Předseda Rady Českého rozhlasu Jiří Florian ztrácí glanc. Z neznámých důvodů se obhajuje z věcí, ze kterých ho nikdo neviní. O přimykání k ODS nebo ČSSD, stejně jako o řízení nějakou politickou stranou mluví pouze on, já jsem o tom nenapsal ani slovo. Proč tak Florian činí, ví jen on sám.

Já jsem napsal pouze to, že pan předseda Florian ignoruje elementární logiku. Jestliže někdo –  v tomto případě Richard Medek – zvítězí ve výběrovém řízení na generálního ředitele s určitým projektem, má právo tento projekt realizovat. To platí v únoru stejně, jako to platilo loni v říjnu. Všechno ostatní jsou jen výmluvy.

Neoddiskutovatelným faktem proto zůstává, že (také) hlasem předsedy Floriana bylo Medkovi znemožněno vítězný projekt realizovat. Co to má společného s tím, že Jiřímu Florianovi končí v radě funkční období a že by rád byl zvolen znovu, a jak to souvisí s nadbíháním ČSSD, ví také nejlépe on sám. Problém je v tom, že stejně dobře to vědí i jiní. Já to jen napsal.

Staré pořekadlo říká: Nezlob se na zrcadlo, když máš křivou hubu!

14. 2. 2010