Prezident na půl úvazku

Na pobočce Státní banky - Praha 1 jste se na čas sešel v jedné kanceláři s Václavem Klausem.

Václava Klause jsem poprvé viděl v šedesátém devátém. Reforma ještě vlastně pokračovala, byť už se vědělo, že všechno bude jinak. Ale rozdělení banky se pořád ještě ze setrvačnosti připravovalo. Já jsem tehdy pracoval v takovém zvláštním útvaru s panem doktorem Salzmannem, což je dnes generální ředitel Komerční banky, a s panem inženýrem Velkem, což je dnes generální ředitel pražského Creditanstaltu. Takhle ve třech jsme měli na starosti reformu banky. V rámci osvětové činnosti jsme tenkrát pana Klause, který pracoval v Ekonomickém ústavu, pozvali na přednášku pro vedoucí pracovníky do našeho školícího střediska. Tam jsme mu také po přednášce, která nás oslnila, nabídli, aby u nás ve Státní bance vzal třetinový úvazek.

A vzal?

Na třetinový úvazek už nikdy nedošlo. Naopak - pan Klaus nastoupil do Státní banky na úvazek celý. Jenže nikoli do vedení, ale z donucení na pobočku Praha 1. Tam jsme se potom v jeden den sešli v jedné kanceláři, já z ústředí a on z Ekonomického ústavu.

Jaké byly příčiny Klausova sešupu na pobočku Praha 1?

To je otázka spíše pro něj, ale nebudu asi daleko od pravdy, když řeknu, že za svou činnost v roli předsedy spolku mladých ekonomů. Jako autor celé řady článků, které byly na tehdejší dobu velice progresivní a které šly za rámec šikovské reformy, se stal pro Ekonomický ústav, byť byl bezpartijní, zcela nepřijatelným.

Měl pan Klaus tenkrát ten obrovský vous nebo už nosil knírek?

Knírek neměl určitě, to daleko později. Myslím, že nosil ten vous. Měl vůbec problémy se svým vzhledem, se svým sklonem k určitému typu oblékání. Tenkrát to byly šátečky místo kravaty, to znamená polorozepnutá košile a šáteček. Šátečky mu dodávala jeho velice esteticky vyhraněná maminka. V bance to bylo přijímáno s nevolí, takže občas byl předmětem různých - i oficiálních - jednání. Dál mu bylo vytýkáno, že si odmítá tykat i s blízkými spolupracovníky. Takovou společnost on nazýval "protykanou", což je jeho výraz, a protykaná společnost je podle něho společnost nefunkční. Takovýchto zážitků mám za dobu, co jsme spolu spolupracovali, celou řadu, byť v jedné kanceláři jsme seděli jen asi dva roky.

Mám trošku zásluhu na tom, že jsem ho rychle zavedl do všech struktur banky, kde jsem sám pracoval už čtvrtý rok. Připomeňme, že ústředí i pobočka Praha 1 sídlí v jedné budově, takže se to tak nerozeznávalo. A tím pádem jsem ho zavedl i na tehdejší ekonometrické semináře, které jsme v bance pořádali. On je samozřejmě naprosto ovládl, protože teoreticky byl přece jen velice dobře připraven, a asi po dvou letech mu to napomohlo odejít na pracoviště kolem počítačů a ekonometrie.

Lišil se pan Klaus nějak od ostatních spolupracovníků?

Zatím jsme spíše mluvili o vizuální stránce. Po stránce pracovní se lišil tím - a to je pro mě zásadní hodnocení Václava Klause -, že naprosto nehleděl na politickou situaci. Bylo mu jedno jestli své poznatky nebo přečtenou literaturu pro svoji práci potřebuje nebo nepotřebuje. On prostě cítil, že má poslání být ekonomem, a vůbec si nekladl otázku, zda své vědomosti bude moci na židli, na níž seděl - byli jsme součásti takového souhrnného odboru, který se zabýval hodnocením pražské ekonomiky v tom tehdejší slova smyslu - využít nebo ne. Jeho erudice mu pak umožňovala, aniž by jakkoli zanedbával svoji práci, věnovat část pracovní doby studiu. To jsme koneckonců dělali všichni, ale v jeho případě šlo o velice systematické studium, o kterém jsme někdy měli pochybnosti - a teď mluvím i za Ježka a za další -, že je nad rámec užitečnosti. Ale on si nenechal vymluvit, že těch dvacet světových ekonomických časopisů měsíčně musí přečíst, přestože zvláště tehdy, v první polovině sedmdesátých let neměl nejmenší možnost své vědomosti využít.

Jaký vliv to mělo na jeho okolí, to znamená i na vás?

Já jsem ho bral na různé turistické akce a on mě zase nabízel různé články. Díky němu jsem pak spolupracoval i s Ekonomickým ústavem v anotační činnosti, což je činnost pro seznámení se s literaturou velice dobrá, protože musíte přečíst článek a napsat třemi řádky, o co v něm jde. Ale i jinak mě vtahoval do ekonomie, ke které bych z pozice pracovníka banky vůbec nepřišel.

Aktualizováno ( Úterý, 30 Červen 2009 23:18 )