Ještě ani nedozněly poslední výstřely války o Novu mezi Ronaldem Lauderem a Vladimírem Železným, ve které prohrála Česká republika (To je krásný nesmysl, že!), a její povedení vojevůdci honem honem spěchali stavět šibenici. Davu je přece třeba předhodit nějaké viníky a vykonat rituální oběť. V nastalém poprasku se lépe ukryje vlastní neschopnost.

Připomeňme si i další souvislosti. Ministr kultury Pavel Dostál ronil krokodýlí slzy, kolik by prý za 10 miliard opravil památek. Česká televize zase škodu 10 miliard iniciativně rozpočítala mezi obyvatele, že prý každý občan zaplatí tisíc korun. Nikdy předtím ani potom žádnou jinou ztrátu státního rozpočtu podobně demagogickým a podpásovým způsobem nerozpočítávala. Tentokrát ano a navíc s jasným poselství, kdo že to za těch tisíc korun může. Proč asi?

Když Česká televize v lednu 2004 vysílala tradiční souhrn nejdůležitějších událostí loňského roku, dubnové odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání v něm kupodivu chybělo. Je to zvláštní, protože 2. dubna 2003 Česká televize aktuálně zařadila přímý přenos z mimořádné schůze Poslanecké sněmovny, která se sešla s jediným bodem programu, odvoláním členů RRTV. Kromě odvolání Rady ten rok Česká televize divákům z domácích politických událostí nabídla v přímém přenosu už jen volbu prezidenta a hlasování o důvěře vládě. Logicky se nabízí otázka, kdy veřejnoprávní televize diváky manipulovala? Když se podílela na kampani proti nenáviděné Radě a z jejího odvolání učinila politickou událost prvořadého významu? Nebo o pár měsíců později, kdy už proběhla mediální normalizace na  špidlovsko – dostálovský způsob a veřejnoprávní televize se tvářila, že nic zásadního se loni vlastně nestalo?

Ten přímý přenos byl vůbec zvláštní. Napřed vládní poslanci odhlasovali, že „popravovaní“ radní se nemohou osobně účastnit, pouze předseda, a potom na jejich hlavy celé odpoledne kydali doslova – s prominutím – kýble sraček. Když pak večer konečně došla řada alespoň na reakci předsedy Martina Muchky, ČT přímý přenos rychle ukončila. Musela totiž odvysílat plánované volejbalové utkání. Ze záznamu!

Ještě zajímavější bylo, co mimořádné schůzi Sněmovny předcházelo. Zařadit odvolání Rady na pořad jednání se Špidlova vládní koalice pokusila už o den dříve na řádné schůzi 1. dubna 2003. Vůbec se však nepodařilo odhlasovat program schůze, čímž plenární zasedání skončilo dříve, než vůbec začalo. A pak se začaly dít věci. Slabé články koalice (rozuměj poslanci s vlastním názorem) putovaly na kobereček, prý přímo do Kramářovy vily, kde zrovna toho času bydlel jeden vášnivý čtenář, jehož nejoblíbenějším čtivem byly svodky z telefonních odposlechů. Co jim tam kdo povídal a jaké použil „argumenty“, nevím, nebyl jsem u toho. Faktem však je, že již večer se objevila listina s podpisy poslanců požadujících mimořádné zasedání, že předseda Sněmovny Lubomír Zaorálek toto zasedání  promptně svolal hned na druhý den (možná že ne v rozporu s jednacím řádem, ale zcela jistě v rozporu se všemi demokratickými zvyklostmi) a že nikdo z poslanců vládní koalice se neodvážil vybočit z řady. Někteří zákonodárci se za to (Za co? Za svoji nestatečnost?) členům Rady v kuloárech Sněmovny omluvili. Takhle pracuje „pan Čistý“.

Ze 179 přítomných poslanců hlasovalo pro odvolání Rady 90, tedy přesně tolik, aby usnesení o jediný hlas prošlo. Pro byli všichni poslanci ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, proti všichni poslanci ODS a KSČM. Existuje vážné podezření, že jeden každý z poslanců, co pro odvolání zvedli ruku, porušili zákon.

V ten samý čas probíhal ve Stockholmu odvolací soud. Je mi líto, ale ono to opravdu vypadá, jako by čeští vládní politici v panickém strachu, aby se to snad ve Stockholmu, nedej Bože, ještě na poslední chvíli nezvrátilo v náš prospěch, spěchali s potvrzením viny České republiky. A tak honem honem a ještě k tomu s obrovským mediálním humbukem ocejchovali domácí viníky.

Postup Špidlovy koalice je jak vystřižený ze Švejka. Tam se dobrý voják rovněž podivuje, proč by se napřed měl číst druhý díl knížky. Sněmovna také nejdříve Radu odvolala a teprve poté k arbitráži zřídila vyšetřovací komisi.