Špinavá hra

7. 6. 2007

Takřka s dojetím jsem si na RadioTV.cz přečetl článek Martina Karlíka nazvaný Životopis Ronalda Laudera a etika v CME. Málem i slza mi ukápla nad dobrotivostí a poctivostí onoho muže a jeho skvělé firmy. Bohužel moje zkušenost s etickou praxí CME na území České republiky je poněkud jiná.

Společnost CME vstoupila do ČNTS, tehdejší servisní firmy Novy, v rozporu s českými zákony, bez souhlasu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a za jejími zády. Což je obzvláště zajímavé v kontextu stockholmské arbitráže, ve které Lauderova CME tvrdila, že za její škodu může RRTV, respektive Česká republika. Vstup CME později nepřímo legalizovala teprve nešťastná novela vysílacího zákona (301/95 Sb., Marvanová a spol.), jež otevřela prostor pro zrušení licenčních podmínek.

Podobně se CME zachovala, když jí RRTV kvůli problematickému křížení vlastnictví nepovolila majetkově vstoupit do rádia Alfa. Američané Radu opět obešli a Alfu fakticky ovládli přes servisní firmu.

Když RRTV vedla v roce 1997 správní řízení s ČNTS kvůli neoprávněnému provozování Novy, Američané si několikrát z úst radních vyslechli, že Rada by za ideální považovala spojení CET 21 (televize de iure) a ČNTS (televize de facto) do jedné firmy. Nikdy na to nepřistoupili a nadále využívali všech výhod servisní firmy, která už nespadala pod dohled regulačního orgánu. Později v arbitrážích Radu obviní, že právě tím, na čem sami trvali, znehodnotila jejich investici.

Ve svých výročních zprávách CME pravidelně obelhávala vlastní akcionáře, neboť se před nimi vždy vydávala za plnohodnotného majitele televize se vším všudy, včetně licence. Je jasné, že právě tímto způsobem CME zvyšovala hodnotu svých akcií. Stejně Lauder postupoval, když CME chtěla fúzovat se společností SBS. Předmětem obchodu byla i licence CET 21, která však CME nikdy nepatřila. Na tiskové konferenci ve Švýcarsku to prozradil jeden z šéfů SBS Martin Lindskog. 

Po vypuknutí sporu o Novu se zástupci CME v čele s Fredem Klinkhammerem dostavili na Radu s protiprávním požadavkem, aby licenci Novy „přepsala“ na CME nebo tam CME alespoň „připsala“. Cituji doslova. Dle zákona je licence nepřevoditelná. Vzpomínám, jak jsme tehdy – poté, co pánové opustili jednací místnost – na sebe s kolegy hleděli v němém úžasu. S takovou povzneseností nad české zákony jsme se tváří v tvář ještě nesetkali.

Ve sporu o Novu podpořili Ronalda Laudera také někteří bývalí členové RRTV. Ti, co v roce 1993 udělili CET 21 licenci. Ač byl Daniel Korte v médiích citován jako nezávislý odborník, nikdy se on sám ani CME veřejně nepochlubili, že jej Lauder ve skutečnosti platil. Podotýkám, že velmi slušně. Bývalý radní Jiří Koubek se mi dokonce prokazoval pověřením jednat jménem CME. Jistě bude také jenom pouhá shoda náhod, že jeho manželka Marína Landová, někdejší úřednice Rady a Ministerstva kultury, svědčila u arbitráže ve Stockholmu ve prospěch CME. Křečkova vyšetřovací komise má k dispozici svědectví, že Koubek pobíral 3.000,- dolarů měsíčně a že pro něho a Landovou byla rovněž vypsána vysoká prémie, pokud se jim podaří Železného připravit o licenci.

CME si rovněž uvnitř Rady pro rozhlasové a televizní vysílání vydržovala placeného informátora. V materiálech CME je označován jako agent Gazela. RRTV v této souvislosti podala trestní oznámení, ale policie samozřejmě opět nic nevyšetřila. A pak jsou zde ještě jiné kauzy, třeba kauza Český plán, kterým se společnost CME chtěla nezákonným způsobem zmocnit televize Nova, či kauza počítačového experta Jakuba Olexy.

Orgány činné v trestním řízení o Lauderových postupech buď věděly nebo na ně byly upozorněny. Úřad vyšetřování ČR si na toto téma dokonce u Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni objednal právní expertízu. Doslova se v ní píše: ... z některých zjištění vyplývá, že osoby, o nichž se v posouzení hovoří, se dopustily jednání, jež je zřejmě kriminálním činem, tedy trestným činem ve smyslu Trestního zákona České republiky.

Příznačné je,  že orgány činné v trestním řízení v souvislosti s aktivitami Ronalda Laudera a CME nevyšetřily nikdy nic. Podle Železného naopak zjištěné důkazy „zmrazily“, takže pro nějaké důkazní řízení v arbitrážích nebyly k dispozici. Sám Železný je naopak předtím ve své – amsterdamské – arbitráži úspěšně použil.

Krabice od bot

Ale tím výčet Lauderových podnikatelských praktik zdaleka ještě nekončí. Je tu ještě ona pověstná „krabice od bot“. Vladimír Železný před sněmovní vyšetřovací komisí dne 14. listopadu 2003 do protokolu vypověděl toto:

Reálné finanční prostředky, které pomohly Nově, zejména pak její servisní organizaci, se rozběhnout, byly ve srovnání s jinými televizemi malé a ve značné výši je poskytoval také druhý investor, tehdy čistě česká banka Česká spořitelna. Jen nedůvěra České spořitelny v perspektivu komerční televize, se kterou nebyla na území České republiky do té doby žádná podnikatelská zkušenost, vedla k její nechuti převzít větší, ne-li dokonce majoritní, podíl ve strukturách televize Nova nebo její servisní organizace. Televize Nova by byla jen s Českou spořitelnou naprosto stejně úspěšná a bez zahraničního investora by se vyhnula všem krkolomným právním konstruktům a problémům do budoucna. Takto jistý díl úvodních investic vložil do ČNTS zahraniční investor prostřednictvím německé společností CEDC Management Services GmbH.

Zbytek prostředků, na nákup budovy Měšťanské besedy a technologie, platila už přímo ČNTS ze svého zisku formou splácení úvěru, který opět velkoryse poskytla Česká spořitelna. Z výnosů televize Nova byla totiž její servisní organizace zisková už půl roku po svém startu. 

Svůj majoritní podíl v ČNTS získal zahraniční investor, reprezentovaný později společností CME, údajným navýšením základního jmění o 173 milióny 148 tisíc korun ve formě  nefinančního vkladu v podobě know-how a některých dalších nefinančních položek. Údajně! CET 21, jako společník ČNTS, upozornil i rejstříkový soud, že k navýšení nedošlo v souladu se zákonem, ale spíše způsobem, který je snad ještě možný v některých odlehlých částech Afriky, kde lze místo peněz investovat lesklé skleněné korálky.

Zahraniční investor svojí většinou na valné hromadě a na zasedání zástupců vlastníků prosadil uznání tohoto navýšení, a proto byli jednatelé ČNTS pověřeni, aby  tuto „krabici od bot“, jak se navýšení interně v ČNTS nazývalo, předali na rejstříkový soud. Mimochodem ten tehdy existoval snad jen pár týdnů. Byla to nová instituce, která teprve hledala standardy, uplatňované při zápisu. Aby CME dodalo váhu souboru papírků, který byl údajně jeho nefinančním vkladem, přiložilo opravdu kuriózní dokument auditorské firmy Coopers-Lybrand, vypracovaný ing. Miladou Špačkovou, který neříkal nic více a nic méně, než že účty a přiložená prohlášení CME auditorka prošla a že součet odpovídá. Mimochodem neodpovídá. Podle dodatku číslo 3 Společenské smlouvy ČNTS činil vklad 173 148 000,- Kč, auditorka však uvádí ve „Jmenovitém seznamu nepeněžitých vkladů“, tedy v oné podivné nic neříkající inventuře, částku 173 417 503,86  Kč. Když ale sečtete položky, které jsou dodnes vedeny na rejstříkovém soudu, dospějete zase k jinému číslu, 190 863 551,83 Kč.

Přestože údajně navyšovala společnost CME, bylo v oficiálním dokumentu o přistoupení CME k ČNTS uvedeno již dříve složené základní jmění, ovšem ještě společností CEDC MS GmbH, 264 000 000,- Kč. A to přesto, že oficiální audit ČNTS, prováděný společností Arthur Andersen (auditorka Irena Liškařová) vykazuje k 31. 12. 1994, tedy už po údajném přistoupení CME, stále „díru“ v základním jmění ČNTS ve výši  172 504 000,- Kč jako nesplacenou pohledávku.

Čím tedy byla investice CME, chráněná podle nizozemské Úmluvy, vlastně tvořena, co jako základní jmění dodnes leží v základech České nezávislé televizní společnosti? Jaký nefinanční vklad umožnil později CME vydělat na arbitrážním nálezu 10 miliard korun? Tedy jen namátkou! Neomaleně jsou tu účty související s náklady Lauderových společností na licenční řízení v Polsku, náklady na licenční řízení na Ukrajině, letenka jakési paní Kleinové letadlem Concorde z New Yorku do Paříže, platby za taxi v Praze i jinde, spropitné číšníkům v pražských restauracích. Jsou tu účty za večeře dávno snědené, dávno strávené a také dávno … mnoho měsíců před vznikem ČNTS. Snad nejvíce pobuřující jsou ovšem xeroxové kopie převodů peněz v amerických bankách mezi neznámými fyzickými a právnickými osobami ve Spojených státech, z nichž ani jedna nemá žádnou právní vazbu na CME nebo ČNTS. Jsou tu i odkazy na účty za čistírnu. Naleznete zde účty, které byly z doby před tím, než vůbec ČNTS vznikla. Jsou započítány předměty, které již před tím nakoupila a proplatila ČNTS. CME si do svého navýšení znovu započítalo některé položky, které jako vklad vložilo CEDC. Některé vklady, například podivná platba za bezpečnostní audit od izraelské společnosti Shafran je adresována TV Nova, nikoli ČNTS. Dokumenty jsou nejen v rozporu s českou účetní legislativou, ale i s legislativou americkou US GAAP. Je tu výpis z banky z účtu CEDC Bermuda a telefaxové potvrzení přijetí jakéhosi šeku ve výši 1,6 miliónu německých marek bez uvedení jakéhokoli účelu platby a bez doložení faktury. Je tu dopis, kterým jen sděluje pan Honig ze CEDC Bermuda, že tato společnost zaplatila jiné společnosti v Darmstadtu částku 833 000,- DM s výzvou, aby ČNTS tuto částku na účet CEDC Bermuda převedla. Některé částky jsou rukou přepisovány. Je tu uvedena platba faktury společnosti Arthur Andersen, která účtuje služby panu R. Beckiemu v Německu na částku 5 575,- USD za období ke 31. 3. 2003. Připomínám, že ČNTS byla založena 8. 7. 1993. Na sedmi listech jsou uvedeny dokumenty, které se vůbec netýkají ČNTS, ale jsou již dávno účtovány mezi CET 21 a CEDC. Nemají nic společného ani se CME, které navyšuje, ani s ČNTS, která je příjemcem navýšení. Ostatně i tyto platby jsou datovány hluboko před vznikem ČNTS. Totéž se týká několika desítek dalších účtů. 29 935,- USD je účtováno společností Penthouse FS NV společnosti CME New York, která vůbec není uvedena ani v seznamu auditorské firmy Coopers-Lybrand. List 112 a list 132, které ostatně nemají žádnou souvislost s navyšující firmou, jsou shodné, ale jsou počítány zvlášť, tedy dvakrát. CEDC Praha, další tajemná společnost, která dvakrát uvádí své účty u Živnobanky v Praze, nemá dodnes nic společného s navyšující firmou CME. A tak dále, a tak dále…

V navýšení jsou hojné platby za americké know-how. O televizi obecně a o televizi ve střední Evropě toho ovšem naši partneři věděli tolik, jako my o ještěrkách a hadech v Arizoně. Jen na okraj uvádím příklad takového know-how. Poradce pro architekturu z New Yorku zapomněl v projektu zvukově odizolovat dabingová studia od vnějšího hlučného prostředí. Museli jsme v ČNTS, samozřejmě už na náklady této společnosti, později vestavovat do studií ještě jedny vnitřní izolované místnosti. Ve Spojených státech se totiž vysílají převážně jen americké, tedy anglicky mluvené pořady. A dabing tam neznají. Takové to bylo know-how. Naopak připomínám, že pro úvodní fázi budování svého televizního impéria ve východní a střední Evropě CME hojně užilo skutečné know-how českého managementu televize Nova.

Podnět o nezákonném způsobu navýšení základního jmění ČNTS, který byl prezentován v roce 2000 na tiskové konferenci, byl českým rejstříkovým soudem ignorován. Ke stejnému závěru, precizně právně argumentovanému, dospěl i rozbor Právnické fakulty Západočeské univerzity pro Úřad vyšetřování ČR. Podle něj dokonce CME stále dluží svůj vklad, jako investici do ČNTS, navýšený o úrok. Rejstříkový soud má přitom povinnost trvale sledovat soulad skutečného stavu se stavem zapsaným v rejstříku. Nic tedy soudu nebránilo, ba naopak, aby v době arbitráže proti České republice přezkoumal, zda CME vůbec do ČNTS investovalo, kolik a v jaké podobě, zda tato investice byla v souladu se zákonem a může tedy být legitimně chráněna mezinárodní úmluvou. Na nesoulad zápisu o navýšení základního jmění ČNTS velmi kvalifikovaně již v roce 2000 upozornila společnost CET 21, která je společníkem ČNTS. Pokud by soud podnět přezkoumal, pak by v arbitráži získala Česká republika velmi podstatný argument a pravděpodobně by ani nebylo Úmluvou o ochraně investic co chránit.

Tolik Vladimír Železný. I kdyby z toho, co vypověděl, byla jen polovina pravdy, je to poněkud silná káva. Navíc – je to vlastně očité svědectví. U většiny popisovaných věcí Železný – tehdy ještě ve službách Ronalda Laudera – byl. A nevyprávěl to někde v restauraci, nýbrž před vyšetřovacím orgánem.

Stockholmská arbitráž

Závěrem si ještě připomeňme několik skutečností, souvisejících se stockholmskou arbitráží. Jejím klíčovým důkazem byl podvržený a zfalšovaný dokument. Také a především na jeho základě zaplatila Česká republika firmě Ronalda Laudera astronomických 11 miliard korun. Zajímavé je, že součástí této částky byly nejen ušlé zisky za dobu platnosti původní licence televize Nova, tedy do roku 2005, ale i ušlé zisky za prodlouženou licenci, tzn. do roku 2017. Když si pak Ronald Lauder za peníze českých daňových poplatníků Novu koupil, inkasuje tyto zisky znovu. Omlouvám se za ten příměr, ale trochu mi to připomíná číšníka, který opilého hosta kasíruje dvakrát.

V České republice bohužel zjevně neexistuje politická ani společenská vůle vyšetřit všechny souvislosti prohrané arbitráže se CME. Zřejmě proto, že stopy vůbec nevedou na dávno popravenou Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, nýbrž na Ministerstvo financí a do nejvyšších politických kruhů. Nedělám si iluze, že moje publikační činnost na tom cokoli změní. Jednu poznámku si však neodpustím.

Milý Martine Karlíku, propříště nás, prosím, ve svém vlastním zájmu podobných rektálně alpinistických textů o firemní etice CME raději ušetřete. Nejenom že před těmi, kteří vědí, která bije, vypadáte jako dokonalý idiot, ale riskujete i to, že svému „chlebodárci“ nakonec příliš neposloužíte. Protože co je moc, to je opravdu příliš. A někdo – podobně jako tentokrát já – to prostě nevydrží.

Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 14:21 )