Říká se, že když dva dělají totéž, není to totéž. A v případě zpěvu našich hvězd na předvolebních akcích politických stran to platí dvojnásob. V souvislosti s ODS bývá nejčastěji zmiňována Lucie Bílá. Jenže Bílá, stejně jako ostatní superhvězdy, co kdy Václavu Klausovi či ODS zpívali na mítincích, ať už šlo o Waldemara Matušku, Petra Jandu či kohokoli jiného, to vždy dělali ze svého přesvědčení a hlavě zadarmo.

Z úplně jiného soudku jsou bombastické předvolební koncerty ČSSD. Františkem Janečkem dodaní umělci – a především Janeček sám – si to nechávají setsakra dobře zaplatit. Taková Helena Vondráčková, pokud vycházíme ze známých ceníků vystoupení a z jejích vlastních slov, že žádnou slevu neposkytla, jenom na letošní sérii půl druhé desítky koncertů inkasuje asi tři miliony korun. Sečteme-li, kolik ČSSD nasypala do Janečkova pytle agitační lidové zábavy v roce 2002 a 2004 a přidáme-li ještě předpokládané výdaje za obdobné veselice v roce 2006, na které se „přátelé růže“ teprve mohou těšit, dojdeme k částce pohybující se mezi 50 a 100 miliony korun.

Vzniká tak zajímavý paradox. Voliče ze sociálně spíše slabších vrstev nahánějí do smrtící náruče sociální demokracie právě ti umělci, kteří sami patří mezi ty spíše „lépe situované“. Ale kdyby jen to. Nabízí se ještě drastičtější srovnání. Některé z těchto hvězd za několikaminutové vystoupení inkasují od ČSSD honorář, který je vyšší než celoroční výdělek typického sociálně demokratického voliče.

Pokud k tomu ještě přičteme fakt, že za všech okolností a režimů šikovný František Janeček umí dovedným způsobem spojit tento předvolební cirkus s propagací svých jiných hudebně producentských aktivit, třeba muzikálových, které mu ovšem sponzorují i firmy se státní účastí, vzniká zajímavý propletenec. Státní firmy nepřímo podporují ČSSD a ČSSD přímo podporuje Grossova osobního přítele Janečka. Grossova manželka přihrává státní sponzory Janečkovi a Janeček na oplátku nadhání sociálním demokratům voliče. Možná by se nad tím vším dalo i mávnout rukou – koneckonců kšeft je kšeft a každý je svého štěstí strůjcem –, kdyby ...

Kdyby ovšem právě ta letošní kampaň neprobíhala za poněkud nestandardních okolností. Kriminalizací politických protivníků, kauzou Kořistka, teatrálním zatýkáním s přelety helikoptérou a řinčením vazebních mříží, ale především fízlováním na bankovních účtech a šmírováním telefonických hovorů šéfa opozice Mirka Topolánka jsme pod Grossovým vedením definitivně vstoupili do lůna policejního státu. Představa, že by si podobné zneužití policejních orgánů pro předvolební politický boj dovolil kupříkladu prezident Bush vůči svému vyzývateli Kerrymu, je dokonale absurdní. Byl by mrtvý muž. Právě tak absurdní je, že by mu k tomu ještě někdo zpíval.

Helena Vondráčková se proto hluboce mýlí, když o své účasti na volebních koncertech ČSSD tvrdí, že jí jde pouze o politickou stabilitu a že to chápe jako svůj příspěvek, aby nebyly předčasné volby. Žádné předčasné volby totiž nejsou na pořadu dne. Naopak – blíží se řádné krajské a senátní volby a Vondráčková před nimi svým zpěvem podporuje politickou stranu, která ke škodě nás všech a celé země překročila meze standardní politické soutěže.

Ve zkratce to lze shrnout i takhle: Vondráčková, Gott a Bohdalová podporují policejní stát. Volič, který ještě nepoztrácel veškerou soudnost, si klade otázku, zda jim ty peníze za tu neodpustitelnou morální vinu opravdu stojí.

16. 10. 2004