Články - 2011 |
Pokud máte v hlavě alespoň kousek mozku, musí vám být jasné, že poslední, o co jde v kauze Bátora, je sám Bátora. Ve skutečnosti totiž začal boj o podobu pravice v postklausovském období (rozuměj: až Václavu Klausovi v roce 2013 skončí prezidentský mandát a vrátí se – ať už v jakékoli roli – do stranické politiky), respektive odstartovala volební kampaň ke sněmovním volbám v roce 2014 (nebudou-li z nějakého důvodu dříve).
Bátora je zástupný terč, Kalousek se Schwarzenbergem pálí po Klausovi. To je jejich hlavní konkurent v nadcházejícím boji o pravicového voliče. Proto je třeba co nejvíce znevážit Klausovo okolí, tedy Klause. (A že se MF Dnes, Hospodářské noviny a Česká televize snaží!) ODS stojí poněkud stranou, protože stran Klause nemá jasno. S ním, nebo proti němu? Jde o to, který proud v ODS převáží.
Zároveň jsme svědky dalšího procesu, který již dávno probíhá i v jiných evropských zemích. Na pravici se posouvá hranice toho, co je politicky „salonfähig“. Nedávné extrémy, ať už údajné či skutečné, se civilizují a stávají vlivnou součástí běžné politiky (viz Itálie, Rakousko, Nizozemsko, Finsko aj.). Politická konkurence (liberální, socialistická a zelená levice, ale i část tradiční pravice) a média (ze své podstaty většinově levicová), sice mocně bubnují na protest, ale dlouhodobě jim tohle pokrytectví lidé baštit nebudou. Na pravici totiž probíhá úplně stejný proces, jaký má již evropská levice za sebou (viz zapojení komunistů a jiných levicových extremistů včetně zelených do hlavního levicového proudu v Itálii, Francii, Německu i jinde). Pohoršuje se snad ještě někdo nad tím, že ekoterorista Fischer byl německým ministrem zahraničí nebo že někdejší maoista Barroso je evropským šéfkomisařem?
Jeden Bátora na ministerstvu školství coby záminka k vládní pseudokrizi je v tomto kontextu vpravdě legrační. Nota bene v zemi, kde na komunisty, rozuměj levicové extremisty, polepšené i nepolepšené, narážíme na každém druhém rohu.
Za zvýšenou pozornost stojí mediální obraz posledních událostí. Dějí se zajímavé věci, zvláště díváme-li se na politickou scénu v celém jejím kontextu a ve všech souvislostech. O to více zaráží amatérismus (nebo snad aktivismus?) většiny českých médií – a na prvním místě České televize –, se kterým o věci referují. Na rozdíl od mnoha blogerů zůstávají na povrchu věci, podstata jim zcela uniká, natož souvislosti. Nebo je snad zamlčují záměrně? Pak se ovšem nabízí otázka, co je vlastně horší.
Na co si Českou televizi s její obrovskou zpravodajskou redakcí a speciálním zpravodajským kanálem vlastně vydržujeme? Na tlachání (navíc překroucené a neúplné, tedy tendenční), že tenhle o tamtom řekl tohle a tamten o tomhle zase tamto? Nezaslouží si koncesionář také profesionální analýzu a zasvěcené komentáře, jdoucí k meritu věci a zasazující děje do příčinných souvislostí? A zdůrazňuji, že jsem použil plurál „komentáře“, nikoli singulár „komentář“.
On je to totiž hodně špatný vtip – pro Českou televizi ovšem zcela charakteristický –, když jediný, koho k okomentování zatím poslední části bátoryády do Událostí komentářů pozvou, je šéfredaktor po léta antiklausovského Respektu Erik Tabery. Ten Tabery, jenž donedávna byl na Schwarzenbergově a nyní je na Bakalově výplatní pásce.
20. 8. 2011