16. 4. 2004

Z diskusního večera spolupořádaného Českými médii, Vysokou školou J. A. Komenského a Českým rozhlasem 6 v prostorách ministerstva kultury na téma „Vláda nad médii“ vyplývá několik skutečností. Lze konstatovat, že existuje neoddiskutovatelný fakt, že vládní koalice při všech příležitostech využila své převahy jednoho hlasu, aby prosadila svoji představu o fungování mediálních rad. Stalo se tak při odvolání staré Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), při volbě rady nové, i při obsazování uvolněných míst v Radě České televize a Radě Českého rozhlasu. V RRTV obsadili lidé navržení stranami vládní koalice 9 míst ze 13. Přesně tolik, kolik je třeba kupříkladu k udělování či odnímání vysílacích licencí. Koalice, která má ve sněmovně 50,5 procenta, si tak v RRTV přisoudila 70ti procentní převahu. V Radě ČT došlo během existence Špidlovy vlády k dovolbě šesti radních. Ve všech případech nakonec uspěli lidé, kteří mají blízko k vládní koalici.

V některých případech Špidlova vláda postupovala zvláště brutálním a nevybíravým způsobem. Na semináři jsem řekl, že ve výsledku vlastně neexistuje rozdíl mezi postupem Mečiara na Slovensku během tamní „noci dlouhých nožů“ a Špidly v Česku. Jediný rozdíl je v tom, že Mečiar postupoval jako „profesionál“ a změny ve všech mediálních radách provedl jedním jediným radikálním řezem, kdežto Špidla postupuje jako amatérský břídil, který k realizaci svých představ potřebuje mnoho „ukoprcaných“ pokusů.

Ze zmíněného faktu však nelze jednoznačně vyvodit, že v radách nyní sedí pouze lidé, kteří se nechají přímo řídit vládními politiky. Tak jednoduché to není a navíc by takové tvrzení bylo vůči některým osobnostem nespravedlivé. Problém je jinde. Už samotná existence rad v takovémto složení vytváří tlak a latentní hrozbu. Do nástupu Špidlovy vlády navíc platila v poslanecké sněmovně nepsaná gentlemanská dohoda, že složení mediálních rad, co do politického zakotvení jednotlivých radních, víceméně kopírovalo poměrné zastoupení samotné sněmovny, vzešlé z výsledku voleb. Ideální to asi není, spravedlivé nejspíš ano. Špidla dohodu zbořil a chová se ve stylu – vítěz bere všechno. Jak na semináři řekl poslanec ODS Petr Pleva, takové počínání je velmi krátkozraké, protože v demokracii nikdo nemá vládu napořád a takováto mocenská zpupnost se jednoho dne otočí proti jejím strůjcům. Naštěstí však také platí, jak upozornil poradce Petry Buzkové a člen ČSSD Martin Profant, že sociální demokraté se svojí mocí nakládají častokrát tak amatérsky, že si tím spíše škodí. To je možná také pravda, nic to však nemění na faktu, že politici ČSSD svých mocenských pozic k tlaku na elektronická média skutečně využívají. V Nově by o tom mohli vypravovat.

Pochopení pro počínání vládní koalice projevil jeden z jejích ideových osnovatelů Jiří Pehe. Podle něho jsou skutky Špidlovy vlády pochybně interpretovány, což pokládá za neférové. Každý radní podle něho má právo na své politické názory. S poslední větou nelze než souhlasit. Jen je škoda, že pan Pehe stejné právo v minulosti nepřiznával také členům rad s jinou politickou orientací. Jeho vystoupení nelze hodnotit jinak než jako ryzí pokrytectví. Zaráží, že takovouto politicky motivovanou účelovou slepotou trpí člověk, který si za své jméno píše, že je politolog. Takto obvykle hovoří politici. A vůbec nejpřesnější označení pro slovní eskamotérství Jiřího Pehe je politikář.