8. 4. 2004

Předesílám, že jsem vždycky považoval a i nadále považuji za normální, že členové mediálních rad občas hovoří s politiky nebo s lidmi z mediální branže i mimo rámec oficiálních vztahů. Po celých devět let, co jsem v RRTV zasedal, jsem se také tímto názorem řídil. Kdykoli to bylo třeba, bez jakýchkoli zábran jsem se sešel, s kým bylo třeba nebo s kýmkoli, kdo mne o schůzku požádal. Pokládám to totiž za jediný způsob, jak lze být „in“ v tak složité problematice, jako je ta mediální. Problematice složité vztahově, osobnostně, politicky, legislativně, společensky i jinak.

Předesílám to proto, abych zdůraznil, že jsem to nebyl ani já ani lidé obdobných názorů, kdo se v minulosti pohoršoval nad styky radních s politiky. Pohoršovali se jiní. Kupříkladu redaktorům České televize v době jejich stávky posloužil pouhý nezákonně získaný a zveřejněný výpis telefonických hovorů nejen k dehonestaci některých politiků a radních, ale také k rozpoutání všeobecné hysterie, že televize je v politickém ohrožení. Pozadu tehdy nezůstali ani další novináři a politici.

Mezitím uběhly tři roky. Vyměnila se mocenská garnitura, k jejímu obrazu se rovněž změnilo obsazení mediálních rad. Radní a politici si dnes nejen telefonují, ale doslova koordinují svoje kroky a pracovní postupy. Předseda poslanecké sněmovny Zaorálek a ministr kultury Dostál obědvá se členy mediálních rad navrženými sociální demokracií. V mediální skupině ČSSD spolupracují poslanci a radní, dokonce pod taktovkou píárové agentury. A nyní vyplouvá na povrch, že mezi utajovanými poradci premiéra Špidly figuruje také člen Rady ČT filosof Erazim Kohák. Tentýž Kohák, který nedávno nestoudným a trapným způsobem v přímém přenosu ČT lobboval za větší provětrání peněženek koncesionářů.

To, že si premiér Špidla do své tajné poradní skupiny zve ekologistické rudozelené extremisty typu Jakuba Patočky a vydává je za reprezentanty „autenticky demokratické orientace v české politice“, je koneckonců jeho věc. Vrána k vráně sedá a nejvíce to vypovídá o českém premiérovi. Ale že Špidlovi – mimo jiné i ve věcech, na které má nezávisle dohlížet – radí člen Rady České televize Kohák, je na pováženou. To už se totiž nevejde ani do mého poměrně svobodomyslného názoru na styk politiků s členy nezávislých mediálních rad.

O to horší je, že nikomu z novinářů to ani v nejmenším nevadí. Přitom ještě před pár měsíci se v boji za „svobodu slova“ a „nezávislost médií“ mohli přetrhnout. Jenže to šlo o jiné osoby, jiné politiky, jiné radní. Nezměrné pokrytectví našeho novinářského stavu, který na  zastánce rozličných politických názorů používá různé metry, je jedním slovem prostě skandální. Je to trapas, ostuda, hanba. Lze brát české novináře píšící o politice a médiích po tom všem ještě vážně? A lze za těchto okolností vůbec brát vážně podstatnou část redakcí zpravodajství a publicistiky České televize, tedy veřejnoprávní instituce, kterou si všichni – ať už máme politické názory takové nebo onaké – platíme dokonce právě proto, aby používala pouze jeden metr?

Nevím, jestli to dochází alespoň té slušnější části novinářů z Kavčích hor. Ale zvonku to vážně vyzerá, že ruka ruku myje. Přesněji – českotelevizní ruka špidlovskou ruku myje. Ve stylu: Soudruzi, totiž přátelé, my vám, vy nám!