Kdoví který mediální nápověda to našim socdemáckým komsomolcům rádoby blairovského střihu nakukal, že jsou vlastně šampióni? Každopádně se toho chytli jak slepice flusu a vytrubují to o sobě do světa ostošest. Zvláště srandovní je to u některých z nich.

Srandovním šampiónem číslo jedna je Standa „v tuto chvíli“ Gross, mistr republiky v podrazáctví. Potrhnul Zemana, pak sejmul Špidlu, přičemž jen tak mimochodem vypekl Teličku. Vyniká rovněž v jiných disciplínách, jako je pořizování bytu či vypůjčování peněz. Do jeho servisního týmu patří strýček Vik či přítel Rod. Rád také hraje Mlýn. Mecenášem jeho sportovních úspěchů je známá podnikatelka z Nuslí.

Šampiónem číslo dvě je strážce státního pokladu Slávek Sobotka. Srandovní je, že svoji šampiónskou výjimečnost objevil přesně v okamžiku, kdy sekyra jím spravovaných státních financí se zaťala po rysku astronomického jednoho bilionu korun. No vida, jaký to šikovný chlapík povýšil na stranickou dvojku!

Řady mládežnických šampiónů rozšiřuje také jeden jinoch již postarší, přeborník v politické turistice a převlékání politických dresů, toho času předseda poslaneckého klubu ČSSD Míša Kraus. Je to opravdu srandovní, když (modrou) diktaturou straší právě tenhle veterán politických šaten všech režimů a ještě k tomu přesně v okamžiku, kdy poprvé v naší novodobé historii máme vládu, která stojí a padá s tím, kam v imperátorském gestu otočí palec komunisté.

Latiníci říkají: Panem et circenses! Dnes se hodí spíše zvolat: Okoralý chléb, vypečené hry!

Tak mě napadá: Čeho že je to vlastně zkratka ČSSD? Česká strana sociálně demokratická? Opravdu? Nepostarali se tihle šampióni o to, že si vtipálci za písmenka ČSSD dosadí spíše Česká srandovní sociální demokracie? A neměli by s tím ti z řad sociálních demokratů, kteří nechtějí být za šašky – pardon, za šampióny tohoto typu –, něco udělat?

5. 4. 2005