15. 2. 2004

„Zpravodajství na Nově absolutně ztratilo po roce 1999 nezávislost,“ říká v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes (14. 2. 2004) Jan Vávra. Je to groteskní, neboť to říká muž, který ovlivňoval zpravodajství Novy ve prospěch svých politických přátel a který proslul jako manipulátor politické scény. Právě ve Vávrově režii zpravodajství Novy v roce 1996 hanebným způsobem ovlivnilo výsledek voleb. Pověstné jsou rovněž jeho pravidelné páteční snídaně s Janem Kalvodou a později s Josefem Luxem.

„Ale kromě toho si myslím, že to není ani profesionálně dobrá práce,“ nasazuje Vávra všemu korunu. V době jeho šéfredaktorování Nova vypustila desinformaci o Klausově švýcarské vile či způsobila mezinárodní karambol, když amatérským způsobem prozradila totožnost a ohrozila život agenta zpravodajské služby. Podobných kardinálních úletů Vávra vyprodukoval více než deset. O ztrátě nezávislosti hovoří člověk, který klestil cestu pro nově vzniklou Unii svobody a mydlil schody ODS. O zpravodajské profesionalitě káže kreatura novináře, která si v redakci vydržoval všehoschopné redaktory ochotné za příplatek „osolit“ kohokoli podle šéfredaktorova zadání. Vím, o čem mluvím, zažil jsem to na vlastní kůži. Zunovo pojetí Televizních novin kritizuje amatér, který zpravodajství komerčních televizí zdiskreditoval potoky krve a sám coby moderátor Sedmičky proslul jako koktající blekota.

„Teď mám dobrý pocit z toho,“ pokračuje Vávra, „že se ukázalo, že Železného chování bylo nezákonné. I když za to tahle země nakonec zaplatila strašnou cenu. Zaplatila ale za to, že určitá politická garnitura a její televizní rada se Železným hrály jeho hru.“ Že má Vávra dobrý pocit se není co divit. Astronomická výše jidášského žoldu, který zinkasoval, je pro normálního smrtelníka nepředstavitelná. Daleko problematičtější je to s dalšími Vávrovými tvrzeními. Pro běžného čtenáře to po vší té mediální masáži asi bude překvapivé, ale tvrzení, že Železného chování (v souvislosti s konfliktem s Ronaldem Lauderem) bylo nezákonné, nikdy nikdo neprokázal. Naopak – řadu měsíců platil pravomocný rozsudek, že odstoupení CET 21 od smlouvy s ČNTS proběhlo po právu. Rovněž arbitráž mezi Železným a CME žádnou nezákonnost nekonstatovala, naopak říká, že Železný nezpůsobil CME žádnou škodu. Jediné, co zůstává, je problematický nález stockholmské arbitráže mezi CME a Českou republikou. Jenomže v té Železný nefiguroval.

A proč je nález stockholmské arbitráže problematický? Protože začíná být čím dál víc jasné, že arbitři rozhodovali na základě podvržených a zfalšovaných důkazů a na základě křivých svědectví, o kterých se lze oprávněně domnívat, že byla dobře zaplacená. Právě tak problematická začíná být ve světle nových skutečností role ministerstva financí, které zájem České republiky hájilo značně svérázným způsobem.

Koho Vávra myslí onou politickou garniturou, která hrála Železného hru? Prezidenta Klause? Expremiéra Zemana? Ať to tedy řekne rovnou. Ale nejen to, ať také předloží důkazy, že něco hráli. A televizní rada? Kategoricky odmítám, že by Rada pro rozhlasové a televizní vysílání hrála Železného hru. Odmítla však hrát Lauderovu hru a dokonce si po americkém miliardáři dovolila požadovat, aby dodržoval české zákony. Za hloupost Lauderova managementu, který servisní firmu vehnal do války s většinovým vlastníkem licence, žádná rada nezodpovídá.

„Jsem přesvědčen, že z mediálního a společenského hlediska je už Železný mrtvý člověk,“ uzavírá Vávra. No, nevím, nevím. Kdybych se měl rozhodovat, kdo z dvojice senátor Železný – „nezaměstnaný“ Vávra má blíže k mrtvolnosti, bez váhání bych vsadil na Jidáše Vávru.