Články - 2010 |
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání uložila na svém posledním zasedání pokutu České televizi za to, jakým způsobem informovala, přesněji spíše neinformovala, o výsledcích arbitráže mezi Českou republikou a společností EMV ve věci televize TV3. Správní řízení s Českou televizí vedla RRTV na základě mé stížnosti (celý text ZDE). Dovolím si připomenout, co jsem radě napsal:
Na tiskové konferenci (ke zhlédnutí ZDE), kterou jsem spolu se zástupcem Ministerstva financí v souvislosti s vítězstvím České republiky v mezinárodní arbitráži ve věci televize TV3 14. 7. 2009 uspořádal, Česká televize se svým štábem natáčela. Nic ovšem neodvysílala. Ani ve zpravodajství, ani v žádném ze specializovaných pořadů. Proč se český divák nesmí dozvědět o okolnostech úspěchu České republiky? Proč se divák nesmí dozvědět, že členové RRTV postupovali podle zákona a že hájili zájem České republiky? Proč se nesmí dozvědět, že to byly naopak jiné osoby a instituce, které pozici České republiky komplikovaly a poškozovaly? Proč má divákovi zůstat utajeno, že úspěch v této arbitráži znamená zásadní průlom v dosud spíše neúspěšné mezinárodně-arbitrážní praxi státu a obrat v jeho přístupu k některým arbitrážním zlatokopům, považujícím ČR za jakýsi zaslíbený „arbitrážní Klondike“? Nebo to snad ČT nepustila na obrazovku proto, že to jsou nezajímavé informace?
Na tiskové konferenci zazněly znepokojivé informace o podivné roli, kterou v kauze TV3 sehráli někteří členové Legislativní rady vlády ČR na čele s tehdejším místopředsedou vlády Pavlem Rychetským (ČSSD). Očekával bych, že televize veřejné služby tyto informace prověří, prošetří a dotyčným položí (třeba i velmi nepříjemné) otázky. Česká televize ovšem neudělala nic.
Obává se snad někdo v ČT, že investigací a analýzou celé kauzy by se mohla rekriminovat zajímavá vlastnická a funkční provázanost některých osob se společnostmi TV3 a EMV, konkrétně třeba Karla Schwarzenberga, Jana Kalvody, Zdeňka Bakaly, Jana Dobrovského či Dany Bérové? Či neuvěřitelné výroky některých politiků, kupříkladu třeba Vlasty Parkanové a Hany Marvanové, jež v arbitráži naprosto zásadním způsobem poškozovaly pozici České republiky? Nebo že kauza TV3 byla – jak vidno – další falešnou záminkou k odvolání RRTV v roce 2003? A že na likvidaci tehdejší RRTV zřejmě měl někdo svůj ekonomický a politický zájem? Nebo že vypluje na povrch, že stejně jako Česká republika vyhrála arbitráž ve věci TV3, mohla vyhrát i arbitráž okolo Novy? A konečně – nesouvisí dnešní nezájem ČT o věc s obavou, že dnešní důkladná analýza by Českou televizi usvědčila z její vlastní špatné práce a nežádoucího aktivismu v minulosti?
Omlouvám se, ale ono to opravdu vypadá, že veřejnoprávní Česká televize některé osoby a jejich poklesky kryje. Je to o to více znepokojující, že kupříkladu Pavel Rychetský je v současnosti předsedou Ústavního soudu ČR. Nebo je to snad normální – a proto pro veřejnoprávní televizi nezajímavé –, že se místopředseda vlády Rychetský ve zjevné spolupráci s protistranou (společností EMV), ba přímo na její objednávku, spolupodílel na distribuci problematických právních posudků, které v jednání se společností EMV podrážely nohy jiným státním orgánům, konkrétně Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, což ve svém důsledku (v případě neúspěchu v mezinárodní arbitráži se společností EMV) mohlo způsobit škodu až 2 miliardy korun?
Je to podivná věc. Na jedné straně si novináři (i ti z České televize) stěžují na „náhubkový“ zákon, na straně druhé – a tento konkrétní případ to dokládá – si náhubek dobrovolně nasazují sami. Proč? Co je k tomu vede? Přitom jedním ze základních atributů médií veřejné služby – a právě proto si diváci veřejnou televizi přece platí – by mělo být zpravodajství a publicistika ve stylu „padni, komu padni“.
Tolik rekapitulace mé stížnosti, na základě které Rada pro vysílání vedla s Českou televizí správní řízení a udělila jí pokutu. K obdobnému závěru nedávno dospěla také jiná rada, Rada České televize. Předseda rady mi napsal:
K Vaší stížnosti týkající se informování ČT ve sporech ve věci TV Nova a následně prohrané arbitráže je rada toho názoru, že se jedná o oprávněnou stížnost. Rada proto doporučí generálnímu řediteli, aby se zmíněným tématem Česká televize zabývala podrobněji a důkladněji, aby nemohly vznikat žádné pochybnosti o objektivitě a vyváženosti. Rada ČT žádá generálního ředitele, aby ji informoval o způsobu, jakým bude tato záležitost ve vysílání objasněna.
Tož tak! Už se na to objasnění, proč ČT neplní funkci, pro kterou si ji platíme, moc těším. Můžete se těšit se mnou.
20. 5. 2010