Kontrolní výbor poslanecké sněmovny vstoupil kritikou Rady Českého rozhlasu na velmi tenký led. Pokud by snad jeho závěry měly být správné (jako že zcela jistě nejsou), zapomněli sněmovní kontroloři udělat jednu zásadní věc. Totiž pozvat si na kobereček také Radu České televize. Proč? Protože legislativní úprava existence Rady ČT je prakticky stejná jako v případě Rady ČRo a televizní radní pak v optice kontrolního výboru přece zcela logicky musejí „páchat“ úplně stejné „zločiny“ jako jejich rozhlasoví kolegové. Bez explicitní opory v zákoně si volí místopředsedy, tito místopředsedové pobírají odměnu a vedení rady nejen že se v mezidobí mezi schůzemi schází, ale stejně jako předsednictvo rozhlasové rady tak činí neveřejně.

Otázka proto zní: Jsou televizní a rozhlasoví radní zločinci, nebo spíš poslanci z kontrolního výboru popletli a pomotali, co se dalo? Podívejme se přímo do zákona. Co se týká vedení rad, je v obou zákonech (483/91 Sb., o České televizi; 484/91 Sb., o Českém rozhlase) v § 4 odst. 7 napsáno pouze toto: „Rada volí ze svého středu předsedu a odvolává ho.“ O volbě místopředsedů není ani v jednom ze zákonů nic.

Znamená to však, že rady si místopředsedy zvolit nesmějí, tedy že když je dnes volí, je to nezákonné? Samozřejmě, že ne. V obou zákonech je totiž také ustanovení (§ 7 odst. 1), že „činnost Rady se řídí jednacím řádem, který Rada přijme do třiceti dnů od své první schůze“. Co to znamená? Nic jiného, než že zákonodárci záměrně ponechali radám jistou volnost jak si svůj chod uspořádat. Samozřejmě volnost limitovanou, neboť výroční zpráva rady, a tedy i její jednací řád, podléhá rok co rok schválení poslaneckou sněmovnou. Vyplývá z toho jediné: legalita místopředsedů byla tímto způsobem sněmovnou několikanásobně a opakovaně potvrzena. Totéž platí i pro činnost vedení (předsednictva) mezi zasedáními rady, jež má rovněž oporu v jednacích řádech.

Ale nejen to. Oba zákony obsahují také toto ustanovení  (§ 4 odst. 6): „Členství v Radě je veřejnou funkcí. V souvislosti s jejím výkonem přísluší členům Rady odměna, jejíž výši určí svým usnesením Poslanecká sněmovna.“ Způsob určení výše odměn se u Rady ČT a Rady ČRo liší. Zatímco u televizní rady se tak děje přímo v zákoně (§ 8b), u rozhlasové rady usnesením sněmovny. V obou případech zákonodárci výčtově stanovují výši odměn, respektive způsob jejich výpočtu, nejen pro předsedu a členy, ale též pro místopředsedy. To znamená, že i tímto způsobem dali zákonodárci jasně najevo svoji vůli, respektive souhlas s existencí místopředsedů v obou radách.

Summa summarum: Zatímco předsedu si rady zvolit musí, protože jim to zákon přímo předepisuje, místopředsedy si zvolit mohou, neboť jim to zákon nezakazuje, naopak dává jim k tomu nástroj.

Co z toho všeho vyplývá? Parlamentní institut odvedl špatnou práci. Kontrolní výbor také. Kulturní výbor, ke kterému nyní kauza putuje a ve kterém zasedají poslanci mediální problematiky znalí, nepochybně smete výhrady kontrolního výboru se stolu. Kontrolní výbor členy Rady Českého rozhlasu hrubým způsobem poškodil. Zvláště pak všechny místopředsedy, nejenom ty současné, Danu Jaklovou a Ladislava Jíšu, ale nepřímo také ty bývalé, konkrétně Lenku Procházkovou, Michala Prokopa, Richarda Seemanna, Pavla Scheuflera, Zdeňka Susu a Milana Uhdeho. Svými chybnými závěry je všechny vystavil podezření, ba přímo ataku, že se nezákonně obohacovali.  

Otázkou zůstává, zda za nesprávnými závěry kontrolního výboru je pouze neznalost dané problematiky, nebo zlý úmysl. V kuloárech sněmovny totiž lze slyšet, že šlo o politickou objednávku s předem domluveným ortelem. Ať tak či tak, není to pro sněmovní kontrolory a především pro předsedu výboru Vladimíra Koníčka (KSČM) dobrá vizitka.

Stejně nekvalitní práci jako Parlamentní institut a  kontrolní výbor odvedli také aktivističtí novináři. Až celá kauza dospěje ke svému závěru, kdo z této plejády v sobě najde tolik cti, že se poškozeným radním omluví?

11. 3. 2009