Tak prý tu proběhla kroužkovací revoluce, jež změnila politické klima v zemi. Opakovaně o tom píší slovutní komentátoři, tvrdí to různí politologové, pochvalují si to i další lidé, nedávno v MF Dnes třeba také Pavel Kohout, ten spisovatel, nikoli ekonom. Opravdu? Revoluce? A ještě k tomu kroužkovací? Ale vůbec ne! Spíš platí jiná teze: Lidé chtějí být klamáni, a proto také klamáni jsou. Metoda? K příčinám jsou přiřazovány jiné důsledky a důsledkům falešné příčiny.

Říkají vám něco tahle jména: Jan Chvojka, Radim Jirout, Josef Novotný, Jan Farský, Jan Pajer, Martin Gregora? A co tahle jména: Ladislava Zelenková, Jiří Čepelka, Jaroslav Fiala, Hana Maierová, Zdeněk Lhota, Karel Tureček? Pořád nic? Pak vězte, že první skupina jmen jsou noví poslanci. Namátkou jsem vybral několik skokanů, kteří byli díky cimrmanovské akci „vyměňte politiky“ parašutováni do sněmovny z posledních míst. Druhá skupina jmen pak jsou ti z čela kandidátek, na jejichž úkor se tak stalo. Pokud by měla být pravdivá teze, že politické klima v zemi změnilo právě kroužkování, pak musí také platit, že to základní osvěžení přineslo právě nahrazení jedněch druhými. Jenže to je – jak vidno – zcela evidentní blbost. Jedni (širší veřejnosti) neznámí jen nahradili jiné neznámé.

Příčinou povolebního (v Topolánkově případě dokonce už předvolebního) pokosení politických lídrů také není kroužkování. Naopak. Kupříkladu takový Jiří Paroubek patří co do počtu preferenčních kroužků mezi největší přeborníky nedávných voleb. Změna politického klimatu v zemi je důsledkem jen a jen percentuálního skóre jednotlivých politických stran, jinými slovy: výsledku voleb. Prostě normální, zcela standardní věc.

Jedinou velkou rybou, jež doplatila na kroužkování, je Ivan Langer. Dost hubený výsledek na to, kolik do téhle zhovadilosti prof. Janouch, defenestrační hvězdičky showbyznysu a naše (spíše však jejich) veřejnoprávní televize nainvestovali. Ale i to je poťouchlý paradox, neboť voliči ODS „potrestali“ právě toho politika, který – coby architekt a šéf volební kampaně – má největší zásluhu na (relativním) volebním úspěchu již odepisované ODS, tedy strany, již se rozhodli volit. Politika je tvrdý ring. Chce-li strana dlouhodobě uspět, neobejde se bez těžkých vah. Že to občas bývají pěkní šíbři? Ano, bývají. Jenže Franta Poslední, papírová váha, vyvolenec kroužkujících, je politické straně v parlamentu – s prominutím – na prd. Proti obratným zkušeným starým harcovníkům typu Paroubka, Kalouska či Filipa si ani neškrtne. Tak to prostě je. A vždycky bude. Těžké váhy totiž bývají také extrémně pracovité. O Langerovi to platí stoprocentně. Jeho „vykroužkováním“ ODS v parlamentu nepochybně oslabila. A platí to i navzdory Langerově nevalné mediální pověsti, která by si ovšem také zasloužila poctivou analýzu. Za co si může sám? A co lze naopak přičíst na vrub nekorektním útokům na něho, jež Kmentovi a MF Dnes posloužily jako marketingový nástroj na propagaci prodeje jejich „mrázkovských“ produktů?

Skutečným důsledkem cimrmanovské akce „kroužkujte poslední čtyři“ je rozvrat vnitrostranické demokracie. Černého Petra dostaly nikoli stranické špičky, nýbrž pěšáci z druhého sledu, kteří kampaň odtáhli a zaplatili, leč nakonec zůstali za pitomce. Proč se napříště o cokoli snažit, proč dlouhodobě politicky pracovat, proč stupínek za stupínkem stoupat ve stranické hierarchii, proč usilovat o vítězství ve vnitrostranických primárkách, když o rozdělení poslaneckých mandátů nakonec stejně rozhoduje náhodná loterie cimrmanovského kroužkování? A to ještě jen v tom lepším případě. V tom horším rozhoduje množství peněz, která má kandidát k dispozici na individuální kampaň. To je ovšem obzvláště podařené, neboť právě kroužkování tak generuje ten typ poslanců, matadorů nejvíce provázaných s byznysem, proti kterému akce „vyměňte politiky“ nejvíce brojí. Ba dokonce vazbu poslanec – sponzor přímo programově podporuje a posiluje. 

Podle Ústavy je náš politický systém založen na soutěži politických stran. Standardní politické strany mají přímo do stanov vepsán úkol vyhledávat vhodné kandidáty. Při sestavování kandidátek zohledňují profesní, geografická, věková, politická a někde i genderová hlediska, výběr pak podléhá ještě několikastupňovému schvalování v systému vnitrostranických primárek. Akce „kroužkujte poslední čtyři“, respektive hloupě nastavená pravidla preferenčního hlasování, kdy pět hlasů kroužkujících ze sta voličů má větší váhu než zbývajících 95 nekroužkujících (tj. těch, kteří beze změny akceptují a volí kandidátku vzešlou z vnitrostranických primárek), celý tenhle systém zabíjí. „Volební“ a vnitrostranická demokracie se mají doplňovat, nikoli jedna druhou likvidovat.
 
Co takhle v rámci obrany standardní demokracie vyhlásit akci „vyměňte zpěváky“? Pěkná blbost, že? Jenže o nic větší než kampaně typu „defenestrace 2010“, „vyměňte politiky“ či „kroužkujte poslední čtyři“.

Ze všech těchto důvodů navrhuji prof. Janoucha na ocenění „hlupák roku“. Mějme se na pozoru, blíží se další volby a hvězdičky showbyznysu opět vykřikují hesla o defenestraci politiků. Skutečným důsledkem však není lepší politické klima (k tomu, jak vidno, stačí standardní mechanismy), nýbrž destrukce politických stran. Chápu ovšem, že milovníci nepolitické politiky nad tím hýkají blahem.

Ano, nepolitická politika a tradiční „havlovská“ zášť vůči klasickým politickým stranám, odtud opět fouká vítr! Nástrojem pak je mediální manipulace s příčinami a jejich důsledky.

A ještě osobní douška: Předpokládám, že „nejsilnějším“ argumentem nesouhlasících diskutérů opět bude, že Štěpánek nevydýchal své vlastní nezvolení. Ubezpečuji proto všechny, že Štěpánek je v naprosté pohodě, užívá si života, ba dokonce si dovoluje ten luxus, že stále ještě používá svoji vlastní hlavu.

12. 9. 2010