Na osobu Václava Klause ještě v našem povídání několikrát dojde, teď se však vraťme k vašemu vstupu do české vlády.

Já jsem do vlády nastoupil v okamžiku, když už byla reforma jakž takž politicky probojovaná a bylo třeba ji ve vládách skutečně realizovat. Tenhle úkol, tedy vnést reformu do české vlády, shodou mnoha okolností padl na mne. Jenže tím jsem ale také samozřejmě do vlády vnesl konflikty, poněvadž například představy pana ministra Vrby byly dosti odlišné.

Prvního spojence jsem ve vládě měl v panu ministru Dybovi a postupně jsem získával spojence další. Sice nikoli ekonomické, ale přechodem pana ministra Uhdeho k ODS a pak příchodem ministra kontroly pana Němce a úplně ke konci ministra spravedlnosti pana Nováka ve vládě sílilo proreformní křídlo i pozice ODS.

Podobný názorový střet se odehrál o něco dříve i ve federální vládě, kde osobou odpovědnou za ekonomickou reformu byl Valtr Komárek. Iniciativu však časem přebrala dvojice Klaus, Dlouhý.

Ve federální vládě se reformy v prvním období ujal Valtr Komárek. Koneckonců byl jistá autorita, byl určitě známější než Klaus nebo Dlouhý, měl spousty kontaktů, reformních i s minulým režimem. Vyznačoval se ale tím, že si jaksi nepočínal dosti pilně. Čímž sám dopomohl tomu, že proti němu ve vládě vykrystalizovala opozice v osobách pana Klause a pana Dlouhého. Tito lidé jsou mnohem produktivnější, daleko pilnější, mnohem cílevědomější. Takže tehdy nešlo jenom o střet koncepcí, ale i o střet aktivit.

Jak tedy vlastně naše ekonomická reforma přišla na svět? Kdo ji vymyslel, kdo ji napsal?

Z pana Komárka reforma nikdy nevypadla. Ve federální vládě naopak brzy nastal neurotický stav a aktivity se ujal především tehdejší ministr financí pan Klaus. Reforma pak vznikala ve velmi dramatických podmínkách, poněvadž všichni členové komisí - ale tenkrát to vůbec nebylo nějak formalizované, takže přesnější asi bude říci skupinek -, které sepisovaly jednotlivé části reformy, měli zcela jiné pracovní úkoly. Práce se účastnili pracovníci různých ministerstev, výzkumných ústavů, já za banku, stejně jako třeba pan doktor Salzmann, který tam se mnou někdy chodil. A říkám-li tam, mám na mysli velmi operativní porady na ministerstvu financí u pana Klause, kde reforma vznikla během několika dnů. Sešli jsme se po práci, dohodli jednotlivé kapitoly a jejich rozdělení a dostali pak 24 hodin na jejich sepsání. Druhý den se - zase po práci - kapitoly posuzovaly, některé prošly hned, u jiných bylo třeba přizvat ještě dalšího odborníka s jiným náhledem na věc. Počet dnů, kdy se reforma rodila si dnes již netroufám odhadovat, ale řádově šlo skutečně o dny, nikoli týdny.

No, nejvíc se mi na tom líbí, že reforma se nerodila v rámci pracovní náplně, ale jako "brigáda po šichtě".