4. 2. 2004

U příležitosti 10 let televize Nova se rozepsal také bývalý generální ředitel České televize Ivo Mathé (Lidové noviny, 4. 2. 2004). Což o to, v lecčems má pravdu, ale některé věci je třeba dopovědět do konce. To Mathé nedělá.

Z toho, že Nova původně získala licenci na jiný program, se stal již mýtus. Zajímavé je ale něco jiného. Novináři si toho masově „všimli“ až šest let poté, tedy v roce 1999, když se v Lauderově (přesněji Donathově) režii pustili do Novy kvůli něčemu úplně jinému. V době, kdy to bylo aktuální, na to poukazovalo pouze pár jednotlivců.  Peter Kršák tím vymezoval svoje „výsadní“ postavení v CET 21. Petr Pleva na to poukazoval ve sněmovně a já v RRTV. Oba jsme se posléze zasadili o dvojnásobné přešetření všech skutečností spojených s udělením licence Nově i rozvolněním licenčních podmínek. Jedním z výsledků bylo zjištění, že po formálně právní stránce vše proběhlo v souladu se zákonem. Nova si o změnu formátu řádně požádala a Korteho rada vyhověla. K mému tehdejšímu překvapení o tom velmi smířlivě během naší debaty na ČRo6 – RSE hovořil mediální expert Milan Šmíd, který rozhodně nepatří do nováckého fanklubu. Nepopisoval to jako kdovíjak rafinovaný podvod, nýbrž jako oboustrannou obavu, aby se právě počaté soukromé televizní vysílání nenarodilo jako mrtvé dítě.

Také „předčasné“ vkládání reklamy do pořadů je Mathého oblíbené téma. Čistě faktograficky má pravdu, ale smlčuje společenský kontext. V době, kdy RRTV „protizákonné“ vkládání reklam tiše tolerovala, již panovala všeobecná politická shoda, že zákon se změní. Jestliže společnost řekla ano existenci komerčních televizí, bylo jen logické vytvořit také normální podmínky pro jejich existenci. Přerušování pořadů reklamou je v tomto smyslu celosvětovým standardem. Stejným způsobem by bylo možné se pohoršovat nad faktem, že první soukromě vyprodukovaný polistopadový film Tankový prapor měl premiéru dávno předtím, než nový zákon zrušil znárodněnou kinematografii. Někteří by se asi pohoršovali, ale to by v tom zřejmě musela mít prsty Nova.

Ivo Mathé má rovněž pravdu v tom, že držitel licence společnost CET 21 byla v dobách Novy č. 1 prázdná skořápka s jednou sekretářkou. Jednalo se o kardinální obcházení zákona. Tak to hodnotily nesčetné právní expertízy, tak to hodnotila i rada, v níž jsem zasedal. Proto také rada vedla příslušná správní řízení. Přesně o tom byly i moje spory s Vladimírem Železným z poloviny devadesátých let. Jenže i tenhle příběh má svoje pokračování. Nebyl by to asi ani Železný, kdyby svoji slabinu neuměl obratem proměnit ve svůj prospěch. Prostě obrátil o 180 stupňů. Barrandovskou Novu č. 2 postavil zcela podle zákona. CET 21 nyní zaměstnává více než sto lidí včetně rozhodujících manažerů a šéfredaktorů odpovědných podle zákona za vysílání. No, protestujte proti tomu! Ale uznávám, že verze, že jsem obrátil já, protože jsem si na Nově zazpíval písničku, je impresivnější.

Kapitola sama pro sebe je Volejte řediteli. Jsem úplně ten poslední, kdo by chtěl Železného one man show hájit, jen si dovolím připomenout, že i tenhle pořad se v čase změnil. Po správním řízení o odejmutí licence, které ta – dle Mathého –  Železným ovládaná rada s držitelem licence kvůli Volejte řediteli vedla, si Vladimír Železný již nikdy  na obrazovce nedovolil to, co v dřevních dobách Novy. Dovolil si však něco horšího, zcela neodpustitelného. V době vzbouřenecké stávky v ČT pojmenoval ve Volejte řediteli počínání zpovykaných redaktorů a s nimi spřízněných politiků – včetně Mathého hradního šéfa – těmi pravými slovy. A to se neodpouští. Nikdy mu to neodpustila ani současná vládní koalice počatá právě na barikádách Kavčích hor. Ale to už je jiný příběh. Jeho scénář zatím veřejnost nezná, cenu už ano.