Plnou ParouBack

Sociální demokracie vládne v České republice už více než šest let. Je to šest let podvodů.

Podvodník č. 1 je Miloš Zeman. Lživou rétorikou o spálené zemi pobláznil tu část voličů, kteří rádi podléhají iluzi, že jejich osobní úspěch za ně zařídí někdo jiný. Nezařídil a nezařídí. Právě Zeman, který proslul Bambergem a kufříkem plným „tajných“ bezobsažných papírů, také poprvé vypustil z úst falešné obvinění o policejním státu. (Ano, o policejním státu, nikoli o náběhu na policejní stát, jak se později raději mírnil. Česká televize to má zaznamenáno v dokumentu o Zemáku. Nikdy to však znovu nepoužila. Kdoví, proč?) Zemanova akce „čisté ruce“ v očích obyčejných lidí na dlouhá léta fatálním způsobem a naprosto neodůvodněně zdiskreditovala celý podnikatelský stav, aby v ní nakonec uvízl prakticky pouze jeho vlastní ministr financí. Tradiční rozhazovačnost socialistů v Zemanově éře ještě jakž takž držela na uzdě opoziční smlouva. K jeho dobru lze přičíst, že alespoň ctil gentlemanské dohody.

Podvodník č. 2 je Vladimír Špidla. Těsně před volbami v roce 2002 se začal tvářit, že on, který po čtyři roky jako první místopředseda vlády a posléze i předseda ČSSD z opoziční smlouvy profitoval, s ní vlastně nemá vůbec nic společného. Před volbami všem nasliboval všechno, po volbách nesplnil skoro nic. Jeho výrok, že zdroje tu jsou, vejde do historie. Koneckonců, Špidla si své zdroje našel. Bohužel, v peněženkách občanů, především těch, co mu nejvíce věřili. Bezuzdné drancování státní pokladny spojené s největším deficitem v dějinách země nazval reformou veřejných financí. Proslul též pročítáním svodek tajných služeb a odposlechů svých politických konkurentů. 

Podvodník č. 3 je Stanislav Gross. Svého předchůdce odstranil stranickým pučem, který nemá obdoby. Na stranickém ústředním výboru si nechal odhlasovat, že stojedničková koaliční vláda s KDU-ČSL a US-DEU nemá podporu, a když zaujmul Špidlovo místo, slepuje vládu na stejném půdorysu. Pokud má v sobě Vladimír Špidla alespoň kousíček sebeúcty, nikdy nemůže pro Grossovu stojedničku zvednout ruku. Za Grossovy éry na vnitru vzrostl počet odposlechů jako v žádné jiné civilizované demokratické zemi. Nepohodlný účastník předem rozhodnutého výběrového řízení může skončit v klepetech. Není náhodou, že lidová tvořivost si pro fungování policie na tento způsob našla svoje pojmenování: grosstapo. Pokud sociální demokraté chtějí mít ve svém čele holobradého mladíka, který normální život viděl v dospělosti pouze z oken parlamentu, je to jejich věc. Pokud ale má být pouze z jejich vůle (neboť žádné volby nevyhrál) tento technolog moci a kmotr klientelismu, jehož názory na zásadní otázky správy země, natož její zahraniční politiky ještě nikdo nikdy neslyšel, premiérem všech občanů, pak nás ostatní potěš Pámbu.

Bylo by chybou v těchto souvislostech nevzpomenout ještě jednoho člověka. Byl to prezident Václav Havel, kdo před volbami v roce 1996 vystavil Zemanovu spolku čekatelů na moc, z podstatné části poslepovanému z převlečených komunistů nejrůznějších odstínů, průkaz totalitní bezinfekčnosti. Byl to Václav Havel, kdo po krachu jím hýčkané čtyřkoalice v roce 2002 na sklonku své prezidentské kariéry vsadil na Vladimíra Špidlu. Duchovní otcem stojedničky je bývalý prezident. Nyní tedy může spolu s námi pozorovat, jak podvodné dílo svých socialistických předchůdců rozvíjí Stanislav Gross.

13. 7. 2004