Všichni mají plná ústa změny, ale na Slovensku se toho po volbách mnoho nezmění. Jistě, proběhnou standardní „škatulata, hejbejte se“, spojená s výměnou kádrů na ministerstvech, v parlamentu i jinde, ale to je asi tak všechno. Zůstane tradiční slovenská společnost, se svými prorostlými vazbami i rodinkařením. Na to bude i rebel Matovič krátký.

Ostatně, když Fico střídal Dzurindu, respektive Radičovou, také se toho mnoho nezměnilo. Dzurindova garnitura se sice kvůli korupci odporoučela s ostudou a Fico měl také plná ústa změny, ale nakonec prakticky všechno zůstalo při starém. To pozitivní, třeba rovná daň a další Dzurindovy reformy, i to negativní.  

Nijak výrazně se nezmění ani směřování Slovenska. Nadále bude součástí Evropské unie i Visegrádské čtyřky, nadále bude opatrné vůči multikulturalismu, migraci i islámu. Největším poraženým těchto voleb totiž není Fico, nýbrž prezidentka Čaputová. Její ultraliberální multikulturní pokrokáři z koalice Progresívné Slovensko / Spolu do parlamentu vůbec nepronikli, což je jen a jen dobře.

Jistě, Fico je poražený, ale není poražený na hlavu. Od voleb neodchází jako spráskaný pes, jak si to u nás v roce 2013 zažila ODS či o čtyři roky později ČSSD. Jeho Směr – Sociální demokracie sice zamíří do opozice, což po tolika letech vládnutí není nic zahanbujícího ani nestandardního, ale osmnáct procent je solidní výsledek, jenž ze Směru dělá druhou nejsilnější stranu. To Dzurindova SNDK se kdysi pakovala v jiném stylu. Úplně vysublimovala.

Kiskova nová strana Za ľudí se sice do parlamentu s mizernými pěti procenty prosmýkla, ale její výsledek je ostudný. Kiska každopádně zůstává novátorem evropské i světové politiky. Obvykle se totiž v prezidentské funkci politická kariéra končí, Kiska ji naopak pojal jako přípravku. Připravil se ale, jak vidno, dost mizerně. Výsledek obou prezidentských stran, Kiskovy Za ľudí i Čaputové Progresívného Slovenska, je jedním slovem tristní. I to má jistou vypovídací hodnotu. Možná právě o slovenských prezidentech.

Klidnit hormony by měli také všichni natěšení liberální demokraté, naši, unijní i slovenští, kteří ve skutečnosti nejsou ani liberální ani demokraté. Vítězný Matovič není žádný jejich bratříček. Naopak je to konzervativec a katolík. O sňatcích homosexuálů a jiných genderových novotách nechce ani slyšet a na multikulti, respektive kvóty ho také neužije. Milovníkem Evropské unie, respektive dalšího utahování unijních šroubů, není ani jeho bývalý poslanecký kolega a budoucí koaliční partner Sulík a jeho Svoboda a Solidarita. Takže klídek, natěšení neomarxisté!

Ruku v ruce ze slovenského parlamentu vyfičeli „národňári“. Slovenští i maďarští. Zvláště pak ti binární maďarští by si měli zopakovat počty z obecné školy, neboť jejich čtyři plus dva není šest, nýbrž nula.

Slovenskou hru o trůny tentokrát vyhrálo Matovičovo OĽaNO. Prosím neplést s Olennou z jiné Hry o trůny. To byla babička z rodu Tyrellů, jak víme my, milovníci písní ledu a ohně. Žádná pohoda na čerstvě vybojovaném železnému trůnu ale nečeká ani Matoviče. Již zítra propuknou nové boje. Hra o trůny totiž nikdy nekončí.

Jedna obrovská změna ale Slovensko přece jenom čeká. Týká se nebohého Jána a jeho snoubenky Martiny. Jejich nechtěné angažmá ve slovenské politice pomalu končí. Během vítězné noci jich měl Matovič i mnozí další ještě plná ústa, ale bude třeba přijít s něčím novým. Nejlepší by bylo začít dělat obyčejnou politiku. Třeba to obyčejní lidé i Obyčejní lidé pochopí.

1. 3. 2020