Tak už se nám také Nora Fridrichová přidala k Jakubu Železnému a ve svém pořadu 168 hodin hrdinně vykřičela, že olympijské hry se letos uskutečnily v „totalitní komunistické Číně“. Jestli se mě ptáte, zdali mi to vadí stejně jako u Železného, odpovídám, že vůbec ne.

Proč? Protože magazín 168 hodin není zpravodajství, nýbrž publicistický pořad, který je tu od toho, aby v něm zaznívaly názory. A když Nora Fridrichová chce být pro jedny za hrdinku, která to té Číně opravdu, ale opravdu nandala, a pro druhé pro změnu za blbku, která z obrazovky prezentuje pitomosti, je to její věc. Má na to právo.

Jiná věc ovšem je, zdali propagandistická dezinformační Česká televize nabízí v rámci své publicistiky také jiné názory, než jsou pouze ty Nořiny, aby si divák mohl svůj výsledný úsudek vytvořit sám. A tady už problém je, neboť propagandistická dezinformační Česká televize dává prostor pouze jednomu pohledu na svět, pouze jedné ideologii, pouze jednomu politickému názoru.

Za zmínku stojí rovněž argumentační nepoctivost Železného, Fridrichové a naprosté většiny jejich ideologicky předpojatých fanoušků. Bavíme se totiž o dvou věcech, které spolu nijak nesouvisejí, leč oni je míchají dohromady. Jedna věc je, jak to v Číně opravdu je, jaký tam mají systém, jaký tam vládne režim a jaká adjektiva je správné pro jeho charakteristiku používat, přičemž na to dozajista mohou být různé názory, ale druhá věc je, jaká pravidla mají moderátoři zpravodajských pořadů veřejnoprávní televize dodržovat při svém vystupování před kamerami.

A zatímco na to první mohou být rozličné názory, říká se tomu pluralita, v tom druhém bychom se příliš lišit neměli. Veřejnoprávní obrazovka tu totiž opravdu není od toho, aby z ní každý moderátor zpravodajství trousil své osobní názory, jako by to byl jeho osobní blogísek a jako by všichni diváci byli zvědaví ausgerechnet na to, kterak si Jakub vylévá do éteru své ideologické srdíčko. To ať si provozuje někde na svém facebooku, twitteru nebo osobním blogu, ale ne za peníze televizních poplatníků na veřejnoprávní obrazovce.

Největší tragédií ovšem je, že propagandistická dezinformační Česká televize namísto toho, aby sebestředného a zjevně psychicky ne zcela ukotveného Jakuba umravnila, jeho nepřijatelné zneužívání veřejnoprávního zpravodajství hájí. Slovy ředitele zpravodajství Zdeňka Šámala, prý jde pouze o osobní postoj moderátora. No, nevím. Pokud pan ředitel zpravodajství žije v iluzi, že veřejnoprávní televize je tu od toho, aby z její obrazovky každý moderátor zpravodajství plácal své osobní postoje, myslím, že by bylo mnohem lepší, kdyby ředitelem zpravodajství nebyl.

Já bych naopak od skutečně veřejnoprávní televize očekával, že namísto obhajoby poklesků svého zpovykaného moderátora zařadí do vysílání analytický pořad, který zevrubně a ze všech stran rozebere, jak to v té Číně, kde sice opravdu vládne komunistická strana, ale která zároveň velice úspěšně praktikuje dravý kapitalismus, opravdu je. A pokud chce propagandistická dezinformační Česká televize kteroukoli zemi pranýřovat za její porušování lidských a občanských práv, neměla by tak činit selektivně, ale měla by měřit všem stejně. Zvonku to totiž vyzerá, že Čína je na paškále především proto, že jiná světová mocnost s ní aktuálně vede obchodní válku a také abychom mohli bagatelizovat, retušovat a zametat pod koberec nepravosti jiných zemí včetně těch z našeho vlastního civilizačního prostoru. Ale proč se zabývat našimi vlastními problémy, když můžeme řešit Čínu, že? To má přece logiku. Jak jednoduché.

Možná by rovněž neškodilo, kdyby se na Kavčích horách zamysleli nad tím, zdali je normální nálepkovat různými přídomky pouze některé země, pouze některé politické strany a pouze některé politiky. Dokud to neudělají, nezbývá nám ostatním než Českou televizi označovat jako propagandistickou a dezinformační. Pak ovšem ale neexistuje jediný důvod, proč bychom se měli jakkoli podílet na jejím financování. Je přece naprosto nelogické, abychom si platili něco, co nám ve skutečnosti škodí.

23. 2. 2022