29. 12. 2004

Soudě podle rozhovoru nazvaného Soumrak hypnotizérů (Reflex 29/2003), není pochyb o tom, že Přemyslem Palcátem zpovídaný Petr Vrána, malíř, producent a pedagog FAMU, je typický levicový intelektuál. Všude byl, všemu rozumí. Nemá rád Bushe, a proto do USA už nejezdí. Dokud pro Novu pracoval on sám, dělali to skvěle. Když on odešel, nedá se na to koukat. Zavedl by kulturní policii a policajty by nadělal z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Co je kulturní a co ne, ví přesně. Není pochyb, že by o tom rozhodoval on sám. Vlastně nic překvapujícího, Vrána říká obvyklou snůžku banalit, co lze slýchat od lidí podobného ustrojení. S nějakými zákony se jako správný hybatel všehomíra nijak nezatěžuje.

Když Železný začal vysílat z Barrandova bez ČNTS, rada pro vysílání podle něj měla „pružně zasáhnout“. Ve prospěch Jana Vávry. Co na tom, že v rozporu s českými zákony tehdy byl právě Vávra, viz třeba jeho pirátský pokus o vstup do vysílání, a nikoli Železný. Prý se tak mohla „odvrátit desetimiliardová škoda“. O tom, že londýnská arbitráž na postupu rady neshledala vůbec nic závadného, právě naopak, nemá Vrána zřejmě ani tušení. A že dva šílení arbitři ze Stockholmu opřeli svůj desetimiliardový verdikt – jak teď vychází najevo –  o zfalšovaný a podvržený dokument, také ne. Ani se není co divit, nezapadalo by to do těch jedině správných konstrukcí předem stanovených vin. V tomhle přece mají hoši, co spolu mluví, jasno už dávno a nějakými hloupými fakty se nedají vychýlit. Jestli tohle má být ta schopnost „vidět české mediální prostředí fundovaně a s kritickým nadhledem“, jak v úvodu píše Palcát, pak nám nebe budiž milostivo.

Proč Vrána vykládá cosi o mém prohánění v červeném ferrari a kde k této pitomosti přišel, mi uniká zcela. Ale vlastně tomu docela rozumím. Protože to zmiňuje v souvislosti s mým působením v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, má to asi dokumentovat moji zlotřilost a zkorumpovanost. Co na tom, že v jakémkoli červeném ani jinak zbarveném ferrari jsem v životě neseděl, natož abych se v něm proháněl. Lidé typu Vrány však podobná podpásová svinstva papouškují s takovou chutí, až jim ve své bezmezné Pravdě a Lásce sami dávno uvěřili.

A proč píšu, že Petr Vrána žere psy? A proč ne? Není to o nic větší pitomost než jeho zhovadilé plky o mém červeném ferrari.