Myslíte, že nějaká budova může jmenovat svého náměstka? Připadá vám to jako zjevný nesmysl? Pokud ano, pak se dost lišíte od našich novinářů včetně těch z veřejnoprávní České televize. U prvního náměstka ministra zdravotnictví Davida Ratha totiž z nějakého důvodu opakovaně uvádějí, že je prvním náměstkem ministerstva zdravotnictví. Jako by ten, koho ve skutečnosti jako náměstek, to jest zástupce, zastupuje, vůbec neexistoval. Přitom ministerstvo zdravotnictví svého ministra má – je jím toho času místopředseda vlády a rovněž ministr socialistické práce a asociálních věcí Zdeněk Škromach, kterého do této funkce na návrh předsedy vlády Jiřího Paroubka jmenoval prezident Václav Klaus –, takže žádný důvod, proč Rathovu funkci prvního náměstka ministra nazývat nějak jinak, než bývá obvykle nazývána, neexistuje.

Pokud ovšem tím důvodem není, že tito novináři – buď vědomě, nebo z hlouposti – hrají Paroubkovu hru, že Rath, ač ministrem není, ministrem vlastně je, pročež je existence skutečného ministra jaksi smlčována. Že takovou hru hrají Paroubek s Rathem, lze ještě chápat, proč ji ovšem podle jejich not hrají také zmiňovaní novináři už nikoli.

Okolo Rathova jmenování/nejmenování se vůbec dějí veselé věci, zvláště v posledních hodinách. Jen první náměstek „baráku zdravotnictví“ Rath oznámil, že je připraven rezignovat na funkci prezidenta České lékařské komory, kterážto mu brání ve jmenování ministrem, ozval se i povedený předseda vlády Paroubek. Nikolivěk však s prohlášením, že tento vstřícný krok, jenž umožní jmenovat jeho oblíbeného, leč drzého milce do vysněné funkce, vítá. Paroubek oznámil, že prezidenta požádá, aby ho (nikoli ovšem Ratha, nýbrž jeho samého, tedy Paroubka) jmenoval ministrem zdravotnictví. Prý aby prezidenta popohnal, aby jmenoval Ratha. Nedosti však na tom. Nesešel ještě den se dnem a Paroubek už si to zase rozmyslel, prý ať Klaus jmenuje Ratha. Pal – nepal, pal – nepal! Také vám to připadá dokonale postavené na hlavu? Našim novinářům zřejmě ne. Žádný adekvátní komentář, že předseda vlády České republiky se zřejmě už definitivně pomátl, jsem alespoň nikde nezaregistroval.

Co dodat? Snad si jenom spolu s Miroslavem Mackem povzdechnout: „A defenestrace stále v nedohlednu!“  Vítejte v Kocourkově, totiž – pardon – v Paroubkově!

1. 11. 2005