ROZHOVOR „Některá kapka je vždycky ta poslední. A domeček z karet se najednou sesype. Ten stav začíná být neudržitelný,“ říká k Evropské unii v době koronaviru muzikant a skladatel Petr Štěpánek (Trikolóra). Podle něj však nelze předpokládat, že by se „bruselské rozhodovací ghetto“ vzdalo bez boje. Umírající kobyla prý nejvíc kope. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz se pustil i do kritiky médií, o nichž se domnívá, že předvádějí strašení, bulvár, demagogii, senzacechtivost a propagandu.

Chválil jste minule Čechy, jak zodpovědně se chovají a pomáhají si. Souhlasíte s názorem, že čím déle opatření budou trvat, tím více je lidé budou porušovat? Je tedy rozvolnění nutné nejen z pohledu ekonomiky, ale i proto, že toho začnou mít prostě „dost“?

Ano, rozvolnění je nezbytné. Ze všech těch důvodů, které zmiňujete. Vládní opatření by navíc měla mít aspoň elementární logiku. Jeden příklad. Chápu, že ten, kdo se navrací z ciziny, může být potenciálně nakažený, mohl by ostatní ohrozit, pročež musí na 14 dní do karantény. Nechápu ale, proč téměř nikdo z nás nemůže ven. To přece nikoho neohrožuje. A je na každé zemi, jaký režim si zvolí, jestli a za jakých podmínek cizincům vstup povoluje. Boj o zdraví vyhráváme, tak pozor, abychom neprohráli svobodu.  

Jak vy trávíte čas v karanténě? A jak ji snášíte?

Pro mě se toho zas tolik nezměnilo. Bydlíme na venkově, uprostřed lesů a do města, natož do velkoměsta mě to už dávno netáhne. Čára přes rozpočet jsou zavřené hranice. Což o to, turistiku oželím, ostatně nádherné chvíle lze trávit i ve zdejších luzích a hájích, ale chybí osobní kontakt s nejbližšími. Půlka rodiny žije, bydlí a pracuje v jiných zemích.

Můžeme v době nákazy novým koronavirem vidět, že v Čechách stále žijí „zlaté české ručičky“?

Vždycky, když jde do tuhého, jsou Češi skvělí. Viděli jsme to i teď. Nejsou roušky a jiný zdravotnický materiál? Šup, a už vrčí šicí stroje. A jedou 3D tiskárny. Jo jo, jsme skvělí, ale vydrží nám to vždycky jen chvilku.

„Nemám potřebu radit a nemám potřebu vládu v téhle chvíli kritizovat. Na to bude dost času, až to koronavirové šílenství pomine. Jinou vládu než tuhle nemáme, je třeba ji respektovat. Tečka,“ řekl jste v minulém rozhovoru. Obávám se, že koronavirové šílenství, jak to nazýváte, nepoleví ještě měsíce. Opravdu není na místě řešit, případně upozorňovat na některá pochybení? Už nyní je jasné, že vláda i krizový štáb upravoval opatření i pomoc podle námitek těch, který se daná věc týká…

Myslím, že doba hájení už končí. V první fázi vláda postupovala dobře. Razantní epidemiologická opatření zafungovala. Jinými slovy, nenastal nezvladatelný nápor na zdravotnická zařízení, šíření viru je pod kontrolou. Takže cíle bylo dosaženo. Úplně to zastavit nejde nikdy, a kdyby, tak jen za cenu úplného zmrtvení života celé společnosti. Ale to přece také nechceme.

A kdy případně s kritikou začít, když nákaza potrvá – i když třeba v menším měřítku – celé měsíce, někdo odhaduje roky? Někteří odborníci tvrdí, že se nákaza může vrátit v zimě…

Ten čas už nastal. Kritiku epidemiologických opatření ale ponechám zdravotníkům a ekonomických ekonomům. Můj obor jsou média. A tady musím být opravdu hodně kritický. Je to bída a utrpení, co namnoze předvádějí. Strašení, bulvár, demagogie, senzacechtivost, propaganda. Proboha, k čemu jsou přímé přenosy dvouhodinových tiskových konferencí? Politici se producírují a normální člověk stejně nemá čas na to koukat. K čemu je ten čtyřiadvacetihodinový tok čísel, která na nás na spodní liště chrlí ČT24? Tisíc mrtvých sem, tisíc mrtvých tam, počet nakažených v New Yorku, počet mrtvol ve Francii, číslo nakažených v Belgii, mrtví ve Španělsku, nakažení v Itálii, počet mrtvých v Rakousku, testovaní v Německu a tak pořád dokola, celý den, celou noc. Ne, že by ta čísla nebyla pravdivá, ale sama o sobě mají prakticky nulovou vypovídací hodnotu, jenom do společnosti hustí víc a víc strachu. Aby ta čísla měla smysl, musela by být uváděna v nějakém kontextu. Kupříkladu. Umírá nyní víc lidí než jindy? Nebo. Jaké je srovnání počtu zemřelých třeba v Rakousku v koronavirovém březnu 2020 s počtem zemřelých v nekoronavirovém březnu 2019? Nebo. Kolik z těch mrtvých zemřelo skutečně na koronavirus a kolik spíše na něco jiného a koronavirus to pouze urychlil? Nebo. Kolik u nás máme osob se zjištěnou nákazou covidem-19, víme prakticky hodinu co hodinu přesně, ale je to ve srovnání s jinými nemocemi, třeba s onou klasickou chřipkou, hodně nebo málo, to už nikdo neřekne a novináře to evidentně nezajímá. Mě ano. Proč? Protože teprve takové srovnání naznačuje, jak je či není situace vážná.

Ve čtvrtek jsem omylem přepnul na Máte slovo s Jílkovou. Namísto, aby nechala mluvit ty, kteří mají co říct, nejvíc mluví sama, možná spíš se svým tradičním odvoláním na prostého občana doslova hysterčí, ale co ti povolaní říkají, vlastně ani moc neposlouchá, protože jinak by nebylo možné, že jim do řeči skáče i v okamžiku, kdy má zaznít pointa toho, co říkají. Prostě běs. Škoda, že se na to nekouká sám koronavirus. Kleplo by ho z toho.

Ale abych jen nehaněl. Výjimky samozřejmě existují. I v České televizi. Třeba Daniel Stach.

Ať už chcete hodnotit vládu, či nikoliv, na některá témata bude po pandemii již pozdě. Například živnostníci a podnikatelé řeší akutní problémy právě teď. Deset procent živnostníků ukončilo podnikání. Když sledujete zprávy z ostatních zemí, jak tamní vlády pomáhají, jak si podle vás stojí ta česká s jednorázovým příspěvkem 25 tisíc korun? Máte v okolí nějaký příklad živnostníka či podnikatele, který vás něčím zaujal?

Obávám se, že tahle socialisticko-velkopodnikatelská vláda svůj stín nepřekročí. Ono to platí obecně. Vždycky, když se páří levice a velkokapitál, tak na živnostníky a malé firmy kašlou, ba dokonce vymýšlejí další a další byrokratická opatření, jak je vzít u huby, zatímco velké nadnárodní korporace mají žně. A jinak to není ani v době koronavirové. Velké hobby markety už jedou, tisíce lidí se v nich doslova rojí, zatímco do malého knihkupectví se pořád nesmí.

Václav Klaus z hnutí Trikolóra, kam také již patříte, chce prosadit jednostranné vypovězení Lisabonské smlouvy s Evropskou unií. Tomio Okamura z hnutí SPD opět navrhuje referendum o vystoupení z Evropské unie. Domníváte se, že návrhy mají reálnou šanci na úspěch?

Reálnou šanci na okamžitý úspěch to nemá, ale je dobře, že se to děje. Euroskeptické strany by měly překročit svůj stín a navzájem se podpořit. Ne se přít o to, jestli je lepší vypovědět Lisabonskou smlouvu nebo tlačit referendum o vstoupení z EU. Ani jedno ani druhé okamžitě stejně v nejbližší době nenastane. Ostatně naším cílem přece není zpřetrhání veškerých kontaktů s evropskými zeměmi. A těch ekonomických obzvláště ne. Jde především o to, abychom si vzali zpátky právo rozhodovat si o svých věcech sami, a ne pod bruselskou kuratelou, ba dokonce občas i diktátem.

Je to právě pandemie, která změní vztahy k Evropské unii či v Evropské unii? Přístup členských států a jejich představitelů? Po migrační krizi, která mimochodem ještě neskončila, také k žádné změně nedošlo. Nedošlo k ní ani po odchodu Velké Británie…

Některá kapka je vždycky ta poslední. A domeček z karet se najednou sesype. Uvidíme. Ono na nějaké vystupování z Evropské unie totiž vůbec nemusí dojít, klidně může nastat její vnitřní imploze. Ten stav začíná být neudržitelný. Na druhou stranu by nebylo dobré unijní struktury podceňovat. Bruselské rozhodovací ghetto skýtá vyvolencům z politické a úřednické věrchušky výhody – nejenom politické, ale i platové, sociální, daňové, důchodové a obecně mocenské –, o jakých se nám obyčejným smrtelníkům ani nesní. Takže nelze předpokládat, že se jich vzdají bez boje. Navíc, umírající kobyla nejvíc kope.

Nejdříve byly státy včetně České republiky Evropskou unií kárány za to, že uzavírají hranice a ruší letecká spojení. Teď jsou kritizovány za příliš brzké uvolňování opatření. Je podle vás pandemie ukázkou, že když přijde na lámání chleba, všechny státy budou bez ohledu na Evropskou unii řešit své zájmy?

Ano, přesně tak to je. Ta realita je navíc svým způsobem komická. Představte si, že by vám někdo s úplně vážnou tváří radil banality typu, že ráno máte vstát, během dne se několikrát najíst, napít a umýt a večer že se máte vyčůrat a pak jít spát. Nejspíš byste si klepali na čelo, co je to za magora. Asi tak nějak působí Evropská komise, když se teď najednou probudila a radí unijním státům, kterak postupovat se zvládáním koronavirové pandemie. Ve skutečnosti ale vzkazuje banality, které i bez ní všichni dávno vědí. Určitě by bylo lepší, kdyby Evropská komise spala dál. A vůbec nejlepší by bylo, kdyby se už nikdy neprobudila. O šílené Jourové, která se opět montuje do Maďarska, snad raději ani nebudu mluvit, neboť bych musel být hodně neuctivý.

Situace je velmi vážná také v Itálii a Španělsku. Od Moniky Pilloni z rozhovoru vím, že někteří italští starostové a soukromé osoby smotali vlajku Evropské unie, aby nevlála. Ztratil podle vás Brusel v Itálii respekt?

Vrátím se ke svým oblíbeným médiím. Na to, co zmiňujete, se může na YouTube podívat každý. Některá ta videa z těžce zkoušené Itálie jsou navíc opravdu dojemná. A tak se ptám. Proč po tom musíme pátrat na internetu? Proč nám to neukáže Česká televize? Vždyť si ji povinným měsíčním poplatkem vydržujeme právě proto, aby nás informovala všestranně, objektivně a vyváženě, a ne aby nám to, co se nehodí do jejího ideologického rámce, zatajovala. Třeba to, jak místopředseda italského parlamentu odstraňuje ze své kanceláře unijní vlajku. Ale abych odpověděl na vaši otázku. Ano, Brusel svůj respekt ztratil. A nejenom v Itálii.

Itálii pomáhá například Rusko a Kuba. Nakolik jde podle vás o humanitární pomoc a nakolik o PR?

A není to jedno? No, a i kdyby to třeba bylo „píár“, tak je setsakra dobré „píár“. Na YouTube je k vidění také video, jak římskými ulicemi naplno zní ruská hymna jako výraz italského poděkování? A propos, ono snad jiným státům či Evropské unii něco brání, aby Itálii pomohly také? Tak, a teď o mně, starém amerikanofilovi, můžou pitomci zase napsat, že jsem ruský troll.

Když Evropská unie a její představitelé teď čelí takové síle kritiky, je všechna oprávněná? Co konkrétně podle vás měli udělat, aby zafungovala v krizi správně? Co byste od ní v ideálním případě očekával?

Kritika oprávněná je, ale neočekávám nic. EU selhala už v migrační krizi. Vůbec ji nevyřešila, problém jen zametla pod koberec. Jenže každé zametení problému pod koberec se časem vymstí. Ostatně vidíme to i teď. Proč mají země západní Evropy o tolik vyšší čísla nakažených a mrtvých? Nesouvisí to také třeba s tím, že po jejich území se pohybuje mnohem víc osob, které na nějaká opatření kašlou? A nemají právě tihle lidé něco společného s migrací? Já to nevím. Jen uvažuju. Ptám se. Ale nikdo neodpovídá. I tyhle odpovědi jsou asi ještě pod kobercem.

Velkou bouři v diskuzi způsobilo odklizení sochy maršála Ivana Štěpanoviče Koněva v Praze 6 do depozitáře. V Moskvě uvažují o přejmenování stanice metra Pražská, Rusko podalo žalobu, označuje akt za zločin a chce sochu získat. Už dříve ji však koupit odmítlo. Věcí se zabývá také Institut Svobody a demokracie Jany Bobošíkové a Hany Lipovské, který tvrdí, že odstranění je porušením mezinárodní Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci z roku 1993. Co říkáte na to, že sochu nechal tamní starosta Ondřej Kolář odvézt v době nouzového stavu?

Budu stručný. Víc pozornosti si ten gauner ani nezaslouží. Když vidíme ptáka, který chodí jako kachna, plave jako kachna a kváká jako kachna, můžeme si být jisti, že JE to kachna. Když vidíme člověka, který jedná jako zločinec, mluví jako zločinec a vypadá jako zločinec, můžeme si být jisti, že JE to zločinec. Gratulace na Prahu 6 k tomu, co si zvolili!

Nosíte respirátor nebo roušku? A jak jste k nim přišel?

Roušek mám několik. Všechny mi je ušila manželka. Ostatně našila jich spoustu a zásobila jimi okolní lékárny. Ale tady na venkově je ani moc neužiju. Nandávám je jen, když jedu do města, ale tam se opravdu nehrnu. Do lesa a na kolo si je neberu. Nejsem blázen.

Ptala se Zuzana Koulová, 19. 4. 2020

Originál rozhovoru ZDE