné“ vkládání reklam tiše tolerovala, již panovala všeobecná politická shoda, že zákon se změní. Jestliže společnost řekla ano existenci komerčních televizí, bylo jen logické vytvořit také normální podmínky pro jejich existenci. Přerušování pořadů reklamou je v tomto smyslu celosvětovým standardem. Stejným způsobem by bylo možné se pohoršovat nad faktem, že první soukromě vyprodukovaný polistopadový film Tankový prapor měl premiéru dávno předtím, než nový zákon zrušil znárodněnou kinematografii. Někteří by se asi pohoršovali, ale to by v tom zřejmě musela mít prsty Nova.

Ivo Mathé má rovněž pravdu v tom, že držitel licence společnost CET 21 byla v dobách Novy č. 1 prázdná skořápka s jednou sekretářkou. Jednalo se o kardinální obcházení zákona. Tak to hodnotily nesčetné právní expertízy, tak to hodnotila i rada, v níž jsem zasedal. Proto také rada vedla příslušná správní řízení. Přesně o tom byly i moje spory s Vladimírem Železným z poloviny devadesátých let. Jenže i tenhle příběh má svoje pokračování. Nebyl by to asi ani Železný, kdyby svoji slabinu neuměl obratem proměnit ve svůj prospěch. Prostě obrátil o 180 stupňů. Barrandovskou Novu č. 2 postavil zcela podle zákona. CET 21 nyní zaměstnává více než sto lidí včetně rozhodujících manažerů a šéfredaktorů odpovědných podle zákona za vysílání. No, protestujte proti tomu! Ale uznávám, že verze, že jsem obrátil já, protože jsem si na Nově zazpíval písničku, je impresivnější.

Kapitola sama pro sebe je Volejte řediteli. Jsem úplně ten poslední, kdo by chtěl Železného one man show hájit, jen si dovolím připomenout, že i tenhle pořad se v čase změnil. Po správním řízení o odejmutí licence, které ta – dle Mathého –  Železným ovládaná rada s držitelem licence kvůli Volejte řediteli vedla, si Vladimír Železný již nikdy  na obrazovce nedovolil to, co v dřevních dobách Novy. Dovolil si však něco horšího, zcela neodpustitelného. V době vzbouřenecké stávky v ČT pojmenoval ve Volejte řediteli počínání zpovykaných redaktorů a s nimi spřízněných politiků – včetně Mathého hradního šéfa – těmi pravými slovy. A to se neodpouští. Nikdy mu to neodpustila ani současná vládní koalice počatá právě na barikádách Kavčích hor. Ale to už je jiný příběh. Jeho scénář zatím veřejnost nezná, cenu už ano.

Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 09:59 )

 
Špinavá hra

8. 2. 2004

Desáté výročí televize Nova se stalo námětem řady článků a komentářů. Každý má jistě právo na svůj názor, přesto je docela zajímavé, že mnohá tato ohlédnutí vlastně nejsou ani tak pohledem do „duše“ Novy, ale daleko spíše do duše autora. Tato charakteristika přesně sedí i na článek Milana Šmída na Louči nazvaný Dary a dluhy televize Nova.

„Zatímco však Ivo Mathé odcházel od nedokončeného díla transformace v okamžiku, když prestiž České televize byla na vzestupu,“ píše kupříkladu Šmíd, „Vladimír Železný byl vyhozen z Novy, která měla zenit své největší slávy za sebou.“ Už užitím tak rozdílně zabarvených sloves „odcházel“ a „byl vyhozen“, když ve skutečnosti byly – sice z různých důvodů – „odejiti“ oba dva, na sebe Šmíd prozrazuje víc, než si uvědomuje. Opravdu byla ČT na vzestupu? Ivo Mathé je bezesporu výrazná televizní osobnost a zanechal za sebou na Kavčích horách spoustu práce. Na druhou stranu je však také pravda, že mnoho věcí neřešil, některé problémy zakonzervoval a ony později zcela zákonitě vyhřezly na povrch. A jak to je se zenitem Novy? Vždyť druhá Nova tu první v lecčems ještě překonala, třeba ve sledovanosti Televizních novin. Ano, celková procenta šla v polauderovském období dolů, ale to přece na prvním místě souvisí s úspěšným restartováním Primy, tedy dalšího silného hráče na trhu, nikoli s výkonem samotné Novy.

„Naprostá většina toho pozitivního, co televize Nova přinesla na českou televizní scénu, se odehrálo v prvních třech letech její existence,“ píše dále Šmíd. Ale sám sebe posléze, když ne přímo vyvrací, tak do jisté míry zpochybňuje, když jako jedno z pozitiv kupříkladu uvádí, že Nova jako první „uvedla na obrazovku moderátora tmavší pleti“. Jako moderátor Televizních novin, tedy novácká tvář první kategorie, se Ray Koranteng objevil až na Barrandově. A to je přece stejně pozitivní krok, jako jeho prvotní angažmá v Počasí, které zřejmě má na mysli Šmíd.  

Šmíd dále píše: „Po prvních letech vzestupu se však Nova začala měnit. Její sebevědomý postoj vůči politikům začal erodovat kdesi v roce 1998 po nepravdivé reportáži o Klausově vile ve Švýcarsku. Její politická nezávislost definitivně odešla do propadliště dějin v létě 1999, když Vladimír Železný se s licencí přestěhoval na Barrandov a od té doby se musel starat o to, jak si nerozhněvat mocné tohoto světa.“ To jsou oblíbené teze, které již pět let bez hlubšího prozkoumání opisuje jeden novinář od druhého. Skutečnost je však i v tomto případě o něco složitější. I stará Nova přece měla velmi úzké vazby na některé politické síly, chcete-li –   závislost. V roce 1996 hanebným způsobem ovlivnila výsledek voleb. O rok později pomohla zinscenovala podraz s Klausovou švýcarskou vilou a zametala cestu pro Unii svobody. Málokdo však ví, že oním hlavním politickým manipulátorem v té době nebyl Železný, nýbrž tehdejší šéfredaktor zpravodajství Jan Vávra. Jeho pravidelné páteční snídaně s Kalvodou a později s Luxem jsou pověstné, leč veřejnosti zcela neznámé. Trpělivost s tímto „mocenským centrem“ tehdy došla i Železnému a Vávra dostal vyhazov. V září 1999 měl odejít. Se znalostí těchto nepříliš známých dějů je možná jasnější, jaká také byla Vávrova motivace, když se ve sporu o Novu postavil na Lauderovu stranu. Každopádně platí, že už tehdy bylo jasné, že na tom neprodělá, ať už spor o Novu dopadne jakkoli. 

Jako přímo fatální nepochopení fungování tvrdých mechanismů moci, obchodu a politiky lze označit Šmídovo (a nejen jeho) hodnocení vztahů Železného s rozhodujícími politickými stranami. „Tenhle spor nemůžeme prohrát, pokud nás však nevydají politici naší vlastní země,“ prohlásil tehdy Vladimír Železný. To ještě netušil, jak osudovou pravdu říká. Politickou oporu přece nehledal jenom Železný, stejně postupoval i Lauder. Rozdíl je v tom, že jeden každý z amerických politiků nekoukal napravo ani nalevo a tvrdě hájil obchodní zájem svého krajana. Ani trochu žádného nezajímalo, že jejich povedený krajan se tu – zřejmě v přesvědčení, že tu ještě žijeme na stromech – dopouštěl kriminálních činů. (Tak to hodnotí expertíza Právnické fakulty Plzeňské univerzity vzniklá na objednávku Úřadu vyšetřování. Křečkova vyšetřovací komise ji má k dispozici. Ví také, že odpovědné orgány činné v trestním řízení během arbitráže zcela nepochopitelně vůbec nic raději nešetřily. Proč asi?) Pravda však je to poslední, o co americkým politikům šlo. Z tohoto pohledu se právě Klaus se Zemanem zachovali jako normální politici, prostě se postavili za českého podnikatele. Ne tak mnozí jiní. Však se také od té doby na Nově vypráví tato anekdota: Víte, jaký je rozdíl mezi americkým a českým politikem? Žádný. Oba dva hájí americké obchodní zájmy. Tahle špidlovská, dostálovská, svobodovská, mlynářovská (a mnoho dalších adjektiv by mohlo následovat) malost stála daňové poplatníky deset miliard korun a mezinárodní ostudu. Malí politici z toho vytloukli stranický profit, co na tom, že poškodili svoji zemi.

Všichni zřejmě již zapomněli, že české soudy klíčový spor CET 21 versus ČNTS ve věci odstoupení od smlouvy pravomocně rozhodly. Ve prospěch Železného. Jenom spekulovat můžeme, jaký že to politický vítr foukal okolo Nejvyššího soudu, když na základě mimořádného odvolacího prostředku pravomocný rozsudek věcně naprosto vadným rozhodnutím zrušil. (Rozhodnout, že denní vysílací plán je prakticky to samé jako měsíční vysílací plán, je odborně asi na takové úrovni jako tvrdit, že kniha je to samé co stránka s obsahem kapitol.) Nikdo to ještě nevyslovil, ale troufám si tvrdit, že toto politické soudní rozhodnutí se na výsledku stockholmské arbitráže podepsalo také. Kdo a k jakému obrazu Nejvyšší soud najmenoval, snad netřeba dodávat.

„Rovněž kreativita, s níž Nova aplikovala v českých podmínkách osvědčené formáty zahraničních komerčních televizí, se postupem času začala vytrácet. Ne, že by chyběly nápady, ale chyběla chuť riskovat investice do větších a dlouhodobějších projektů,“ pokračuje Šmíd. Opravdu? A co Milionář, Nejslabší, máte padáka!, Pálí vám to, testy národa nebo nejnověji Česko hledá superstar? Tady už Šmíd píše vyloženou nepravdu.

„Poprvé se stroj zadrhl, když se projevila únava z amerických seriálů a akčních filmů, která se časově shodovala s probuzením české společnosti let 1996-97 ze snu o rychlém a snadném zbohatnutí. Televize Nova na změnu reagovala tím, že získanou image média podnikavých a úspěšných lidí nové doby přeměnila na image média, které vás nechá zapomenout na starosti běžného dne, protože vás baví. Ve víkendových večerech vystřídali Martina Dejdara a Šípa s Uhlířem baviči typu Ivana Mládka a Petra Novotného, znovu ožily stálice pop music z let minulých.“ Šmíd má trochu zmatek v tom, kdo a koho vystřídal. Šíp i Mládek s Novou spolupracují od prvopočátku. Podstatná je však jiná věc. Retromóda vracející se do 60., 70. i 80. let přece zasáhla celý svět. Co jiné byly vlny opětovného zájmu o Beatles, Abbu či třeba Modern Talking? Stejná vlna zasáhla i Česko. Ale jen u nás novináři po rejžkovském způsobu kádrují kumštýře na před-  a po-listopadové a ještě k tomu podivuhodně nedůsledně, aby náhodou nepoškodili kamarády. Ve skutečnosti tedy žádné zadrhnutí, Nova pouze vyhověla zákonu (celosvětové) poptávky.   

„Otázka „Co nám vzala, co nám dala televize Nova“ svádí k laciné odpovědi, že každému z naší kapsy vytáhla tisícikorunu za prohranou arbitráž se CME. Podle mého názoru za to však nemůže televize Nova, ale její bývalý ředitel,“ končí Milan Šmíd. Neberu nikomu právo na jakýkoli názor, ale u vědomí neuvěřitelných skutečností, které v souvislosti s prohranou arbitráží a rolí vlády, respektive ministerstva financí v ní postupně vycházejí na povrch, takovéhle tvrzení pokládám za čiročirou a ještě k tomu populistickou demagogii. Už jsem to nedávno napsal, takže jenom zopakuji: Právě od Milana Šmída bych očekával více. Moje představa o něm, představa publicisty pečlivě studujícího hory dokumentů, dostává další vážnou trhlinu. V poslední době mi připadá, že Milan Šmíd studuje jenom to, co zapadá do teorií, jež jsou jeho (politické) duši blízké.

Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 10:03 )

 
Špinavá hra

15. 2. 2004

„Zpravodajství na Nově absolutně ztratilo po roce 1999 nezávislost,“ říká v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes (14. 2. 2004) Jan Vávra. Je to groteskní, neboť to říká muž, který ovlivňoval zpravodajství Novy ve prospěch svých politických přátel a který proslul jako manipulátor politické scény. Právě ve Vávrově režii zpravodajství Novy v roce 1996 hanebným způsobem ovlivnilo výsledek voleb. Pověstné jsou rovněž jeho pravidelné páteční snídaně s Janem Kalvodou a později s Josefem Luxem.

„Ale kromě toho si myslím, že to není ani profesionálně dobrá práce,“ nasazuje Vávra všemu korunu. V době jeho šéfredaktorování Nova vypustila desinformaci o Klausově švýcarské vile či způsobila mezinárodní karambol, když amatérským způsobem prozradila totožnost a ohrozila život agenta zpravodajské služby. Podobných kardinálních úletů Vávra vyprodukoval více než deset. O ztrátě nezávislosti hovoří člověk, který klestil cestu pro nově vzniklou Unii svobody a mydlil schody ODS. O zpravodajské profesionalitě káže kreatura novináře, která si v redakci vydržoval všehoschopné redaktory ochotné za příplatek „osolit“ kohokoli podle šéfredaktorova zadání. Vím, o čem mluvím, zažil jsem to na vlastní kůži. Zunovo pojetí Televizních novin kritizuje amatér, který zpravodajství komerčních televizí zdiskreditoval potoky krve a sám coby moderátor Sedmičky proslul jako koktající blekota.

„Teď mám dobrý pocit z toho,“ pokračuje Vávra, „že se ukázalo, že Železného chování bylo nezákonné. I když za to tahle země nakonec zaplatila strašnou cenu. Zaplatila ale za to, že určitá politická garnitura a její televizní rada se Železným hrály jeho hru.“ Že má Vávra dobrý pocit se není co divit. Astronomická výše jidášského žoldu, který zinkasoval, je pro normálního smrtelníka nepředstavitelná. Daleko problematičtější je to s dalšími Vávrovými tvrzeními. Pro běžného čtenáře to po vší té mediální masáži asi bude překvapivé, ale tvrzení, že Železného chování (v souvislosti s konfliktem s Ronaldem Lauderem) bylo nezákonné, nikdy nikdo neprokázal. Naopak – řadu měsíců platil pravomocný rozsudek, že odstoupení CET 21 od smlouvy s ČNTS proběhlo po právu. Rovněž arbitráž mezi Železným a CME žádnou nezákonnost nekonstatovala, naopak říká, že Železný nezpůsobil CME žádnou škodu. Jediné, co zůstává, je problematický nález stockholmské arbitráže mezi CME a Českou republikou. Jenomže v té Železný nefiguroval.

A proč je nález stockholmské arbitráže problematický? Protože začíná být čím dál víc jasné, že arbitři rozhodovali na základě podvržených a zfalšovaných důkazů a na základě křivých svědectví, o kterých se lze oprávněně domnívat, že byla dobře zaplacená. Právě tak problematická začíná být ve světle nových skutečností role ministerstva financí, které zájem České republiky hájilo značně svérázným způsobem.

Koho Vávra myslí onou politickou garniturou, která hrála Železného hru? Prezidenta Klause? Expremiéra Zemana? Ať to tedy řekne rovnou. Ale nejen to, ať také předloží důkazy, že něco hráli. A televizní rada? Kategoricky odmítám, že by Rada pro rozhlasové a televizní vysílání hrála Železného hru. Odmítla však hrát Lauderovu hru a dokonce si po americkém miliardáři dovolila požadovat, aby dodržoval české zákony. Za hloupost Lauderova managementu, který servisní firmu vehnal do války s většinovým vlastníkem licence, žádná rada nezodpovídá.

„Jsem přesvědčen, že z mediálního a společenského hlediska je už Železný mrtvý člověk,“ uzavírá Vávra. No, nevím, nevím. Kdybych se měl rozhodovat, kdo z dvojice senátor Železný – „nezaměstnaný“ Vávra má blíže k mrtvolnosti, bez váhání bych vsadil na Jidáše Vávru.

Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 10:06 )

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Další > Konec >>

Strana 8 z 22
Unisono...
rocker...
výběr z foto...
phoca_thumb_m_27-2008-Norimberk-Reichsparteigsgelande.JPG phoca_thumb_s_31-2005-Niagara-2.JPG phoca_thumb_l_06-2001-Recko-Olympie.JPG phoca_thumb_l_13-1985-Odyssea.jpg phoca_thumb_s_22-1998-Unisono.jpg phoca_thumb_m_06-1998-kongres-ODS-v-Jihlave.jpg phoca_thumb_m_18-2008-s-pritelem-Vladou-Benakem-v-Potstejne.jpg phoca_thumb_s_21-2001-Petra-New-York.jpg phoca_thumb_s_20-2008-s-Milou-Kucerou-Davidem-Stadnikem-a-Zdenkem-Duspivou-arbitraz-v-Londyne.JPG phoca_thumb_s_16-1986-Odyssea.jpg phoca_thumb_s_09-2004-Bavorsko-Inn.jpg phoca_thumb_m_38-2007-Ryn-Strasburk.JPG phoca_thumb_m_32-2009-Berlin-Glienickebruecke-tady-menili-zajatce.JPG phoca_thumb_m_01-1995-Istanbul.jpg phoca_thumb_s_28-2004-Camden-za-Danem-v-Londyne.jpg 02-1975-Spektrum.jpg phoca_thumb_m_10-1990-Praha-s-Petruskou.jpg 13-2005-Dunaj-Visegradska-ctyrka.JPG phoca_thumb_l_09-2004-Pompeje.jpg phoca_thumb_m_11-1990-tabor-u-Machova.jpg