21 Lid a jeho političtí miláčci
Plnou ParouBack |
Politikovi se nemůže stát nic horšího, než že ho veřejnost zahrne svojí přízní.
Prvním polistopadovým žebříčků popularity politiků kraloval Vladimír Dlouhý. Do Čalfovy vlády nastupoval ještě jako člen KSČ, to mu však nijak nebránilo, aby už o pár měsíců později místopředsedoval pravicové ODA. Jeho největší předností bylo, že se téměř nikdy nevyjadřoval k čemukoli kontroverznímu, zato však nechyběl nikde, kde byly televizní kamery. Vděčná veřejnost to záhy naprosto neomylně ocenila. Zapomněla ovšem stejně rychle.
Brzy po Listopadu také začala stoupat hvězda Petry Buzkové. Nechci připomínat, co ve své knížce napsal Miloš Zeman, že prý o ní říkal Vladimír Špidla, který si ji ovšem navzdory tomu (či právě proto?) vzal do vlády. Podstatnější je, že na české politické scéně neexistuje druhý politik/politička, u které(ho) existuje tak diametrální rozdíl mezi realitou (nafrněný nabob) a jeho/jejím pozitivním mediálním obrazem. V případě Buzkové to veřejnost polykala i s navijákem dlouhé roky. I tohle však nějak přestává fungovat. Všechno zkrátka vyretušovat nejde.
Nezapomenutelný byl nástup Václava Fischera. Coby čerstvý senátor ještě nestačil ani zjistit, kde má Valdštejnský palác kliku a prostí rodáci už ho uctívali jako nejužitečnějšího politika v zemi. Za celou dobu svého senátorování pak neudělal prakticky vůbec nic, za což ho lid neskonale miloval. Pak pan senátor/cestovka zkrachoval a vstup do politiky označil za svůj největší životní omyl.
Miláčkem mas také býval perspektivní mladý muž s upřímným úsměvem chlapce – Stanislav Gross. Jak ten uměl krasořečnit! (Ve skutečnosti plkat.) A kolik lidí mu to zobalo z ruky! Jó, náš Standa! Až do premiérského křesla se za potlesku davů ten šikovný chlapec prointrikoval. Pak stačilo pár týdnů, Šárina a její kámoška Libuše a z miláčka národa je vysmívaná politická mrtvola.
To Pavel Dostál byl jiný případ. Aby se stal nejpopulárnějším politikem, musel umřít. Takřka v přímém přenosu. To lidi milují nejvíc.
Vypadá to nadějně. Do výšin lásky slepého lidu nyní raketově stoupá Jiří Paroubek.
29. 7. 2005