Alternativa pro Českou republiku nepřežila své zrození. Poslední torzo, které pod touto hlavičkou v roce 2019 kandidovalo ve volbách do Evropského parlamentu, získalo 0,49 %. Realisté Petra Robejška měli na rozdíl od Alternativy i peníze. Ve volbách do sněmovny v roce 2017 získali 0,71 %. Svobodní, pro které byl odchod z EU dlouho jejich vlajkovou lodí, v týchž volbách utržili 1,56 %. Strana nezávislosti České republiky, jejímž zásadním a takřka jediným programovým bodem je czexit, získala v posledních evropských volbách 0,40 %.

Jediná euroskeptická strana, která v poslední době uspěla, je SPD. Ale i ta si od sněmovních voleb 2017 (10,64 %) k evropským 2019 (9,14 %) pohoršila a ani teď jí procenta nerostou. Spíš naopak. Na odchod z EU přitom Okamura láká voliče už řadu let. Stihl si ovšem za tu dobu znepřátelit prakticky celý zbytek politického spektra včetně všech potenciálních spojenců. Jedno politické uskupení, totiž Úsvit, se mu rozsypalo zcela a také z SPD už mu odešli čtyři poslanci. Koaliční potenciál SPD je dnes prakticky nulový. S kým chce zákon o vypsání referenda o vystoupení z EU Okamura prohlasovat? Nikdo takový ve Sněmovně není. A Senátu už vůbec ne. Okamura slibuje něco, co není a nikdy nebude s to dodat.

Co ze všech těch čísel plyne? Přestože jsou Češi k Evropské unii často kritičtí, po žádném radikálním řešení tu poptávka není. To ovšem neznamená, že občané chtějí, aby se o všech našich věcech rozhodovalo v Bruselu.

Přestože Okamura platí inzeráty, ve kterých Trikolóru vydává za eurofilní a prounijní stranu, opak je pravdou. Trikolóra je euroskeptické uskupení a na české politické scéně je jen málokdo k EU tak kritický jako Václav Klaus mladší.

Realitou ovšem je, že nejsme ani Velká Británie s jejím Comonwealthem a speciálním vztahy s USA, ani nemáme norskou ropu, ani nemáme švýcarské banky. Máme ovšem spojence v zemích V4 i v sousedním Rakousku. Také kritický vývoj v dalších unijních zemích hraje spíš v náš prospěch. Není nutné zpřetrhat veškeré evropské vazby, a zvláště pak ty ekonomické, ale je třeba usilovat o to, aby finální slovo, jaká pravidla a zákony budou v České republice platit, jsme ve své zemi měli my, a ne bruselští úředníci.  

Diskuse o nadřazení českých zákonů nad evropské směrnice, kterou Trikolóra iniciuje, je tou správnou cestou. Zvláště pak proto, že politická shoda na téhle tezi může být na parlamentní scéně daleko širší. Ani tahle cesta ale není a nebude snadná.

5. 8. 2020