1. 3. 2005

Tuhle reflexi by měli provést novináři. Ti však již několik týdnů raději mlčí. Asi proto, že sami mají na svých hlavách potoky másla. Musím to tedy – ač nerad – napsat sám.

Vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k prohrané arbitráži se společností CME vypracovala po 21 měsících své existence závěrečnou zprávu. Vyplývá z ní, že z vykonstruovaných obvinění Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), která byla právě v této souvislosti protiprávně a politicky účelově odvolána, nezbylo prakticky nic. „Žádný ze skutků, nebo absence skutků ze strany mediální Rady nezpůsobil investici pana Laudera přímé či nepřímé škody“, píše se doslova v závěrečné zprávě vyšetřovací komise.

Nepotvrdilo se ani žádné z dalších křivých obvinění, která tehdy na adresu rady v poslanecké sněmovně a v přímém přenosu České televize zazněla. Odvoláni však byli dokonce i ti radní, kteří v inkriminovaném období ještě vůbec nebyli členy rady. Právní princip presumpce neviny tak byl politickým aktem bezprecedentně zvrácen na princip presumpce viny, dokonce viny kolektivní. Doslova alarmující pak je odpověď jednoho z koaličních poslanců a ministra kultury v jedné osobě, který na kuloárový dotaz, proč byla Rada odvolána, odpověděl, že „to byla krevní msta“.

Dne 2. dubna 2003 zvedlo 90 vládních poslanců ruku pro odvolání RRTV. Je vysoce pravděpodobné, že jeden každý z nich postupoval v rozporu se zákonem, a tím pádem také porušil svůj poslanecký slib. Je nereálné požadovat po každém z nich vyvození osobní odpovědnosti, ale bylo by minimálně slušné, kdyby se poškozeným členům rady i veřejnosti alespoň omluvili.

V jednom případě je však vyvození osobní odpovědnosti nezbytné. Je nepřípustné, aby naši zemi na nejvyšším postu v Evropské unii zastupoval člověk, který kvůli svému politickému prospěchu neváhal z pozice předsedy vlády křivě obvinit třináct bezúhonných spoluobčanů a způsobit jim vážné problémy v profesním i osobním životě. Jednoho z odvolaných členů, filmového historika Jiřího Novotného, stála tahle politická hra málem život, neboť krátce po odvolání jej postihl těžký infarkt.

Vladimíra Špidlu dostihla minulost. „Pan Čistý“ užíval špinavé metody. Za tento bezprecedentní akt polické zvůle nese osobní odpovědnost. A nic na tom nemění fakt, že hlavními osnovateli odvolání rady byli jiní. Konkrétně ministr kultury Pavel Dostál, který si tím vyřizoval své osobní účty, či ministr financí Bohuslav Sobotka, který tím maskoval vinu svého vlastního ministerstva. V civilizované demokratické zemi politik, který se dopustil takového přehmatu, rezignuje na svoji funkci a odchází z veřejného života do ústraní.

Jak se zachová evropský komisař Vladimír Špidla?