Občas se to povede, že ze sebe novinář udělá šaška. Ale udělat ze sebe kašpara vpravdě dokonalého, to chce skutečně talent pro místo a čas. Pavlu Vernerovi se to v Právu povedlo. Napsat vpředvečer největšího policejního masakru od dob sametové revoluce oslavnou ódu na předsedu vlády Paroubka a jeho postup vůči účastníkům technopárty CzechTek a nazvat ji Bez chyby (Právo 31. 7. 2005), to si fakt žádá nadstandardní dávku slizkosti a vlezdoprdelismu.

Pokud chce Vernerův domovský deník v tomto duchu pokračovat, měl by majitel uvažovat, zda se nevrátit ke starému osvědčenému názvu Rudé právo. Však také to, co Verner vychvaluje, se odehrálo podle rudého práva. Nějaká ta stovka raněných, jeden mrtvý. Jako reakce pak série protivládních demonstrací v Praze a Brně. Vytočená mládež i její rodiče. Kritika od prezidenta, opozice i části vládních kolegů. Klobouk dolů, pane Vernere, není nad to umět si správný text správně načasovat.

Přál bych panu Vernerovi a všem podobným, aby je potkalo něco podobného, jako ty děti a mládež u Mlýnce. Třeba až si pan Verner dá s přáteli na louce pár skleniček vína a trochu hlučně si u toho zazpívají a někdo z nich pak třeba sousedům maličko pošlape trávník. Doufám, že přivolaná policie mezi ně hodí pár dělobuchů a trochu je pokropí ze stříkaček. Pokud by někdo chtěl rychle ustoupit autem, neškodil by nějaký ten slzný granát do vozu. Ale hlavně by „muži zákona“ měli pana Vernera pořádně přetáhnout pendrekem přes hlavu. Třeba se mu pak v té jeho budce služebného paroubkovského agitátora alespoň trošičku rozsvítí.

1. 8. 2005