Není nad to, když se na někoho můžete spolehnout. Třeba na parťáka při výpravě do hor, když jste na jednom laně.

Den před policejní pendrekyádou u Tachova dal předseda vlády Jiří Paroubek ministru vnitra Františku Bublanovi pokyn, aby policie postupovala co nejrázněji. O den později říkal, že je na dovolené v Rakousku, takže se nemůže vyjadřovat ke konkrétní situaci. Další den už se pro jistotu omlouval za policejní excesy.

Za svého ministra vnitra se Paroubek nejdříve postavil, aby posléze den po dni začal postupně couvat. Nyní jsme ve fázi, že Bublan prý podcenil politický rozměr zásahu. Měl se předtím poradit s politickými stranami. Odtud je k odvolání jen krůček. Koneckonců je zvykem nabídnout cizí hlavu místo vlastní.

Policisty Paroubek nejprve chválil a stál za nimi. Týden po akci již bez mrknutí oka řadové pěšáky, kteří mu vyhověli a zasáhli opravdu „rázně“, odepisuje. V interview pro rádio BBC se o jejich počínání vyjádřil: „To bylo naprosto brutální, hloupé, stupidní a je potřeba ty lidi potrestat.“

Lézt na jednom laně s Jiřím Paroubkem přináší ještě jedno nebezpečí. Pokud se budete nacházet pod ním, hrozí, že na vás z premiérského pozadí vypadne sedmadvacet starostů a místostarostů z Tachovska. Jejich setkání s předsedou vlády na dvoře Kramářovy vily u příležitosti předání petice na podporu policejního bití nejvíce připomínalo hold zástupců místních sovětů prezidentu Lukašenkovi.

Nadšení z Paroubka musejí být zvláště poslanci ČSSD. O obsazení postu ministra kultury se neradí s nimi, nýbrž s Břetislavem Rychlíkem a spol., tedy s kulturními lobbisty za své vlastní ekonomické zájmy. Paroubek nehledá mezi sociálně demokratickými politiky. Jedním jeho kandidátem je profesionální píárista bez politických zkušeností, druhým herec ryze pravicového přesvědčení. Dá se očekávat, že o ministru dopravy se Paroubek příště poradí s mašinfýry a tiráky.

Peripetie politického populismu plastického premiéra Paroubka pokračují.

10. 8. 2005