Plnou ParouBack

Nu, to je mi tedy novinka! Oficiální stanovisko České republiky prý je, že jsme pro evropskou ústavu. A já hlupák si přitom myslel, že referendum, zda evropskou ústavu chceme, anebo nechceme, teprve bude. Nějak mi uniká – pomineme-li fakt, jak to dopadlo ve sladké Francii –, proč se potom vůbec máme namáhat k referendovým urnám.

Trochu to připomíná tu anekdotu o úplně prvních svobodných volbách. To Pánbůh přivedl Adamovi Evu a povídá: „Adame, vyber si manželku!“

Namísto, aby si vláda počkala na hlas lidu, dozvídáme se – a neříká to nikdo menší než předseda vlády Paroubek –, že prezident republiky, propagující ne evropské ústavě, prý musí všude říkat nikoli to, co si myslí on sám, ale co si o evropské ústavě myslí vláda. Jinak ho prý do zahraničí nepustí.

A vláda si myslí to, co tři strany, ze kterých se skládá. Za jak velkou část veřejnosti přitom vládní strany nyní hovoří, vypovídají aktuální volební preference: sociální demokraté oscilují nad, lidovci pod deseti procenty, unionisté nad nulou.

Že prý je za zahraniční politiku odpovědná vláda a ne prezident. Ale i kdyby to takhle bylo, jako že není, přijetí či nepřijetí evropské ústavy je přece především domácí politika a ne zahraniční. A navíc:  prezident – přesně tak, jak to předepisuje naše Ústava – po svém zvolení složil slib, ve kterém se mimo jiné říká, že svůj úřad bude zastávat „podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“.

Když to domyslíme do konce, pak předseda vlády po prezidentovi chce, aby říkal věci, kterým nevěří a které jsou v rozporu s jeho vědomím a svědomím. Jinými slovy: premiér vyzývá hlavu státu, aby jednala protiústavně. A nádavkem vyhrožuje „domácím vězením“.

Tohle má být ta Evropa budoucnosti?

30. 5. 2005