Blíží se konec roku, čas nejrůznějších anket a bilancí. Připomeňme si proto – bez nároku na úplnost – výčet mediálních aktivit předsedy vlády Jiřího Paroubka. Zajímavou vypovídací hodnotu má sám o sobě.

1) Grafomanství jako náplň práce. Je až k nevíře, ke kolika věcem cítí předseda vlády potřebu se vyjadřovat. Svými články, polemikami a reakcemi, jejichž zveřejnění si často doslova vynucuje, zaplňuje tiskoviny všeho druhu. Člověka maně napadá otázka, zda právě tohle má být náplň práce prvního úředníka v zemi.

2) Spory s médii. Paroubek přesně ví, co a jak by média měla publikovat, hlavně o něm a ČSSD. Paroubek ovšem média nejen kritizuje, ale vede s nimi i spory. Naposledy se soudil s nástupcem Večerníku Praha, bulvárními novinami Šíp. V první instanci uspěl. Noviny se mají manželům Paroubkovým omluvit. Soudce bude asi podobný výlupek jako premiér. Že by k celé kauze vůbec nedošlo, kdyby dotyčná nevypadala jako hastroš, ho zřejmě nenapadá. A propos – a z koho jiného než z politiků si mají média ve svobodné zemi dělat legraci? Nebo už nejsme svobodná země?

3) Zákaz použití skryté kamery. Za Paroubka došlo ke změně trestního zákona, použití skryté kamery je nyní  trestné. Můžeme to brát jako Paroubkův svérázný příspěvek do boje s korupcí. Zvláště když právě sociálně demokratická vláda je jejím nepřekonatelným semeništěm. 

4) Chystaná změna tiskového zákona. 80 procent medií je prý proti ČSSD, tvrdí Paroubek. A jedním dechem dodává, že hodlá změnit tiskový zákon. Asi aby média „kultivoval“ k přátelštějšímu postoji vůči sobě samému.

5) Brandejs do Rady ČT. Byla to právě ČSSD, kdo se v minulosti zaklínal odpolitizováním mediálních rad. Jak takové odpolitizování – a la ČSSD – vypadá v praxi předvedl i Paroubek. Do Rady České televize si prosadil svého poradce a zároveň funkcionáře ČSSD na Praze 3 Jana Brandejse.

6) Poradenský mediální tým. Na svoji mediální hyperaktivitu Paroubek potřebuje poradce a podržtašky. Nic proti tomu. Za zaznamenání ovšem stojí, že mezi nimi je i pražský zastupitel Michal Hvížďala, zvolený za US-DEU. Zkrátka – hoši z magistrátu, co spolu mluví.

7) Paroubkova Prima. Televize Prima udělala s Paroubekm pragmatický obchod. Za své „očištění“ od regionálních televizí, nabídla Paroubkovi podporu. Má to ovšem jeden háček. Legislativní zvýhodnění jedné velké televize prostřednictvím digitální novely zákona o vysílání, tak jak je s Paroubkovým vědomím připravil poslanec ČSSD Ladislav Skopal, těžce poškozuje televize malé.

8) Instalace Jandáka. Existuje jeden jediný důvod, proč by právě herec Vítězslav Jandák měl být ministrem kultury? Kvalifikuje ho k tomu snad nějaká předchozí závratná politická kariéra? Či snad je to zcela výjimečná postava naší kulturní scény? Nikoli. Paroubek do Nostického paláce instaloval lidového herce, aby pro prostý lid sehrál roli starostlivého, dobrotivého ministra. Nebo snad kandidáta ČSSD v jižních Čechách? Součástí spektáklu byla rovněž reality show s názvem samozvaní zástupci kulturní obce se klanějí monarchovi. Blahosklonný monarcha návrhy několika partiček kejklířů vyslechl, slíbil, že o nich bude přemýšlet, a pak si to stejně udělal po svém.

9) Instalace Ratha. Rovněž vyzdvižení Davida Ratha do křesla ministra zdravotnictví je především mediální počin. Zatímco Jandák byl obsazen do role klaďase, Rathovi je určena role zlého muže. Vždyť to také vyžaduje nezměrnou dávku mediální demagogie vytvořit zdání, že za čtrnáctimiliardovou díru ve zdravotnictví může po osmi letech sociálně demokratické vlády ODS. To vyžaduje podvodníka vskutku mezinárodního formátu. A Rath se snaží, seč mu síly stačí. Žumpa, do které tento Paroubkův poskok pro špinavou práci politickou scénu strhává, je ovšem trochu moc i na české poměry, kde jsme zvyklí na ledacos.

10) Zbití technařů. Jakým způsobem se vytváří mediální obraz rozhodného vůdce, pocítili na svých zádech, nikoli však obrazně, nýbrž doslova, účastníci technopárty CzechTech. Paroubek policii předem vyzval k razantnímu zásahu. Bylo mu vyhověno.

11) Estráda s Krampolem. Paroubkův úspěch stojí a padá s tím, kolik se mu podaří oslovit prostoduchých voličů. Právě jim je určena pivní lechtivá estráda čtvrté cenové skupiny, se kterou se v předvolebním období chystá objet český venkov. Mámo, podívej, vždyť ten Paroubek má i usměvavou a laskavou tvář!

12) Žonglování s výzkumy veřejného mínění. Známý bonmot Winstona Churchila říká: Jediné průzkumy veřejného mínění, kterým důvěřuji, jsou ty, které jsem sám falšoval. A Paroubek je učenlivým žákem. Když náhodou v nějaké anketě neboduje, okamžitě přispěchá s vlastním průzkumem. Třeba když s Topolánkem prohrál v telefonické anketě během Sedmičky.

Co říci závěrem? Jiří Paroubek zcela správně pochopil, že žijeme v mediálním věku, kdy o politickém úspěchu nerozhodují samotné činy, nýbrž jejich mediální obraz. A jelikož obsahem Parobkovy politiky je sám Paroubek, prakticky veškerá činnost předsedy vlády a jeho úřadu slouží vytváření Paroubkova obrazu coby rozhodného vůdce. Co naplat – prostoduché voliče to oslovuje. Pro ČSSD, komunisty a Marťany je to požehnání, pro Českou republiku katastrofa.

13. 12. 2005