17. 6. 2004

Média se v poslední době právem ve zvýšené míře věnují kauze arbitráže se společností Diag Human. V souvislosti s činností vyšetřovací komise, kterou k tomuto případu zřídila poslanecká sněmovna, totiž vyšlo na povrch několik nových zajímavých a znepokojivých skutečností. Většinou svědčí o amatérismu a lehkovážnosti, se kterou zástupci státu nakládají se svěřeným majetkem, a také o platnosti rčení, že „z cizího krev neteče“. Cizí je v tomto případě státní. Nebývalá ochota, se kterou někteří sociálně demokratičtí politici, včetně předsedy vlády Vladimíra Špidly, spěchají vyplatit vykutálené firmě stamiliony, ba přímo miliardy ze státního rozpočtu, je skutečně na pováženou. Jednali by takto fanfarónsky, kdyby měli sáhnout do vlastní portmonky? Nebo snad – nedej Bože – ze své „lehkovážnosti“ mají nějaký prospěch?

V ten samý čas pracuje v poslanecké sněmovně také jiná vyšetřovací komise. K vyšetření okolností prohrané arbitráže se společností CME. Zatímco firmě Diag Human Česká republika zatím vyplatila odškodné v řádu stamilionů, na konto CME už odputovalo více než deset miliard. A přestože i v kauze arbitráže se CME vyplula na povrch řada nových podivných skutečností, zájem médií o vyšetřování okolností této arbitráže je narozdíl od Diag Human takřka nulový. Nabízí se otázka: Proč?

Ale dříve než si odpovíme, připomeňme si, co v této kauze dosud vyšlo najevo. Na prvním místě to, že žádní viníci v tom tradičním slova smyslu neexistují. Žádný český orgán nezpůsobil CME nějakou škodu ani tuto společnost nezkrátil na jejích právech. Nikdo také doposud nedokázal blíže specifikovat, v čem vlastně má spočívat ono neochránění investice.

Na denní světlo naopak vycházejí jiné věci. Ministerstvo financí nehájilo zájem České republiky s potřebným nasazením a pro zastupování vybralo problematickou právní kancelář. Proti ČR svědčila vysoká státní úřednice, podle tvrzení řady zainteresovaných křivě, přičemž její manžel byl v ten samý čas na výplatní listině CME. Podle právní expertízy plzeňské Právnické fakulty se společnost CME při svém podnikání na území České republiky dopouštěla kriminálních činů. Podle tvrzení některých svědků si CME platila též svého informátora v řadách Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Klíčový důkaz proti České republice je zfalšovaný podvrh, který do arbitráže nepochopitelně vnesli sami právní zástupci ČR. Sečteno a podtrženo, řada indicií skutečně nahrává tvrzení Vladimíra Železného, že Česká republika prohrála řízeným podvodem.

Narozdíl od kauzy Diag Human však o těchto skutečnostech česká média víceméně mlčí a nikdo se v tom raději nerýpe. Přitom, kdyby se verze řízeného podvodu potvrdila (a kdo jiný, než média po tom má jít?), byl by to skandál těch největších rozměrů. Deset miliard je totiž docela dost peněz.

Skoro to vypadá, že média a novináři mlčí hlavě proto, že mají sami máslo na hlavě. Museli by totiž zároveň přiznat, že se dlouhodobě spolupodíleli na vytvoření vhodné společensko politické atmosféry, která skandální prohru v neprohratelné arbitráži umožnila.