Rok 2003. Špidlova vládní koalice (ČSSD, KDU-ČSL, Unie svobody) slavně odvolala Radu pro vysílání. Byl jsem jejím členem a místopředsedou. Že prý jsme zavinili prohranou arbitráž ve věci TV Nova. Česká televize tu popravu vysílala v přímém přenosu. Znectili nás tak, že pes by od nás kůrku nevzal.

Teprve následně si sněmovna k prohrané arbitráži zřídila vyšetřovací komisi. Předsedal jí poslanec ČSSD Křeček. Novináři rádi tvrdí, že vyšetřovací komise nikdy nic nevyšetří. Není to pravda. Křečkova komise vyšetřila všechno. Ví se, kdo v arbitráži křivě svědčil, ví se, kdo do spisu podstrčil zfalšovaný dokument, ví se, proč Česká republika prohrála. Stopy ale nevedou na Radu pro vysílání, nás Křečkova komise zcela vyvinila, nýbrž na Ministerstvo financí vedené ministry ČSSD.

Řeknu to naplno: Prohráli to naschvál, aby z toho měli politický prospěch. Zmocnili se mediálních rad, zbavili se Železného, pacifikovali mocnou Novu. Odvolaná rada posloužila jako obětní beránek, 10 miliard zaplatili daňoví poplatníci.

Stanislav Křeček si v roli předsedy vyšetřovací komise mohl vybrat, jestli bude poslušný poslanec, který drží stranickou basu, nebo skutečně nezávislý advokát. Vybral si to druhé. Potkali jsme se pak jednou ve sněmovně. „Asi vás za to vaši spolustraníci moc nepochválili, že?“ povídám já. „To máte pravdu, nepochválili,“ odpověděl mi. Dlužno ještě dodat, že následně naše odvolání pro jeho nezákonnost zrušily soudy.

Ale abych pana Křečka nepřechválil. Předtím i on hlasoval pro naše odvolání. Takže asi tak. Život prostě není černobílý. Hoď kamenem, kdo jsi bez viny.

14. 2. 2020