28. 3. 2003 Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu. Názorové veletoče politických bavičů z US-DEU pokračují. Poté, co Hana Marvanová zapomněla, že je spoluautorkou novely zákona o vysílání, která Radu pro rozhlasové a televizní vysílání připravila o důležité kompetence, nyní na sebe upozornil nový místopředseda unionistů František Pelc. Vyhlásil, že je třeba radu odvolat, protože v kauze TV Nova „nepostupovala tak, jak měla. Zasahovala do obchodních vztahů, do kterých už podle zákona zasahovat neměla.“ Bývalý místopředseda Unie (Cyrila) Svobody Vladimír Mlynář sice poslední tři roky radu plísnil z přesně opačného důvodu, totiž že „rada spor prohlásila za obchodní a dala od něj ruce pryč“, ale vždyť je to vlastně jedno. Psa je třeba bíti a na holi nesejde. Dostali jsme na frak v prezidentských volbách, a tak se pomstíme na televizní radě. Vždyť v ní zasedají Klausovi věrní, Žantovský a Štěpánek. A vůbec, tahle povedená partička radních nám, vládní koalici, už pěkně dlouho pije krev. A nejde nám na ruku. Ano, jsme sice pro nezávislost mediálních rad, ale tak nějak po našem.
Jako moudrý politický stratég a odpovědný státník se projevil též předseda poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek. V předvečer závěrečného jednání stockholmského odvolacího soudu také vyhlásil, že je třeba Radu pro rozhlasové a televizní vysílání odvolat. Nějakého zlovolného rejpala, jenž neumí docenit politickou rozvahu a rozhled jednoho z našich nejvyšších ústavních činitelů, by sice mohlo napadnout, že tu něco hapruje, neboť buď platí, že prohranou arbitráž zavinila rada, za což je třeba ji odvolat, a pak nebyl důvod se ve Stockholmu odvolávat, nebo platí, že Česká republika byla poškozena dvěma podjatými arbitry a bylo správné se odvolat, ale pak zas není důvod odvolávat radu. Tak nějak najednou obojí platit nemůže. Ale co my, obyčejní smrtelníci víme, jaký strategický záměr Zaorálek sleduje. Vždyť vládní koalice vskutku umí překvapit. I Klause na Hrad protlačila. Jisté je pouze jedno. Ronald Lauder i jeho právníci jsou s veselými kousky našich koaličních potentátů jistě navýsost spokojeni.
Aktualizováno ( Pondělí, 29 Červen 2009 20:09 )
4. 4. 2003 (Tento článek byl napsán pro deník Právo. Měl vyjít v úterý 1. 4. 2003, v den kdy začínala řádná plenární schůze poslanecké sněmovny, jež se nakonec kvůli neschválení programu neuskutečnila. Nakonec vůbec nevyšel, prý po zásahu ministra kultury Pavla Dostála. Článek byl napsán týden před odvoláním Rady pro rozhlasové a televizní vysílání na středeční mimořádné schůzi sněmovny 2. 4. 2003.) Pohádku o tom, jak zlý český podnikatel Železný okradl hodného amerického miliardáře Laudera převyprávěla české média už tisíckrát. Proč však všichni začínají až od poloviny příběhu, tedy až od 5. srpna 1999, kdy Železný odstěhoval Novu na Barrandov? Vždyť Železného odstoupení od smlouvy s ČNTS předcházel Lauderův pokus prodat licenci Novy, která mu však vůbec nepatřila. A když se Železný, coby tehdejší většinový vlastník licence k vysílání, vzbouřil, začali Lauderovi lidé plánovitě vytvářet situace jak Železného vystavit do autu, aby o licenci přišel. Pochopitelně s motivací ji sami získat. Má český podnikatel právo bránit se zvůli a podrazům zahraničního partnera? Nebo musí přistoupit na diktát „silnějšího“? Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) v průběhu let vyžaduje po všech provozovatelích vysílání, aby dodržovali české zákony. Po celou dobu uplatňuje stejný metr na domácí i zahraniční investory. Stejné správní řízení, které mělo dát (v letech 96 – 97) do pořádku nezákonné poměry v organizačním uspořádání Novy, vedla kupříkladu také s televizí Prima (Premiéra), která ovšem má české vlastníky. Nebo snad pro zahraniční investory české zákony neplatí? Právě oni si často stěžují na náš „divoký východ“, ale ve skutečnosti jej právě oni svým přezíravým postojem k našim zákonům vytvářejí. Lauderova CME vstoupila na český trh v rozporu s našimi zákony. Podvodným způsobem navýšila základní jmění v servisní ČNTS, její vstup do Novy (ČNTS) byl také protiprávní. Nikdy k němu nezískala souhlas RRTV, v té době potřebný. Proč na tyto skutečnosti nikdy adekvátně nereagovaly nejrůznější orgány ČR? Rada pro vysílání na to opakovaně upozorňovala. Ke stockholmské arbitráži by vůbec nemuselo dojít a Lauder by měl navíc ještě mezinárodní ostudu. Vždyť není vůbec těžké prokázat nejenom to, že porušoval naše zákony, ale kupříkladu i to, že opakovaně lhal svým vlastním akcionářům. Rozum zůstává stát, kolik českých novinářů (Žák, Plesl, Ciglerová, Potůček, Šídlo, celý Respekt a Literární noviny a dokonce veřejnoprávní Česká televize i mnozí další) ani na okamžik nepochybuje o pravdivosti nejrůznějších tvrzení pánů Klinkhammera a Vávry, jako by to bylo slovo boží. A automaticky zpochybňuje, případně rovnou denunciuje, každého, kdo se odváží postavit za zájmy a na obranu České republiky. To opravdu nejsou s to dohlédnout, že v tomto sporu vůbec nejde o nějakou „spravedlnost“, nýbrž o tak obrovskou sumu peněz, že se vymyká představám normálního občana. Ano, Lauderovým lidem jde o nepředstavitelné peníze a vypsané prémie, těm druhým pouze o vlastní čest. Dělají to naši novináři pouze z nedozírné naivity, nebo na objednávku? Vždyť přece není žádným tajemstvím, že na „mediální“ zastupování si pan Lauder najal (dle seznamů ministerstva vnitra) bývalého několikanásobného agenta StB Michala Donatha. A dlužno dodat, že pan Donath svoji práci dělá opravdu dobře. Postup CME vykazuje všechny znaky dobře vedené zpravodajské hry včetně manipulace veřejného mínění. Titulky z našich novin a hloupé výroky našich politiků používají Lauderovi právníci hned druhý den ve svůj prospěch u soudu: „Podívejte se, vážení soudci, vždyť i čeští politici a média nám dávají za pravdu.“ K čemu je nám politická reprezentace, která špiní orgány a občany vlastního státu? K čemu jsou nám ústavní činitelé, kteří předem sebemrskačsky vytvářejí viníky tam, kde žádná vina neexistuje, a vědomě tak oslabují pozici České republiky u odvolacího soudu? Proč se do toho zapojují i někteří ministři, ač to byla právě vláda, kdo se ke švédskému obecnému soudu odvolal a obvinil dva stockholmské arbitry z podjatosti? Dělají to pouze z hlouposti, nebo volí na domácí scéně taktiku politického boje ve stylu „čím hůř, tím líp“? K čemu jsou nám politici, kteří slepě věří prokazatelným nesmyslům z výroku stockholmské arbitráže? Za klíčový důkaz je v něm vydáván „zápis“ z tajného jednání rady s Vladimírem Železným. Ve skutečnosti to údajné tajné jednání vůbec nebylo tajné, nýbrž šlo o standardní schůzku v režimu tzv. návštěvního dne, ze kterého se žádný zápis nikdy ani nepořizuje. To, co arbitři vydávají za zápis rady, je podvržený dokument, který ve spisu vůbec nemá co dělat. A klíčová věta v něm je lež jako věž. Jak je možné, že zástupci české strany ve Stockholmu vůbec připustili podobné „důkazy“? Skutečně se všichni politici a orgány ČR ve sporu s panem Lauderem bili a bijí za vlastní zem dle svého nejlepšího vědomí a svědomí? Nebo podezřele vysoké procento z nich projevuje nadstandarní horlivost pouze tehdy, mají-li utřít českého spoluobčana, a zároveň zavírá oči před evidentními fauly bohatého a mocného zahraničního podnikatele. Proč?
Aktualizováno ( Pondělí, 29 Červen 2009 20:11 )
|
9. 4. 2003 (Tento článek odmítla minulý týden MF Dnes s odůvodněním, že se nehodí na názorovou stránku, protože komentuje informace, které předtím MF Dnes nezaznamenala /!!!/ na zpravodajských stránkách. Odpovědný redaktor mi doporučil, abych si o tom napřed popovídal se zpravodajci. Měl na mysli umanutého „protinováckého“ Jindřicha Šídla, který již řadu měsíců pracuje na tom, aby se ke čtenářům MF Dnes dostaly jenom ty „správné“ informace. Vypadá to sice jako špatný vtip, ale bylo to opravdu míněno vážně.) Stará poučka protřelých profesionálů zpravodajských služeb zní: Chcete-li ovlivnit běh událostí směrem, který potřebujete, nevymýšlejte velké lži. Vymyslete lež malou a tu pak nenápadně vložte do jinak pravdivých materiálů. I postup Ronalda Laudera a CME v kauze arbitráží vykazuje všechny znaky dobře vedené zpravodajské hry včetně manipulace veřejného mínění. A proč by také ne, když cílem je několik miliard korun. Vše je dovoleno. V tzv. londýnské arbitráži Lauder ještě soustředil všechny své síly, aby arbitry přesvědčil, že jej Rada pro rozhlasové a televizní vysílání poškodila během správního řízení s jeho servisní ČNTS v letech 96 – 97. Nepodařilo se. Arbitráž naopak konstatovala, že zajistit dodržování mediálního zákona bylo povinností rady. O několik měsíců později ve Stockholmu proto Lauder už svoji taktiku pozměnil. Klíčový okamžik údajného „zničení“ své investice přesunul na březen 99. A tady začíná ona zpravodajská hra. Jedním z důkazů stockholmské arbitráže je „zápis“ z jednání (v podání některých novinářů dokonce tajného jednání) rady s Vladimírem Železným dne 2.3.1999. Na této schůzce prý bylo dohodnuto, že rada Železného podpoří při jeho zničení investice CME. A skutečnost? Schůzka se Železným se toho dne opravdu uskutečnila, jenže nebyla ani tajná, ani inspekční, jak pro změnu uvádějí arbitři. Šlo o standardní informativní schůzku v režimu tzv. návštěvního dne. Takových schůzek rada absolvuje desítky, stovky. A co je důležité, žádný zápis se z nich nikdy nepořizuje. Do spisu CET 21 však posléze někdo vložil dokument, který se vydává za zápis rady z jednání se Železným. Řada věcí v něm souhlasí, ale obsahuje také klíčovou větu, že Železný požádal radu o podporu při poškozování zájmů ČNTS (CME). A to je ta „malá“ zpravodajská lež. Na jejím konci je škoda za 10 miliard. A nyní přičítejme další fakta. Arbitrážní nález se zmiňuje také o tom, že CME mělo na radě svého informátora, agenta nazývaného Gazela. Jeho identita arbitry kupodivu vůbec nezajímala!!! (Únik informací z rady byl v roce 1999 předmětem šetření policie, která však nic konkrétního nevypátrala.) Dále: Materiály pro ministerstvo financí, které republiku v arbitráži zastupovalo, kompletovala nikoli rada (ta se spisem nepřijde vůbec do styku), nýbrž úředník. Táž osoba vypovídala před arbitrážním tribunálem. A perlička nakonec: Úředník krátce poté odjel na dlouhodobou stáž do USA. Asi nejsem jediný, koho napadne myšlenka, zda Gazela, tedy onen od CME placený informátor, autor „zápisu“, ten, kdo jej vložil do spisu, a nakonec i ten, kdo poté svědčil o jeho pravosti, není stále jedna a tatáž osoba. Záhadou přesto zůstává, proč právní zástupci ČR takovýhle „důkaz“ vůbec připustili a arbitři jej akceptovali jako hodnověrný materiál. O co šlo na jednání 2.3.1999? Železný informoval o vážných finančních problémech CME v okolních zemích a zároveň radu požádal, zda by mohla zrekapitulovat (Toto slovo si zapamatujme!) výsledky správního řízení z let 96 – 97. O totéž druhý den dle dohody požádal také oficiálním dopisem CET 21. Šlo o rekapitulaci několika zásad, jak mají být upraveny vztahy mezi licencovanou společností a její serviskou. Teze vycházely z odborných expertíz Ústavu státu a práva, přičemž všechny měly svůj základ přímo v zákoně. Stejné věci rada požadovala i po ostatních provozovatelích, domácích i zahraničních (Prima, Alfa). A tady opět přichází ke slovu onen „malý“ zpravodajský podvrh. CME s obrovským humbukem vypustila informaci, že podobné teze, nalezli i v počítači Železného. Bomba? Ale vůbec ne. Vždyť jsme se o ty teze, o každou větu, se Železným během správního řízení (96 – 97) handrkovali více než rok. Kdyby Lauderovi „detektivové“ pátrali i jinde, našli by obdobné věty také v počítačích Ústavu státu a práva, který pro radu vypracoval několik právních expertíz, ba dokonce přímo v zákoně. Chápu, že to pro nezasvěcené zní naprosto neuvěřitelně a že budu podezříván, že si vymýšlím, že mlžím, že se vymlouvám. Ale je to opravdu tak: Podle stockholmských arbitrů, pánů Kühna a Schwebela, jsme Lauderovu investici zničili tím, že jsme si dovolili žádat jeho CME, aby dodržovala naše zákony. Přičemž hlavní předmět doličný je podvržený nepodepsaný cár papíru z počítače vydávaný za zápis a „korunní svědek“ je anonymní placený informátor jménem Gazela. Lauderův mediální zástupce Michal Donath, dle oficiálních stránek ministerstva vnitra několikanásobný agent StB, odvádí vskutku dobrou práci. Aktuální poznámka č. 1: Onen trojjediný úředník se nyní objevuje mezi adepty na členství v nové RRTV. Bravo! Aktuální poznámka č. 2: Pan Donath se nedávno v jednom pořadu ČT pochlubil, že pracuje za 250 dolarů na hodinu a že těch hodin odpracovaných pro CME bylo už více než sedm tisíc. Budiž mu ty peníze přány. Zaslouží si je. Ve srovnání s 10 miliardami je to stále jenom pakatel.
Aktualizováno ( Pondělí, 29 Červen 2009 20:15 )
21. 4. 2003 Politici vládní koalice ve snaze dodatečně ospravedlnit svůj nezákonný postup při odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) se uchylují k dalším a dalším křivým obviněním vůči tomuto orgánu. Žádnou ze svých spekulací však zatím nedoložili byť jedním jediným důkazem. Exemplárním příkladem takového nekorektního jednání je předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD). Zaorálek v rozhovoru pro českou redakci BBC řekl: „Podstatné je, že velká rada měla za úkol bdít nad tím, aby byla chráněna pluralita vysílání, nedocházelo k propojování vlastníků… Velká rada nebyla schopna ani říci, kdo je vlastníkem CET 21, kdo je vlastníkem té vysílací licence…“ Jenže předseda sněmovny neříká pravdu. Žádné šetření – ani Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, ani Úřadu pro hospodářskou soutěž – nikdy neprokázalo, že by v České republice docházelo k nezákonnému propojování vlastníků televizí nebo že by byla ohrožena pluralita vysílání. Ani nikdo jiný také nikdy nepředložil jediný relevantní důkaz, že by k něčemu podobnému docházelo. Stejně lživé je Zaorálkovo tvrzení, že rada nebyla schopna říci, kdo je vlastníkem CET 21. Vlastnická struktura CET 21 vždy byla a je RRTV známa. Aktuální stav je následující: Vilja, a. s. (52,075 %), Peter Kršák (16,67 %), CEDC Management Services, GmbH (3,125 %), Česká spořitelna, a. s. (1,25 %), CET 21, s. r. o. (26,68 % - tím, že ze strany Petera Kršáka a České spořitelny nedošlo k úhradě za převod přerozděleného obchodního podílu). Jestli v této oblasti někdy existoval nějaký problém, pak je to pomalá práce rejstříkového soudu. Jestliže rejstříkový soud dodnes nezapsal změny staré tři roky, jak vlastnické, tak na postech jednatelů, samozřejmě to radě pro vysílání komplikuje práci. Vinit z tohoto stavu radu je však naprosto absurdní. Zaorálek si bere do úst také kandidaturu Aleny Mackové do RRTV. Amatér se sklony ke svéráznému ohýbání zákonů zpochybňuje vynikající právničku a renomovanou vysokoškolskou učitelku, jež je dvojnásobnou doktorkou a docentkou na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, přičemž jeho jediným argumentem je, že už v radě působila. Nelze to hodnotit jinak, než jako naprostou ztrátu soudnosti. Rozjetý Zaorálek se pustil i do Miloslava Kučery. Nová rada by ho prý měla odvolat z funkce vedoucího Úřadu RRTV. Žádný ze zákona vyplývající důvod však neuvádí. Předseda sněmovny se tak opět protizákonně vměšuje do kompetencí nezávislého regulačního orgánu, tentokrát dokonce v době, kdy ještě ani není zvolen. A navíc požaduje Kučerovu hlavu za věci (arbitráže), které nepatří do sféry rozhodování vedoucího úřadu a odehrály se v době, kdy Kučera na úřadu rady vůbec nepůsobil. Je to smutný pohled, když se vysoký ústavní činitel svými vlastními nekompetentními výroky usvědčuje z právní negramotnosti, nekorektnosti a osobní a politické zaujatosti.
Aktualizováno ( Pondělí, 29 Červen 2009 20:19 )
|
přidat k oblíbeným
