28. 12. 2004

Ve svém článku nazvaném Příběhy plné omylů (Louč, 26. 12. 2004) Milan Šmíd reaguje na aktuální publicistiku kolem prodeje televize Nova, konkrétně na Erika Taberyho (Návrat okradeného investora, Respekt 20. 12. 2004) a Václava Žáka (Prodej v pravý čas, Ekonom 23. 12. 2004). Šmíd v úvodu píše:

„Nelze v krátkosti reagovat na všechny nepřesnosti, které se v minulých dvou týdnech při líčení historie případu televize Nova v médiích objevily. Chápu, že případ je tak složitý, že vyžaduje novinářskou zkratku. Ale ta by neměla vycházet z mylných východisek a zkreslovat fakta.“

S pečlivostí sobě vlastní pak Šmíd uvádí na pravou míru nejen nepřesnosti, ale i některé mýty a záměrné propagandistické desinformace.

V souvislostí s prací na knížce Válka o Novu, ve které jsem shrnul všechno podstatné, co se kolem Novy v posledních letech seběhlo, jsem prostudoval prakticky všechno, co o této problematice Milan Šmíd napsal, a poměrně často ho také cituji. Proto si také troufám mít na jeho publicistiku názor, vesměs pozitivní. Šmídův postoj k celé věci samozřejmě není úplně totožný s mým, v interpretaci některých faktů se lišíme. Ale právě to je to podstatné: Lišíme se v interpretaci některých faktů, nikoli ve faktech samotných. V tom je ten zásadní rozdíl oproti dojmologům Taberyho typu. Ti se nikdy ani nenamáhali si prostá fakta prostudovat.

Milan Šmíd ovšem také píše: „Nemám rád silná slova, proto nesouhlasím se závěry, které ve svém komentáři ‚Propagandistický škvár senátora Schwarzenberga‘ (Česká média, 22. 12. 2004) uvádí Petr Štěpánek.“

Nic proti tomu. Jenže když si od mého článku odpreparujete poslední odstavec, ve kterém Respekt nelítostně nazývám propagandistickým škvárem, zjistíte, že moje a Šmídovo hodnocení Taberyho „novácké“ publicistiky se vlastně zas až tak neliší.

Máme jen jinou životní zkušenost. Zatímco Šmíd si v klidu své vysokoškolské pracovny hloubá o nepravostech mediálního světa, já jsem byl coby místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze strany propagandistů Taberyho typu po několik let vystaven těm nejhrubším mediálním útokům a desinformacím, jaké si jen lze představit. Právě proto si nedělám ty nejmenší iluze a neberu si servítky.

Koneckonců – sečtete-li si všechny Taberyho poslední nepřesnosti, chyby a omyly a vynásobíte-li si je počtem článků a komentářů, které Respekt za několik let kupříkladu jen v souvislosti s kauzou TV Nova zveřejnil, možná že připustíte, že moje hodnocení Respektu jako propagandistického škváru má k pravdě blíž než to Šmídovo „slušné“, čistě akademické.

Ale ať už je vašemu naturelu bližší to či ono, Šmídova publicistika rozhodně stojí za prostudování. V Respektu by to měli mít jako povinnou literaturu a speciálně Erik Tabery by měl poslední Šmídův komentář alespoň stokrát opsat za trest.