Články - 2024 |
Jedním z hlavních úkolů žurnalistiky je přinášet lidem informace. Nejen ty, které se nám líbí nebo se kterými se ztotožňujeme, ale i ty opačné. Co si myslí, z jakého přesvědčení vychází a jak a proč koná jeden z nejmocnějších mužů planety, totiž prezident Ruské federace Vladimir Putin, který má prst na tlačítku k obrovskému arzenálu atomových i konvenčních zbraní, je nepochybně dobré vědět, ať už si o něm myslíme cokoli.
Putin poskytl po dvou letech ukrajinského válečného konfliktu rozhovor americkému novináři Tuckeru Carlsonovi, který láme všechny historické rekordy počtu zhlédnutí. Během jediného dne jej na síti X zhlédlo přes 100 milionů lidí a ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, už se jejich počet zdvojnásobil. Jak k téhle novinářské události přistoupili čeští novináři hlavního mediální proudu?
Zažíváme krásné „deja vu“. Rázem se můžeme cítit o mnoho let mladší. Od našich mainstreamových presstitutů, jiné pojmenování si nezaslouží, se totiž stejně jako za komunistických časů dozvídáme, co je ten Carlson za samozvance a ztroskotance, ale že by celý rozhovor pustili, samozřejmě s překladem, aby si lidé sami mohli udělali svůj vlastní názor, to ne.
Veřejnoprávní televize Carlsonův rozhovor ve své hlavní zpravodajské relaci zmínila jako jakési vedlejší téma v šotu o něčem jiném, v Událostech, komentářích se mu vyhnula úplně. Rozhovor, který bourá všechny dosavadní statistiky, je zřejmě nezajímavý, televizní poplatníci před ním musejí být ochráněni.
Na CNN Prima News si k okomentování dvouhodinového rozhovoru s ruským prezidentem pozvali politického zločince a kulturního barbara Jiřího Pospíšila z TOP 0,9. Sekundovalo mu u toho bezvýznamné přetrhdílo z ještě bezvýznamnější instituce přisáté na veřejné peníze, jehož jméno ani nemá cenu dohledávat. Namísto seriózního rozboru pouze tradiční nálepkování, hlavně nevybočit z předepsaných mantinelů.
Zlatou plaketu soutěže o nejidiotštějšího presstituta nepřekvapivě získává hrobař, pardon, šéfredaktor časopisu Reflex Martin Bartkovský, který čtenářům napsal, že se na rozhovor podíval, aby oni nemuseli.
Ne, nepíše se rok 1977, kdy nás komunisté starostlivě ochránili před textem Charty 77, leč vyžadovali její odsouzení, píše se rok 2024 a prý žijeme ve svobodné demokratické zemi. Opravdu?
10. 20. 2024