Plnou ParouBack

Kdyby byl Stanislav Gross obyčejným ministrem, neexistuje síla, která by ho po všech těch kotrmelcích s majetkem jeho rodiny udržela ve funkci. Problém je v tom, že Gross není obyčejným ministrem, nýbrž předsedou vlády a nejde ho vyměnit kus za kus jako ministra. Jeho odchod znamená pád celého kabinetu a nutnost sestavení vlády nové. Osobní problém jednoho člověka se tak mění v problém ústavní. Tohle konstatování není nic nového. 

Skoro bych se vsadil, že obyčejnému občanovi je to ale jedno. Jeho kritéria jsou přesně opačná. Na svého předsedu vlády oprávněně klade ještě vyšší nároky než na řadového ministra. Ústavní krize, neústavní krize. Do jeho představy premiér, který jednou nohou stojí v bytě úvěrovaném strýcem Vikem, přítelem Rodem od kraviček či paličem směnek Simkaničem a druhou nohou  v bordelu (doslova), příliš nezapadá. Tohle je zkrátka i na českého občana, zvyklého na ledacos, příliš.

Sociálních demokraté se ale rozhodli nevidět, neslyšet a kolem Stanislava Grosse se prý semkli. Alespoň takhle se to píše v novinách. Skoro se mi tomu nechce věřit. Proč? Protože si nemyslím, že v ČSSD je patnáct tisíc slepců. Kladu si tedy otázku, kteří sociální demokraté se to kolem Stanislava Grosse vlastně semkli. Ti obyčejní řadoví členové, kteří v hospodě u piva raději klopí zrak, když Standa a Šárina přijdou na přetřes? Nebo spíše ti, kteří by se museli pakovat s Grossem? Ti, kteří by přišli o své prebendy? Ti, kteří by v případě předčasných voleb pozbyli poslanecký mandát a s vysokou pravděpodobností by si na něj dlouho dlouho znovu nesáhli?

Nechme tohle přemítání o semknutosti přátel růže samotným sociálním demokratům. Na jednu věc by však neměli zapomínat jedni ani druzí. Značka ČSSD se v očích voličů začíná pomalu měnit na GroSSD. Je v tom dost podstatný rozdíl. Lidé ho vidí. Vidí ho i sociální demokraté? Vypadá to, že s výjimkou Miloše Zemana asi ne. Co je větší hodnota? ČSSD, nebo Gross? Že by v tom semknutém houfu byla až taková tma?

3. 3. 2005