O Trikolóře pro Trikolóru

Zklamaný nejsem, protože žádná velká očekávání jsem neměl. Spíš mi je líto těch, kteří ta očekávání měli, a navíc toho pro dobrý výsledek opravdu hodně udělali. Já už jsem přece jenom starý mazák, možná i trochu léty otlučený cynik, takže vím, že v politice neexistuje přímá úměra mezi vynaloženým úsilím a výsledkem.

Kdyby to tak bylo, slavila by Trikolóra úspěch, protože pracovní nasazení všech zúčastněných, ať už samotných kandidátů či jejich podporovatelů a pomocníků, bylo vysoce nadstandardní. Jenže ono to tak není, protože v politice vstupuje do hry mnohem víc okolností.

Trikolóra je nové uskupení, které se formuje spíše na celostátních tématech, leč první velké volby, do kterých jsme šli, byly krajské. Nejít do nich ale samozřejmě nešlo.

Bylo to tak trochu Trikoška proti všem. Mainstreamové strany vykreslují 3K jako protestní, ba dokonce často přímo jako extremistickou stranu. Konkurence z vlasteneckého břehu pro změnu zase jako mainstream. Prase aby se v tom vyznalo. Natož voliči, kteří politikou nežijí den co den.

Obdobě to hrála média hlavního proudu v čele s Českou televizí. Muž s koženou brašnou, rozuměj mladý Klaus, nesměl projít. I za cenu znásilnění obvyklých pravidel hry.

Trikolóru v naprosté většině reprezentují lidé, kteří do politiky aktivně vstoupili poprvé. A tak se o 3K píše, že nemá žádné známé osobnosti. Když se nějaké známé osobnosti objeví, interpretují to média pro změnu, že to jsou staré vykopávky.

Ale nestěžujme si a nesvádějme svůj výsledek na druhé. V politice vám nikdo nikdy nic zadarmo nedá. Naopak, spíš vám nastaví nohu. Jestli chceme příště uspět, nezbývá než si znovu vyhrnout rukávy.

Vojáci znají něco, čemu se říká průzkum bojem. Vyzkoušeli jsme si to a teď už víme, že naše mise obrany normálního světa bude ještě složitější, než jsme si v nadšení prvních měsíců existence Trikolóry představovali.

Ale jsme pořád ještě na začátku. Politika je totiž běh na dlouhou trať, a ne sprint. Za rok nás čeká další měření sil, dokonce mnohem důležitější než to letošní. A pozitivní je, že jsme nabrali první zkušenosti.

Tak do práce! Za rok to dáme.

Dva Klausové, loňský a letošní

Z hlubin Facebooku na mě vyskočila tahle tabulka, kterou jsem před rokem s velkou chutí, nadějí a optimismem zavěsil na svůj profil. Dle rok starého průzkumu veřejného mínění byl Václav Klaus ml. se 42 procenty nejdůvěryhodnějším českým politikem.

Střih. Aktuálně Klausova Trikolóra utržila celkově 3,4 procenta volebního výsledku. Co se mezi těmi loňskými dvaačtyřiceti procenty a aktuálními 3,4 procenty odehrálo? Proč ten sešup? A ponechme stranou, že srovnáváme procenta z nesrovnatelných tabulek.

Nejprve si ale odpovězme na otázku, kde se vzalo těch loňských 42 procent? Vstup Klause juniora do politiky byl závanem čerstvého větru. Jeho řeč byla jasná, břitká, přímá. Objížděl republiku, besedoval, jasně formuloval své názory. Dokonce i mnozí z těch, kteří nad ODS již zlomili hůl, to ve volbách 2017 znovu občanským demokratům hodili. Důvodem byl právě Klaus jr. Stejně břitký a přímočarý byl Klaus i jako poslanec. Dokonce až tak, že posránkové Fiala a spol. namísto toho, aby mu dali prostor a jeho obrovský potenciál využili, jej raději z ODS svatouškovsky vyloučili.

A tak VKml založil Trikolóru a stal se jejím předsedou. Pro spoustu lidí velká naděje. Jenže nastoupili marketéři. A poradili, že aktuálně víc frčí hnutí a ne strany, že je ke škodě jasně se vymezovat na pravolevé škále, že přílišný radikalismus se nenosí. A Václav obrousil hrany. Ostatně sám to v jednom z posledních rozhovorů přiznává. A vlastně má i kus pravdy, když říká, že jako předseda má větší zodpovědnost, že v Trikolóře jsou lidé různých názorů a že jako předseda to musí zastřešovat. Ano, to všechno je pravda.

Problém je, že po něčem takovém není poptávka. Respektive už je obsazeno. Politiku dle průzkumů veřejného mínění již dělá Babiš. Má na to celý marketingový tým. Prchal mu řekne, co a jak říkat, a Andrej jen nastaví záda větru. Politiku tří čtyř jednoduchých frází pro změnu nabízí Okamura. Co na tom, že nic z toho, co slibuje, není s to se svými šesti procenty dodat, když jeho koaliční potenciál je navíc nulový, a ještě má tu kouzelnou schopnost umět si naštvat nejen protivníky, nýbrž i potenciální spojence. Pro fungování jeho politického eseróčka to ale bohatě stačí. Ale to je jiný příběh a určitě to není cesta pro Trikolóru.

Možná se mýlím, ale v potenciálním voličském segmentu Trikolóry je poptávka po něčem jiném. Po jasně vyprofilované straně, která netají, že stojí vpravo. Ostatně, kde jinde je v našem politickém spektru volno, když takřka všichni ostatní se tísní v levém středu. Poptávka je po jasně formulovaných cílech včetně jednoznačného, srozumitelného a poctivého vymezení vůči EU. Poptávka není po opatrné a lavírující Straně mírného pokroku. Těch už tu máme dost a z jedné takové juniora vyloučili.

Jinými slovy, poptávka je po onom břitkém, jasném, přímém Klausovi, který ještě loni měl důvěru 42 procent občanů. Poptávka je po politikovi, který se nebojí jít proti proudu. Poptávka je po statečném principálovi, který pozvedne bílo-červeno-modrý prapor a zavelí, pojďte se mnou. Po roce existence Trikolóry má ten letošní Klaus k ruce navíc jeden obrovský bonus. Spoustu pracovitých osobností, které se vyprofilovaly v krajích.

Suma sumárum: Trikolóra by měla trochu pootočit kormidlem. Pokud se i ona více vyprofiluje, bude mít dvě jistoty. Určitě za rok nevyhraje volby, ale získá tolik, klidně i dvojciferně, aby mohla reálně ovlivňovat směřování naší země.

5. 10. 2020