Stibrala vystřídá Majstr. Nikdo cizí zvenku nám do ČTK nebude strkat nos. Takhle to měli kluci rozpočítané. Ale vloudila se chybička. Rada ČTK v srpnu 2009 čtyřimi hlasy proti třem zvolila novým šéfem ČTK bývalého generálního ředitele Slovenské televize Radima Hrehu. Chybu bylo třeba napravit. A tak odstartovala jedna z nejodpornějších mediálních kampaní posledních let. Instalace pomazaného korunního prince se protáhla na dva roky. Napodruhé už rada vybrala „správně“. Každému, co jeho jest. Zaznamenejme pro historii hlavní aktéry tohoto donebevolajícího svinstva.

Dlouholetý generální ředitel ČTK Milan Stibral mohl odejít jako relativně úspěšný manažer. (I když poslední roky už to žádná velká sláva nebyla.) Namísto toho odchází jako legrační kašpar, který ani neumí sám sobě správě podat rezignaci, pročež – ač unaven a stár, jak sám původně tvrdil – musel vyvolenému Majstrovi zahřívat sesli ještě dva roky, aby na ni snad neusedl někdo nepovolaný.

Stibralova a ČTK dvorní advokátní kancelář Kříž & Bělina potvrdila své vysoké kvality. Její právní zdůvodnění, že čtverec je ve skutečnosti kulatý a ten, kdo rezignoval, ve skutečnosti zůstává ve funkci, neboť svoji rezignaci neoznámil sám sobě, vejde do análů. Zaznamenejme také, že toto právní stanovisko, jež si objednal Stibral a zaplatila ČTK, si cele osvojila Rada ČTK.

Hlavním nosičem lživé denunciační kampaně proti Radimu Hrehovi byl časopis Respekt. Šéfredaktor Erik Tabery to už navěky bude mít ve svém profesním životopise. Pod ono svinstvo se podepsala novinářka Silvia Lauder. Žádná slušná redakce by jí už nikdy neměla otevřít dveře. Že šlo o zákeřný faul, musela svým verdiktem stvrdit – ač nerada, neb Respekt na rozdíl od Hrehy patří do té „správné“ party – i Etická komise Syndikátu novinářů.

Další neslavnou kapitolu své historie si napsaly mediální odbory. Že Adam Komers je všehoschopný manipulátor, víme již od televizní krize. Nyní to víme i o předsedovi OS Media Jiřím Hubičkovi. Za pozornost stojí, že v denunciační kampani proti Radimu Hrehovi se ponejvíce angažovali Hubička z Českého rozhlasu a Komers z České televize, nikoli obyčejní odboráři přímo z ČTK. Že na Hrehovu obranu vystoupily odbory Slovenské televize, tedy lidé, kteří pod Hrehou na rozdíl od Hubičky či Komerse skutečně pracovali, nikoho nezajímalo.

Kapitola sama pro sebe je Rada ČTK. Má být kontrolním orgánem ČTK, ve skutečnosti ovšem funguje – a opakovaně to předvedla – jako převodová páka jejího generálního ředitele, tedy jako zbytný apendix.

Předsedkyně rady Pavla Valčáková je mimozemšťan. S důrazem na předponu „mimo“. Potvrdí to každý, kdo s ní v souvislosti s touto kauzou přišel do styku, ať už na půdě parlamentu, ODS či jinde. To, co kupříkladu předvedla na Stálé komisi pro sdělovací prostředky 1. října 2009, se opravdu ani ve sněmovně hned tak nevidí. A že tu toho k vidění bývá dost! Mimozemšťané by neměli stát na čele důležitých orgánů.

Členové rady Jiří Borik, Vladimír Cisár a Miroslava Moučková předvedli „ryzí“ charakter. To když popřeli sami sebe. Nejprve totiž hlasovali pro Radima Hrehu, aby posléze pod tlakem lživé denunciační kampaně obrátili a napříště už i svými hlasy posvětili všechna svinstva, jichž se Rada ČTK vůči Hrehovi  dopustila. Jediný z radních, který si zachoval tvář, byl Jan Bohdal. Když viděl marnost svého počínání, raději rezignoval.

Naprosto selhala Poslanecká sněmovna, stará i nová, které se Rada ČTK podle zákona odpovídá. Mnoho slov, žádný čin.

Za zaznamenání rovněž stojí, že organizovaná likvidační kampaň proti Radimu Hrehovi uvádí některé „renomované“ žurnalisty v nadšení. Kupříkladu Karla Hvížďalu či Michala Klímu. Hodně to vypovídá o nich samých, naší žurnalistice i samotné společnosti. Mediální mainstream na čele s Českou televizí o celé věci víceméně mlčí. Aby taky ne! Ještě by se veřejnost mohla dovědět, jak to v zákulisním mediálním „velíně“ chodí.

V březnu 2011 – to jest krátce před tím, než se někteří odeberou do zapomnění, neb jim skončí mandát – už všichni členové Rady ČTK, konkrétně Jiří Borik, Vladimír Cisár, Miroslava Moučková, Eleanore Rasmussenová, Ondřej Šefčík a Pavla Valčáková, hlasovali „správně“. A tak předem vyvolený korunní princ Jiří Majstr, kariérní novinář zocelený v předlistopadové KSČ, v červnu tohoto roku konečně po dvou letech dosedne do vytouženého křesla. Podařilo se! Nikdo zvenku do ČTK skutečně nos strkat nebude. Zvláště pak, když privatizace visí ve vzduchu. Že, pane Klímo?

Dokonáno jest! Opravdu? Uvidíme. Ještě stále běží soud, na který se Hreha v souvislosti se svým právoplatným zvolením generálním ředitelem ČTK a nezákonným, protože bezdůvodným, odvoláním odhlasovaným a doručeným v den, kdy měl nastoupit, obrátil. Mám-li ale být upřímný, o tom, že by se Radim Hreha u soudu snad dovolal nějaké satisfakce, si ani v nejmenším nedělám iluze. Jen dvě profesní odvětví tu totiž fungují ještě hůře než samotná politika. Média a justice.

Vítejte do reality!

13. 3. 2011

Další články k tématu:

Šaškárna v ČTK – 18. 9. 2009 
Procházka usneseními Rady ČTK aneb Hreha je ředitelem ČTK – 19. 9. 2009 
ČTK a Rada ČTK za hranou zákona – 3. 10. 2009